Lore

tí Nemci ... obyčajní Nemci fakt verili Adolfovi ... a žrali ho dlho ... do samého konca (mnohí ešte aj potom) . A tí ktorí mu neverili boli ticho, lebo keď neboli ticho skončili v lágroch. A v takej atmosfére putovala Lore odchovaná prísnou nemeckou rodinou a organizáciami s geneticky vštepeným zmyslom pre povinnosť a disciplínu putovala so svojimi súrodencami naprieč nemeckom k starej mame a pri tom sa jej vnútorné presvedčenie búralo .. rozpadalo rozbíjalo ako nakoniec tie rozdupané porcelánové sošky srniek ktoré akoby mali poukazovať na "zmysel pre krasu a pohodu v rodine a vo svete". Mimochodom hlavná predstaviteľka to zahrala excelentne , a keď k tomu pridáte dobrú kameru + scenár nemôže to byť menej ako 4 body. (18.05.2013)

Poslední dobou mám štěstí na po-válečný filmy. Lore a Rána z milosti jsou z těch, které připomínají, že mír nezalévá zpustošené země výhradně slunkem. A i kdyby jím ano, žerasa, institucí a hranic (nejen mezi sektory) se jaksi nedostává. Anabáze sourozenců a "Žida" je dle očekávání hlavně cestou duchovní. Skupinka po nešťastném rozžehnání se s angažovanými rodiči záměrně opouští zbytky civilizace, která se omezuje na urbanistické zlomky vybydlených lesních samot, zbořených mostů a stodol. V nádherně nasnímané přírodě jaksi lépe než v obligátních troskách velkoměst přesněji vyznívá jaksi čistý, byť drsný bod nula, na němž se Německo koncem války ocitá. Kamera umně balancuje vizuál na hranici nestylizované krásy, aniž by přetékala do samoúčelného kýče. Ačkoliv režisérka sází spíš na obrazy a situace a slovy pro zřetelně domělou nedostatečnost, či až příliš zřejmým záměrem blýsknout se rafinovanějšími způsoby ["pohřeb" fotografií, černé prádlo] neplýtvá, sílící dilema hlavní hrdinky podává šikovně, nezjednodušeně a přesto čitelně tak, že realisticky zachovává nezvědomělý charakter konfliktu. Ve zdánlivě monolitním vyprávění se skutečnost, že se jedná o precizní, subtilní práci, snadno zaniká. Nejšokantnější překvapení mi přinesla až po-filmová rešerše ve formě zjištění, že představitelka hlavní role Saskia Rosendahl je cosi-jako-NEHEREČKA. Ne na dlouho (jak naznačuje i výčet chystaných projektů); její pamětihodný výkon dalece přesahuje meze podmanivé dětské spontaneity. (05.07.2013)

Na poválečný film má Lore dost pomalé tempo, dlouhé záběry a místy minimum dialogů mi vůbec nevadí, ale děj této road-movie se tak posouval jen velmi pomalu. Absenci napětí se tak Cate Shortland rozhodla nahradit krásnými až artovými záběry, za sebe bych se ovšem přimlouval u těchto filmů artu ubrat a napětí přidat. Asi není dobré, že já jako divák, jsem si nedokázal za celý film, s takhle závažným tématem, vypěstovat sympatie kromě Lořiny postavy k nikomu. Postava židovského mladíka Thomase v okamžiku, kdy začínala hýbat dějem, totiž záhadně a bez vysvětlení zmizela. On vůbec celý film skončil tak nějak nejasně, zřejmě at' si ho přemýšlivější divák přebere sám. Závěrem bych sebe pochválil za trpělivost s filmem a slabší čtyři hvězdičky dávám hlavně za vynikající kameru. (08.02.2014)

Bez akéhokoľvek preháňania atmosferický skvost v ktorom sa ide takmer až na dreň. Hapruje len pár nedotiahnutých partií, inak dychberúca, miestami Lubezki style kamera Adama Arkapawa, strhujúce predstavenie neherečky Saskie Rosendahl (a kolektívu) a príbehová originálnosť vystužená myšlienkovou bohatosťou._______Už len trefný plagát v duchu razantnej propagandy Leni Riefenstahl, skromný trailer a lapidárne zvolený podtitulok "when your life is a lie, who can you trust?" napovedá, že nepôjde o suchopárny pokus rekonštruovať napáchané zločiny počas druhej svetovej vojny. "Lore" čo by adaptácia jednej epizódy z novely Rachel Seiffert "The Dark Room" je mrazivým dokladom toho, že správne zosúladená demagógia si - aj napriek vonkajším impulzom - vyberá ukrutnú daň, nevedomosť/nedôveru, ktorú síce dokáže nahlodať letmá pochybnosť či neistota, ale nie je to (hlavne čo sa týka detí) len príznak prechodného stavu mysle?_______Zmena prostredia C.S. jednoznačne prospieva, jej konzekventný ponor do problematiky ženskej percepcie duševného zmätku sa tu rozpína ešte do rozsiahlejších kontúr než pri zahrievacom kole v "Sommersault" a nadobúda tak plnohodnotnejšej katarzie. V pozadí naliehavo znie orchestrálny doprovod od Maxa Richtera a metaforická protichodnosť prírodnej nádhery a ľudského stesku sa vďaka senzitívnemu nasnímaniu stáva v rámci rozprávania intímnou, a pre konečné uchopenie aj priezračne čistou záležitosťou. 4+ (28.09.2012)

Problém Lore docela dost leží v tom, jak mi připomínal krátký film učitelky umění ve filmu Ghost World, kde se splachují panenky do záchoda a opakuje se "mirror, father, mirror". Protože stejně tak je tohle skutečně univerzální art, za kterým jsem se vehementně a marně snažil najít něco víc než jen "intimní polemiku nad kolektivní vinou" a "proměnu děvčete v ženu za zvláštních okolností". Lore je ve skutečnosti proti Trierově Evropě, která je mu zasazením blízká poměrně misogynní, protože zatímco první jmenovaný dokáže nastolit mnoho témat a otázek z pohledu mužského pozorovatele, Lore se nedostane se svou ženskou aktivní hrdinkou dále než k věčné stigmatizaci a matce ochranitelce. Což je ještě podtrženo tím, že to natáčela žena. A to pro změnu formálně velmi zdatně, ač mám v poslední době pocit, že přestříhávat z detailů, značících nějaké citové pohnutí na celky, které tvoří informativní záběry je teď takový obecný recept na to spíchnout arťas za pár drobných. (16.05.2013)