Ideál septimy

Přemýšlel jsem i o třech hvězdičkách, ale nakonec jsem se vzhledem k naivitě filmu přiklonil ke dvěma. Film má v Plachtovi a Baldové slušné protagonisty, ale ani jejich výkon nebyl v Kubáskově vedení nijak valný, Dohnal byl trapný a Nezval přímo protivný. Septimánky nehrály vůbec nic včetně Sedláčkové a Norrové. Film byl natočen ve vypjaté atmosféře válečného nebezpečí a měl snad být varovným zdviženým prstem, že se něco chystá. Prodej masek, cvičné nálety, školení CO... Spíš to ale přispělo k větší ponurosti filmu, na němž byly zápletky jasné a děj chudý. (15.03.2017)

Velmi pěkná komedie s moderními tématy, zvláště zdravá strava (klobásky v banánech). Navíc vzhledem k době velmi zajímavá linie s civilní ochranou - cvičné nálety, plynové komory, výchova - parafrázuji: Ženy touží po neznámých umělcích a vyrůstají z nich hysterky, místo toho, aby toužily po pracujících a projevovaly zájem o stát. :) (08.09.2013)

PhDr. Jaromíra Hüttlová (1893 – 1964) a její románová tvorba pro tehdejší teenagery je jedním z typických symptomů prvorepublikové kultury, tím spíš, že tehdy podobná dílka mezi mládeží školou povinnou prostě frčela. Filmový Ideál septimy potom nabízí víceméně očekávatelnou podívanou, sestavenou podle předpokládaných ingrediencí, mezi které lze počítat jak rozjívený dívčí kolektiv, tak šarmantního moralistu s promyšleným plánem k napravení slečny hrdopýšky. A aby se lidé v biografu občas i zasmáli, byla do celého příběhu ještě vpasována postava zmatkářského a nepraktického továrníka-hypochondra, kterého vynikajícím způsobem sehrál Jindřich Plachta. Jeho přítomností film doslova ožívá a některé hlášky mohou porazit i současné publikum. Svědectvím doby, která rozhodně nebyla tak veselá, jak se nám film pokouší namluvit, jsou dokumentární záběry z probíhajících nácviků případného válečného útoku na Prahu. (06.10.2008)

Na jedné straně zazní pár výborných dialogů, které jsem si ale bohužel nezapamatoval (vyjma toho "já nevím, jestli ty štěňata jsou psi nebo fenky, o tom rozhoduje manželka"), a Jiřina Sedláčková, která patří bezesporu k tomu nejhezčímu, co se v tehdejším filmu mihlo (spolu s Frýbortovou, Gerovou a hlasem Lídy Baarové). Navíc se Jiřinka ukázala v první třetině jako správná rebelka, nosit na veřejnosti gramofonovou desku na hlavě, to dnešní výstřední celebrity ještě nenapadlo. Na druhé straně ovšem stojí červená knihovna a ty masky. A propó, červená knihovna, v dětství jsem myslel, že se jedná o knížky o Leninovi, Gottwaldovi a dalších význačných komunistech. Až později jsem pochopil, že se sice též jedná o srdcervoucí a fantazijní vyprávění, ale poněkud jiného druhu. A propó ty plynové masky... Myslím, že nespokojený povzdech oné zákaznice, že ty masky jsou jedna jako druhá, byl bezesporu oprávněný. Proto měli prodavači ke každé masce přibalit zdarma nějaké ty šminky a umělé obočí, aby si ji mohla každá dáma doma pěkně upravit podle svého vkusu. A taky dnes by měly ženy pouvažovat, jestli by plynové masky neměly na veřejnosti pravidelně nosit.. za prvé by tak dvě třetiny okamžitě výrazně zkrásněly, za druhé bychom my muži mohli dbát více o své zdraví a ulevovat v prostředcích hromadné dopravy nadmutým vnitřnostem beze strachu, že budeme nějakým pometlem označeni za prasata a za třetí by ženské nemusely utrácet za injekce botoxu, které z tváře vytvoří stejně kvalitní bezmimickou a bezvráskovou nateklou placku jako maska, ale minimálně za desetinásobnou cenu. (25.07.2013)

Snad i díky snadné zaměnitelnosti s Kantorem Ideál, by mohl název tohoto filmu vzbuzovat dojem, že půjde o další z řady patetických operetek na motivy dívčího románu. Netuším, jak velký podíl na scénáři má předloha J. Hüttlové(předpokládám, že byl pány scénáristy "defeminizován"), ale výsledek je v několika ohledech výjimečný. V první řadě jde o zajímavou výpověď o době vzniku. Jde snad o jedinou komedii, do které tvůrci zakomponovali realitu roku 1938. Válka byla na spadnutí a lidé se na ni snažili připravit. Přestože všichni do poslední chvíle doufali... . Vidíme, že je povinnost koupit si plynové masky, vyslechneme krátkou přednášku na téma zastrašování, objeví se i krátká píseň vyjadřující odhodlání nenechat si vzít naši zem a dokonce si ve filmu "zahraje" i cvičný nálet. I přesto se jedná především o komedii. Výše popsané zdůrazňuje pouze "kontext vědění", protože dnešní divák ví, co se jen pár měsíců, možná týdnů po premiéře filmu stalo a jak dlouho to trvalo. Paradoxně stojí pointa Ideálu septimy na tom, co je velmi aktuální i dnes. Jistě na to existuje anglický výraz, ale já bych použil: plytká adorace popkulturních ikon. Nic nového pod sluncem, něžné pohlaví vždy rádo upínalo svůj obdiv a lásku k vysněným ideálům. Herci, zpěváci, sportovci...vše jen na základě vzhledu. V tomto ohledu si vyslechneme i poměrně silný proslov z úst muže, který by rád vrátil nohama na zem jednu půvabnou, ale povrchní blondýnku. Jiřina Sedláčková byla jak panenka. Typický objekt zájmu pro muže dobyvatele. I proto velmi dobře fungovalo, když neústupný, sebevědomý a tvrdý Kareš narazil na odmítavou až arogantní Věrku. Nic jí nedaroval a zcela poplatně době ji "vyškolil". Chápu, že diváka který se chce u komedie pro pamětníky jen bavit, výše uvedený historický přesah nezajímá, ale za mě je Ideál septimy úplně v pohodě i jako obyčejná komedie. Mou optikou je tedy nedoceněný. (10.08.2024)