Dvě ďábelské oči

!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! (07.10.2007)

Film two evil eyes neměl, bohužel, vzniknout jako projekt dvou velikánů horroru, nýbrž jako Argentův projekt složený jen z jeho povídky. Romero totiž zklamal na plné čáře. Jeho půlka mi přišla jako vystřižená kopie dílu z Příběhů ze záhrobí okořeněná seriálem Věřte nevěřte. Reputaci snímku aspoň zachránil tradičně dobrý Argento, ikdyž i u něj jsem se ze začátku váhal díky snové sekvenci a příšerně přehrávající herečce v úloze Anabel. Ještě že měla Černá kočka esa v rukávě v podobě výborného Harvey Keitla a Toma Saviniho(efekty). Ve výsledku: Případ pana Valdemara (1,5*) + Černá kočka(3,5*) =2,5* (04.05.2009)

Nebudem nikomu zbytočne mazať med okolo úst a poviem na rovinu, že Romerovka Prípad pána Valdemara(15%) je tak jednoducho zostavená až stráca akúkoľvek výpovednú a tobôž strašidelnú hodnotu, o niečo málo je zaujímavejšia poviedka od Argenta Čierna mačka(20%) ale tiež nič preborné to nie je, skôr by som označil tieto dva počiny za dosť slabé chvíľky v ich horrorovej kariére určite vedia točiť lepšie než to čo nám ponúkli, v celku to pre mňa vyznie ako práca od začiatočníkov amatérov čo nedokážu lepšie vygradovať dej. ║Rozpočet $9miliónov║Tržby USA $349,618║Tržby Celosvetovo $-║ trošku vysoký rozpočet na tých pár masiek a nečudujem sa že to nakoniec zarobilo len toľko čo nestojí ani za zmienku (15.02.2008)

V roku 1990 sa dve rešpektované autority svetového filmového horroru stretli pri realizácii spoločného projektu. Američan George Andrew Romero a Talian Dario Argento sa nechali inšpirovať dielom spisovateľa Edgara Allana Poe. Každý si vybral jednu jeho poviedku a natočil jej filmovú adaptáciu. Pán Romero sfilmoval "Prípad M. Valdemara" a pán Argento spracoval "Čiernu kočku". Tieto dva snímky vyšli spoločne pod názvom "Dve diabolské oči". Vznikol tak titul, ktorý musí potešiť každého obdivovateľa horrorovej tvorby. Romero - Argento - Poe to je vskutku silná trojica. **** (13.01.2016)

První povídka je podle mě trochu slabší. V některých chvílích je zbytečně natahovaný děj. Musím říct, že tuto povídku už kdysi zpracoval Roger Corman. Romero nám ukázal, co se může stát s člověkem v hypnóze a hlavně jde o takové poučení, že s chamtivostí dojdeš leda do hrobu. Ve filmu bylo pár laciných lekacích scén, které se daly předvídat. Nicméně by to nebyl Romeo, aby do svého filmu nepřidal trochu zombíků a gore scén. Hudba byla v souladu s dějem, takže na ní nemám skoro žádné připomínky. Jen herecké výkony mě moc nepotěšily. Zato Argento se celkem vytáhl. V jeho příběhu jde o skloubení fyzického a psychického násilí, které je vyvolané fanatickou nenávistí k černé kočce. Už úvodní scéna s mrtvou ženou a kyvadlem byla slušná a co teprve postupná přeměna hlavní postavy z milujícího a pracovitého muže na násilného psychopata. Harvey Keitel se své role ujal naprosto skvěle. I díky němu si myslím, že povídka Černá kočka předčila první povídku v hodně směrech. (01.07.2008)