Příběh mého syna

Když já mám rád filmy, kde chování postav dává smysl... Zhruba první polovina filmu je velice slušná a obsahuje řadu situací či myšlenek, které leckerého diváka skutečně osloví (za mě mnoho klíčových momentů vztahu Diega a Gemmy, focení konzervy tuňáka). Druhá polovina filmu bohužel obsahuje řadu momentů, kde příčiny chování postav buď nejsou dostatečně vysvětlené nebo jednoduše chování postav nedává žádný smysl - hádka matky se synem, fotbalový zápas a zejména závěrečná pointa filmu (kdy by hlavní postava filmu měla být v úplně opačném emočním rozpoložení). Závěr ve mně skutečně vyvolal díky své nelogičnosti kroucení hlavou míchané s apatií, což je zrovna u Příběhu mého syna ještě větší problém než obvykle (vzhledem k tomu, že divák kvůli dvěma souběžně běžícím časovým linkám zrovna na závěr vyloženě čeká, aby pochopil, jak to vlastně celé bylo). Škoda, rozjeté to bylo slušně. 3/5 (22.09.2019)

Asi tak stokrát lepší než V zemi krve a medu, naivní pokus Angeliny Jolie o natočení příběhu z války v Bosně. Veškeré reálie jsou tu až překvapivě správně, dokonce včetně jazyků, kterými postavy mluví. Současné Sarajevo výjimečně autentické a zároveň jen tak akorát na pozadí. Příběh je možná lehce přitažený za vlasy, ale události z Bosny mi přišly pojaté tak akorát výstižně, ani ne příliš pateticky, ani ne úplně mimo. K příběhu se příliš vyjadřovat nepotřebuju, protože kdyby se to odehrávalo kdekoli jinde, tak bych se na tenhle film v životě nedíval. (07.01.2014)

Romantický príbeh odohrávajúci sa v Bosne počas vojny. Spočiatku je vojna nepodstatná, ale stále viac vstupuje do deja, až ho úplne ovládne. Príbeh je tu ale prisilné slovo, skôr sú to úryvky histórie. Tragickej, kde obeťami sú ženy a deti. Aj napriek účasti Penelopky je film nezaujímavý a nudný, snaha urobiť ju starou sa nikdy nemôže podariť. –––– Občas si čtu Korán. Že máme pomáhat druhým. A já ráda pomůžu nedokonalé ženě. (15.04.2016)

Po úvodních padesáti minutách je divák nucen upadnout do apatie, z níž jej vysvobodí až pískot hlavního sudího Jecha (ano ano, ten, co dostává výživné od příbramského muže no. 1 Jardy Starky). Penélope je úžasná - neustále ječí na svého synátora, že ty brambory chtě nechtě oškrábe, ječí na svého chotě, jež penetruje sarajevskou sboristku a konečně řve na JUGOSLÁVSKÉHO DON JUANA kvůli nečestnému šlapáku na achilovku. Interesantní je rovněž skutečnost, že absolutně netušíte, v jaké že době se právě prezentovaná scéna odehrává. Suma sumárum je to obnažená bída bodující odhaleným trupem té božské la spagnole! 40% (01.05.2014)

To poslední, co bych z toho snímku cítila, je poznání síly lásky (měl si pravdu, normálně mi uniklo 10 minut filmu). Nicméně, ačkoli námět je srdcervoucí a na pozadí bosenko-srbské války se vás snaží přesvědčit, že má co nabídnout, obávám se, že se někde mezi plátnem a divákem stala chyba. Film obsahuje spoustu silných momentů, které v zásadě najdou svůj smysl až na konci, ale ani konec vlastně nenabídne tu správnou sondu do odpuštění, vysvětlení a celožitovního utrpení, o kterém se vás snaží přesvědčit. A tím vlastně ztrácí body. (15.05.2014)