Já, padouch 2

Petr Novotný jako hlavní padouch v Já, padouch? To je fikané. A co dál? Humor, posílený mimo jiné razantním přívalem mimoňů, kteří tu dostávají mnohem víc prostoru než většina ostatních postav, zcela vytlačil ostatní emoce. Už žádné napětí, žádné dojetí, žádné velké zvraty, žádný velký příběh. Jen samé legrácky. Malé, velké, v každé scéně, v každé situaci. „Perte to do nich!“ zněl zřejmě příkaz shora a tvůrci ho plní do posledního dechu. Takže jsem se sice velmi dobře bavil, dosyta se zasmál, ale celou dobu mi podvědomí při vzpomínce na první díl našeptávalo “A není to málo, Antone Pavloviči?“ A jakási je jeho lehce zvrácená část odpovídala “Není!“ A já bych asi měl dodat “Občas.“ (25.12.2013)

Pokračovanie úspešného animáku ma príjemne prekvapilo. Síce sa stále nejedná o akúsi epickú bombu - ako to vyšlo napríklad Megamozgu, ale film má v prvom rade Minionov a s nimi je to animák na tak vysokej úrovni infantilných vtipov, že celá Ice Age sa môže ísť schovať. Týto žltý poskokovia sú stokrát zábavnejší ako Scrat a dupú na plyn tam, kde hlavný príbeh trocha pokryvkáva. Film má spád, niekoľko dejových zvratov a krásnu animáciu, jeden s tých filmov, ktoré sú doslova stvorené pre 3D, aj keď ja som ho videl v normálnom prevedení. Síce je hlavná zápletka rovnako ako v prípade prvého dielu jednoduchá, ale rozmanitosť a pôsobivé vykreslenie postavičiek spôsobujú, že sa na to dobre pozerá. O trošičku lepšie ako prvý diel a ak sa bude dať, čaká nás tretia časť, na ktorý sa úprimne teším. Animáky, ktoré si držia štandard a nechcú prekonávať samých seba, ale len posúvať životný príbeh hrdinov ďalej, nie je veľa. Despicable Me vlastne nad nimi vyčnieva. A pritom zostáva stále verný svojej myšlienke a je zábavný. (30.07.2013)

První láska v dvojím provedení, typická zápletka s děckem majícím jen jednoho rodiče toužícím po druhém (jako velmi úlevné vnímám, že babičku ti sirotečci už mají, takže je rozumný předpoklad, že sháňky po prarodičích ve třetím padouchovi zůstane už tak dost ztýraný divák ušetřen), napravený padouch zahradníkem, tedy pátračem po padouších v aktivní službě a spousta a spousta žluté a posléze fialové. Fialová je, podle jakési psychologické poučky, barvou hysterek. Cenit na mě zuby popudlivý fialový piskoř, asi bych se pod tuhle definici fialové podepsala bez rozmyšlení. Mimoně vymyslel někdo, kdo měl prudkou potravinovou alergii na arašídové křupky, jinak si vznik těchhle postaviček neumím vysvětlit. Se mnou se zkrátka tohle přebujelé tupé veselí míjí a jako jedinou kloudnou myšlenku vnímám použití guacamole jako potravinového antidepresiva. Určitě je to mnohem dietnější verze než zmrzlina. (07.11.2015)

No na druhé zhlédnutí, už to nepůsobí tak bombě, jako když sem to viděl poprvé. Asi je to tím, že sem si tady víc všímal jak ten příběh bez rodinných a milostných starostí, zabere víc času než pátrání po padouchovi. Což bylo i v prvním díle a když se opakuje stejné téma, tak už to nemá ten správný efekt. Navíc padouch, působí dost průměrně a nezajímavě. Ale vtípky fungují dobře, ke konci to je docela dobře akční a mimoni v těch pár scénách, také působí lepé než ve vlastním filmu. Tady je vidět, že u některých filmů se nevyplácí je vidět víckrát. (30.11.2016)

Nasmál jsem se, pěkná animačka, ale chybí tomu ještě nějaký kousek, abych v tom viděl něco víc. Mimoňové jsou perfektní, vlastně na nich celá dvojka stojí. Můj názor je takový, že jde o další druhý díl, který nepředčil jedničku a jen sosá z úspěšnosti prvního dílu. Tady nejde sice o nic špatného, jako tomu bývá v jiných případech, ale nastavenou laťku druhý padouch nepřeskočil, ani na ní nedosáhnul ;) (14.11.2013)