Balada o Vojtovej Marine

Zajisté jeden z vrcholů televizní tvorby a doslova průkopnické dílo co se týče možností televizního filmu, jenž tkví více na střihu, evokaci a intimním detailu než na rozvíjení příběhu směrem do šířky. Zde je skutečně dějová linka velmi jednoduchá až extrahovaná - klasický příběh nešťastné lásky. Ale jak je tato láska vyjádřena, to těžko hledá obdobu. Její podstata je totiž vyjádřena výhradně tancem, hudbou, písněmi a zástupnými symboly. Už jen ústřední motiv houslí, pozice houslisty ve vesnickém společenství, jenž hraje a napomáhá tanečnímu reji, jenž není ničím jiným než milostným naháněním, vábením, demonstrací dominance mužského rodu a tím i vlastně jakousi erotickou předehrou. Celý milostný zmatek, obrana a podléhání ohromujícím způsobem vyjadřuje propracovaná a dechberoucí choreografie střetávající se s pohledy a hrou ústřední postavy. Jaškův osud je vlastně v tomto velmi tragický, může pouze bezbraně pozorovat, nahánět svým uměním svou milou do náruče jiného - jeho citlivá duše a izolace od zbytku mužského osazenstva (tvořeného vesměs neotesanými vojáky) mu sice zajistila ve vsi věhlas, ale náhle mu je překážkou. Když vynikne opět v plné síle, je již příliš pozdě a zbývají jen slzy na mnoha stranách. Právě mistrné propojení hudby, taneční složky a dynamické kamery neobávající se velkých detailů tváří vytváří velmi emotivní celek, který působí velmi přirozeně a nevtíravě. Vlastně film díky své jednoduchosti a bezprostřednímu působení skrze zcela autentický folklor je skutečně čistým a zcela vyváženým dílem, jež skutečně není mnoho (vzpomenul bych například ve výsledném pocitu podobnou Romanci pro křídlovku, jež však pracuje s jinými a ještě nenápadnějšími prostředky). Balada o Vojtovej Maríně je zkrátka klenot a neuvěřitelný debut předního slovenského tvůrce, jenž jako jeden z mála dokázal přenést slovenské lidové tradice na plátno aniž by zaváněli umělostí a skanzenovým efektem. (05.12.2012)

Je mi veľmi ľúto, že sa nemôžem stotožniť so štvorkovými hodnoteniami väčšiny užívateľov. Krásna príroda vo mne evokovala obrazy a vône z prázdninových pobytov na Strednom Slovensku. Piesne boli krásne, tance dokonalé, len ich bolo veľa. Tak veľa, že som si pripadal, ako keby som sledoval nejaký etnomuzikál. Stretnutie so Zacharom a Mistríkom a ľúbozvučná reč ma potešili, ale viac ako tri hviezdičky nedokážem dať. (19.04.2019)

Krásny slovenský film. Zaujme hlavne Ivan Mistrík v úlohe citlivého paholka a huslistu, ktorý sa nešťasne zamiluje do mlynárovej dcéry. Tá pred ním dáva prednosť vojakovi, o ktorom dopredu vie, že k nej nebude dobrý. Páčila sa mi hlavne úžasná scéna zo zábavy, a to mi slovensky folklór veľmi blízky nie je. (23.02.2008)

Skutečně až dojemně atmosférický pohled na horalský folklór, tradice i módu a pro českého diváka určitě i velmi dobrý trénink slovenského dialektu. Precizně detailní kostýmy i celé zpracování jsou cítit v každém záběru. Přirozená poetika a návratová, romantická idylka zručného hudebníka a čarokrásné, ďábelsky fortelné mlynářky, má v sobě i lehce pohádkový nádech, jenž se krásně vyvíjí a mění v silný milostný příběh. Bezchybnou atmosféru drží i dokonalí herci a zároveň tanečníci, dají-li se tak nazvat. Jako vždy vynikající Mistrík zde ke svému umu hereckému připojuje i um hudební. Nevím tedy, jestli byl ve skutečnosti zručným hráčem na housle, ale jeho herecké hraní bylo perfektní. Martin Ťapák tímto svým debutem nastavuje sám sobě laťku tak vysoko, že mne samotného zajímá, jestli se k její výši v dalších počinech alespoň přiblížil. Po tomto filmu se o tom velmi rád přesvědčím. (19.04.2014)

Martin Ťapák predlohu prispôsobil svojmu autorskému štýlu, čo väčšinou znamenalo podriadenie príbehu folklóru. Čiže opäť sme svedkami dlhších scén ľudových tancov a doprovodnej hudby. Nechýba pochopiteľne ani príroda. Osobne mám dojem, že čiernobiela kamera dielku pomohla, nepôsobí totiž tak televízne. Zaujme aj zopár šikovných strihových montáží, avšak o experiment určite nejde. Jednoduchý milostný trojuholník je tak akurát na tú niečo vyše hodinku. Submisívnejší muži ale môžu byť po konci sklamaní, hlavne netreba vešať hlavu. Je iná doba a ide stále len o film, i keď... (02.04.2021)