Černá díra

Před prvním odvysílání Černé díry na obrazovkách, které znamenají svět, se zde vyhřívalo pouze deset pětihvězdičkových hodnocení uživatelů, kteří měli tu čest zhlédnout divadelní představení Dejvického divadla na vlastní oči. Příslovečný den poté už zde nemáme řečeno školním nářečím samé výborné, a i když je hodnocení převážně kladné, několik osamocených hvězdiček vypovídá o současné komedii více než tisíc komentářů. Crazy absurdní humor se silným nádechem sci-fi nemusí každému tak úplně sednout a bizarnost událostí na benzínové pumpě někde na americkém středozápadě se může stát nejen hlavní devízou, ale i Achilovou patou celé hry. (22.09.2011)

Výborná komedie prodchnutá svérázným absurdním humorem s dobře vypointovanou časoprostorovou smyčkou, kterou si ansámbl Dejvického divadla ušil přímo na míru. Herecké výkony všech zúčastněných neměly chybičku, což se podařilo skvěle zúročit v závěrečné až neskutečně praštěné dvacetiminutovce, během níž si čím dál zběsileji prohazovali role. Zkrátka a dobře, představení mělo spád a já jsem se parádně bavila. (04.07.2020)

Myslím, že Dejvické divadlo mělo a má spoustu jiných inscenací, které by mělo smysl televizně zaznamenat. Paradoxně právě v tomhle případě si zaslouží absolutorium televizní režisér Ivan Pokorný, z jehož práce je cítit maximálně pečlivá příprava a detailní znalost divadelního kusu. Škoda, že se nemohl takhle předvést na inscenaci, která by toho byla hodna víc. Každopádně má hlavní zásluhu na pozvednutí celkového výsledku mírně nad průměr. -------- V titulcích pořadu uvedeno: režie Ivan Pokorný; divadelní režie Jiří Havelka. (15.07.2020)

V prvním momentě mě napadlo, že by titul Černá díra mohl být jevištním zpracováním atmosférického autorského komiksového hororu Charlese Burnse, ale ve skutečnosti je to zábava z úplně jiného soudku a žánrový protipól. Tohle je střelená komedie, která si pohrává s myšlenkou zpracovat na první pohled banální setkání několika náhodných cestujících u čerpací stanice a v nespočtu variant je nechá prožívat stále tutéž situaci, jen s drobnými modifikacemi. Absurdní humor vyplývá jednak z toho, že se herci ve svých rolích prohazují a posléze i zdvojují a násobí a zatímco v první variantě bylo obsazení typové, tedy odpovídající naturelu herců, poté můžeme vidět v policejní uniformě Simonu Babčákovou, zatímco Trojan hraje nevyzrálého puberťáka. Zároveň se tempo změn a proměn neustále zrychluje, podobně jako když předmět vlétá do černé díry a gravitace ho stále rychleji deformuje. S podobným nápadem přišel ve svých Příbězích pilota Pirxe už význačný polský spisovatel Stanislav Lem. Pokud přijmete autorovu hru, můžete se skvěle bavit, ale hra není vhodná pro ty, kteří u divadelní hry vyžadují nějaké hlubokomyslné poselství, protože cílem téhle hry je jednoduše pobavit, a zároveň nebude sedět těm, kteří nemají smysl pro absurditu a šílenou nadsázku. Celkový dojem: 90 %. (29.09.2011)

„Kávu.“ „S mlíkem, bez?“ „Obojí.“ Doyle Doubt předvedli, co v nich skutečně je. Absurdita a bizár si v Černé díře podávají ruce, jeden bez druhého nedají ani krok a když už se schyluje k jejich násilnému odloučení, opět se pevně chytí jeden druhého a za cenu obětování svého vlastního života se nepouští. Dejvický přišlo s něčím, co dobře možná nemá na české scéně obdoby, hýří neutuchajícím humorem, ve skrytu duše to mluví o těžké a vážné věci, a podáno je to díky skvělým, na roli pasujícím hercům na jedničku. To něco je černá díra, kde se vzala, tu se vzala, zavítala do divadla tam kdesi v Praze 6, uhnízdila se ve všech zdech, a navěky tam zůstane. Long Live DD! (16.05.2019)