Dívka z budoucnosti

Asi takhle: Brit Marling je opravdu charismatická pohledná herečka vybavená slušnou dávkou talentu a do své role vůdkyně sekty dokonale pasuje. Režisér není břídil a ví, čeho chce dosáhnout. Potíž je s tím, že nejsem vhodný divácký typ pro jeho umělecký záměr. Na fungování náboženských sekt mám totiž jednoznačně vyprofilovaný názor, kde není místo pro hry, kde končí hranice reality a začíná svět okultních sil a záhad. Pro mě Maggie představuje manipulátorku, ne záhadu a mýtus. Celkový dojem: 60 %. (02.02.2020)

Můj celkově vlažný dojem nezachránila ani krásná Britt Marling, která svou Maggii zahrála bezvadně. Nemůžu tomu upřít nápaditost, kde bych ovšem některé scény zcela vynechala pro jejich nadbytečnost (nechutnost) a každopádně chválím za některé dobré myšlenky, které jsem v Sound of My Voice občas zaregistrovala . Maggie tam říkala, ať posloucháme srdcem a já se fakt snažila, ale i přes ten potěšující konec to moje srdce zřejmě stejně špatně naslouchalo . (24.02.2013)

Brit Marling účasť v malých komorných ambicióznejších sci-fi snímkach vďaka jej éterickému zjavu náramne sedia, dokonca až tak, že sa stala v tomto prípade spoluautorkou scenára. Problém je však v tom, že slušný námet nie je poriadne rozpracovaný a má rozhodne väčší potenciál, aký konečný scenár dokáže naplniť. S celkom premyslenou pointou prichádza na rad ale aj premýšľanie nad logikou toho, čo sa dialo predtým a prečo sa skupina na čele s Maggie chovala práve tak, ako sa chovala. Možno to chcelo gýčovo sa tváriacu sektu vymeniť za nejaké zmysluplnejšie hnutie, kde by prejavom prezretia nad sebou samým a svetom nebolo zvracanie jablka. (22.01.2016)

Šálek mého čaje. Brit Marling mě během krátké doby už podruhé uchvátila jak herecky tak hlavně opět brilantním scénářem. Její herecký a scénáristický talent je ohromný a já doufám, že bude nadále vhodně využíván. Konec je opět nesmírně zajímavý a stejně jako v Another Earth nutí po skončení snímku přemýšlet. Chápu, že se to někomu nemusí líbit ale pro mě je to ohromný zážitek. A abych nezapoměl tak mě nesmírně potěšili The Cranberries - Dreams z úst Brit Marling. (15.12.2012)

Thriller bez efektů, kdy jsem si první půlhodinku myslel, že jsem u blbejch na půdě. Jenže napětí vzrůstalo, pochyboval jsem o všem a o všech, a konec, ten byl úplně nejlepší. Nevysvětlil vůbec nic. Líbilo se mi to moc, bylo to intimní, nevšední a všudypřítomná zasněná hudba náladu pěkně umocňovala. (23.08.2017)