Dvě ďábelské oči

Two Evil Eyes je film (súbor) dvoch pohľadov dvoch významných hororových režisérov (Romero - Argento) na príbehy Edgara Allana Poea..........Prvý príbeh s názvom The Facts in the Case of Mr. Valdemar od Romera sa zaoberá príbehom Jessicy a jej priateľa, ktorý jej pomahá zbaviť sa jej o došť staršieho manžela. Samozrejme tak, aby sa jeho peniažky presunuli k nim. ### Druhý príbeh s názvom The Black Cat je o niečo kvalitnejší. Hlavnou postavou je Roderick Usher – fotograf miesta činu (špecializuje sa rovno na mŕtvoly), ktorému zásadným spôsobom zmení život čierna mačka. V porovnaní s prvou je druhá časť od Argenta viac ucelená , omnoho viac kvalitnej hudby a kvalitnejšie herecké výkony. Zábavné a milé je posledné vyhlásenie v titulkoch, a to, že zvieratá v The Black Cat neboli vystavené žiadnemu fyzickému a psychickému násiliu..........Oba tieto príbehy boli kvalitné, miestami šialené, ale hlavne napínavé, v ktorých rozhodne nechali obaja režiséri svoje tradične filmové stopy. Správne „crazy, hravé, napínavé a MAD“. Kvalitné 4*. (16.08.2007)

Když si tak pročítám komentáře, tak koukám, že na mě ten film působil přesně naopak než na většinu diváků a divaček. Já bych to totiž úplně otočil. Romerova povídka mi přijde hodně povedená, krásně houstnoucí atmosféra, dobrý masky, trochu té krve, mrazivý (povedený) český dabing. Povídku jsem předtím neznal, ale byl jsem mile překvapen. Zato Argentovu povídku jsem poprvé vůbec nedokoukal a teď na podruhé jsem u ní dvakrát usnul. Je to nehorázná nuda. Navíc, Poa jednak moc nemusím, ale hlavně, jeho nejzprofanovanější povídka, právě Černá kočka, která byla zfilmována nesčetněkrát a objeví se v takřka každém výběru Poeových povídek, mi už pěkně leze na nervy. Nechápu, že si podobný status vydobila zrovna tato nijak povedená povídka. Argento svou část pojal naprosto nezáživně, zdlouhavě, nudně, místy až protivně (jestli jestli je hercům v Romerově povídce vytýkán špatný výběr, tady možná není špatný, ale srali mě v té povídce skoro všichni s Keitelem v čele). Vůbec to nezachraňuje ani těch pár dobrých scén a záběru (sekáček na maso, kočka a její koťata). Právě na Argentově povídce se nejlépe zračí největší problém filmu a to je jeho zdlouhavost a zbytečné natahování povídek, kdyby zkrátili jejich stopáž, přibrali dalšího režiséra (Cravena, Hoopera, Carpentera?) a přidali třetí povídku, mohlo to celkově dopadnou mnohem lépe. Takže Romero za 4*, Argento za 2*, film obecně za 3*. (04.09.2011)

Kdybych měl Due occhi diabolici shrnout fotbalovou terminologií vypadalo by to asi takto. V první půli byl k vidění matný výkon týmu horror hrajícím v červenočerných dresech a zajímavé momenty přišly až v poslední desetiminutovce poločasu. Po přestávkovém uragánu v šatně nastopilo mužstvo do druhé půle jako vyměněné, kouč E.A. Poe stáhl ze hriště nevýrazného Romera a pustil do hry slavného tvůrce hry Daria Argenta známého svou nezaměnitelnou technikou, který bušil do soupeřovy obrany a přidával jeden světlý okamžik za druhým, až postupně celkový dojem hry svého mužstva v zápase dočista změnil... První povídka, bohapustá romerova nuda je smetena z plátna fantastickou druhou částí..... (07.01.2009)

Film není úplně dokonale doladěný a je na něm vidět, že se jedná spíše o televizní dílko, ale oba věhlasní tvůrci se pokusili o to, aby do hodiny vměstnali něco, co bude zajímavé a co s sebou přinese dostatečně hororový obsah. A tohle se podařilo oběma, přičemž využily Poovu temnou poetiku, která přesahuje do nadpřirozena, ale stejně máte pocit, že je to celé celkem realistické. O to více to pak děsí. (04.07.2015)

Spojení Argentova vizuálně úchvatného stylu s naprostou dokonalostí Poeovy povídky muselo nutně znamenat úspěch. Snad bych si jen dovolil rýpnout, že se Argento mohl více držet předlohy, myslím si, že by to jeho adaptaci jedině pomohlo ( můj názor ). To Romero se pustil do velmi komorního, spíše až divadelního zpracování Poeovy předlohy. Zdlouhavost, o které se zde píše, jsem nijak zvlášť nepocítil. Spíš bych řekl, že celková zdrženlivost ( ke které mě mimochodem sedí i nepříliš výrazní herci ) dala maximálně vyznít parádnímu, typicky romerovskému závěru. Romero má prostě na některé věci patent. (15.10.2007)