12 let v řetězech

Vážně pojatý film od režiséra se jménem slavného herce Steve McQueena. Příběh svobodného čenocha, který se stal otrokem, a jeho druhů. Zážitky má jak z Chaloupky strýčka Toma, plné útlaku a násilí. Film ale příliš nebavil a kromě dokumentace života v otroctví neměl výraznější děj ani zápletku. Slabota na to, že snímek dostal 3 Oscary (včetně Oscara za Nejlepší film) a 6 nominací. (06.12.2015)

Bál jsem se sebe-dojímavé historické fresky o soudržné černošské komunitě a hnusných jižanských otrokářích, ale dostal jsem překvapivě bystrý a komplexní příběh muže, který si snad až příliš rychle osvojí vnucenou identitu a svých 12 let prožije ne v řetězech, ale v odloučení (od rodiny, ale i od "komunity" otroků-negrů). McQueen podobně jako před rokem Tarantino napadá příliš jednoduché škatulky a líbivé katarze. Scénář mu sice mete pod nohy občas až zbytečně velká slova, ale vyprávění obrazem, důraz na nejednoznačné "hledění" do tváře hrdiny i jeho souputníků a vnitřní vrstevnatost jednotlivých Pánů ho udrží poblíž jeho ústředního tématu - nesvobody, která není výsledkem konkrétního zotročení, ale spíš existence samotné. Nakonec tak můžeme dojít k překvapivému zjištění, že víc než cokoli je 12 let v řetězech film o přijetí cizí identity a traumatické ztrátě sebe sama. Odtud mnohde zmiňovaná pasivita hlavní postavy, která je ve skutečnosti bytostnou součástí její volby přežít i prostřednictvím největších kompromisů. Spíš Frantz Fanon než Steven Spielberg, každopádně film i přes svou nevyrovanost v nejlepších momentech mistrovský a silný. V těch ostatních možná bezpečně se blížící konvencím, ale stále přinejmenším fascinující a hodný promýšlení. [85%] (10.01.2014)

Nevím, čím to je, ale všechny filmy o otroctví, které jsem zatím zhlédla, ze mě nedokázaly dostat ty patřičné emoce, jak by asi v případě tohoto tématu měly. Tarantinův Django mě zanechal trochu v rozpacích a očekávala jsem, že 12 let v řetězech by mě konečně mohlo "dostat", jak se sluší a patří. Už jen proto, že režisérských otěží se chopil Steve McQueen, jehož Hlad a Stud považuji za mimořádně silná a jedinečná díla. Ale opět se opakovalo to stejné, jako s Djangem. Sleduju film, vidím výborné zpracování, dobré herce, i postavy, téma je silné, jedná se přece o krutý život otroků, ale za celou dobu to se mnou vůbec nehnulo. Zanechalo mě to emocionálně zcela nepoznamenanou. Nevím, čím to může být, nepátrám po tom. Prostě to tak je. Výborně odvedená filmařina, avšak zcela odtažitá, chladná v podání emocí. Pro mě. (12.12.2015)

Kolega Peytl to napsal za mě a já budu tak akorát přizdisráčovat. Mohl bych ho sice okopírovat a brutální lingvistikou a děsivou ftipností zabojovat o komentář měsíce, ale seru na to. Film špatnej nebyl, ale zase mě tohle téma až tak moc nebere, ale ani mě to nesralo. Song na závěr Bílá bílá bílá komu by se nelíbila...50% (15.01.2014)

"Ty seš inženýr nebo negr?" Byly doby, kdy se to vylučovalo, ale dnes je vše jinak. Tehdy však černý muž pod bičem otrokáře žil a jelikož je utlačování menšin dnes tak populární téma, tak se o tom oscarový film natočil. Já jsem v něm tedy neviděl nic, co bych už neviděl jinde nebo bych to alespoň nečekal. Navíc jsem si poměrně jistý tím, že ani dnes se otrokáři a otroci neshodnou na tom, zda bylo či nebylo otrokářství správným režimem. Ale zpět k filmu. Já jsem byl poměrně překvapený tím, že se vyděračské hraní na city za zvuku smutných smyčců neobjevovalo zdaleka tak často, jak jsem očekával. Nakonec byl Solomon alias Plat docela sympaťák, takže jsem mu přál, aby beztrestně mohl zvýšit zisky svého pána, byla mu snížena norma na sběr bavlny a bylo mu dovoleno naladit si housle. Jsem zkrátka dobroděj, ale v tomhle jsem kromě "aktuálního" tématu nic až tak moc oscarového neviděl. (27.11.2018)