Příběh mého syna

Tak tady jsem maličko bojovala s hodnocením a nakonec jsem se (zejména díky výtečné hudbě) dát to vyšší. "Příběh mého syna" je epické komorní drama, které se motá kolem čtyřky hlavních hrdinů. Postupně rozplétá jejich vzájemné vztahy a poodhaluje temná tajemnství. Kdyby režisér netlačil tolik na pilu divákových slzných kanálků, tak by to vyprávění plynulo pravděpodobně více uvěřitelněji. Každopádně velmi zajímavé a kvalitní herecké obsazení, báječná hudba, neokoukaný příběh.. Jen by to chtělo trošku lépe prodat.. (03.05.2021)

Příběh mého syna mi přípomněl Saviora - Zachránce (český komerční název Ve službách legie) a Grbavici jak občanskou válkou v Bosně, tak tématem těhotenství a mateřství v ozbrojených konfliktech. Podobnost s Grbavicí je pro časový odstup, kdy i přes značnou dobu po válce ovlivňuje osudy lidí. Válka dokáže strávit lidské bytosti, ale spousta lidí nedokáže strávit válku. Překlad, že Pietrův (nevlastní) otec je četník místo karabiniér je možná nechtěným paradoxem. Bohužel nejen paradoxy k válkám patří. (12.06.2016)

1:05:12 Jeden z nezajímavějších kameramanských záběrů, jaký jsem v kinematografii viděla. Krásný. (Místnost, bílá hrdlička na římse). Film po dokoukání nepůsobí příliš sourodě a budí podezření na nedokonalou scénaristickou práci. Je to ale ten typ příběhu, který ještě v divákovi dozní a uzraje. Chápu, že je spletité válečné a mezilidské téma komponované do dvou časových rovin obrovský filmařský level. Nakonec s malým odstupem musím uznat, že se toho zhostili tvůrci obstojně a s grácií. Soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=dZmxv-ASkQg (27.07.2019)

Twice Born je ohromně nevyrovnaným snímkem. Prvních čtyřicet minut je svou laciností s místy až telenovelsky vedenými dialogy a scénářem k nevydržení "The weirdest love stories are always the best.", navíc podpořené nesnesitelným "hereckým" výronem Emila Hirsche. Milostná scéna nasvícená hřbitovními svícemi, je až za hranou nevkusu a maximálně otravného kýče, nehledě na fakt, že odpudivý Hirsch a nádherná Penelope se k sobě trestuhodně nehodí a chemie tragické lásky mezi nimi zoufale nefunguje. Určitý zlom v kvalitativním posunu snímku kupředu, přinese uhrančivá Turkyně Saadet Aksoy, která vyniká nejen hereckou přirozeností díky níž převyšuje hlavní herecké hvězdy o parník, ale právě k její postavě se pojí drtivá většina zásadních zvratů a emocionálně vyhrocených scén, které snímek později přinese a také ta Nirvana. V samotném závěru mě navíc nepotěšil vše doslovně vysvětlující konec pro přitroublého diváka. Nakonec tudíž váhám mezi 3-4*, ale mám pocit, že ženy mě tentokrát nepřesvědčí a zůstanu na třech. A to především proto, že nemám rád, když film podceňuje svého diváka doslovností a lacinou podbízovostí ve spoustě scén. (19.05.2013)

Další příspěvek filmařů do kapitoly válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii, ikdyž tady se více zaměřují na osobní propletený osud syna hlavní hrdinky, kde ve střídavých flashbacích odhalujeme ve víru tehdejší syrové etnické války celý příběh. První třetina nezáživná, pak se to už pomalu rozjížďí a konec překvapivý. Opět si dovolím pro zájemce tohoto smutného tématu na konci 20.století doporučit filmy jako Válečníci, Vítejte v Sarajevu, Zásah do srdce, Harrisonovy květy, Savior nebo novější V zemi krve a medu. (22.08.2013)