Příběh mého syna

Další příspěvek filmařů do kapitoly válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii, ikdyž tady se více zaměřují na osobní propletený osud syna hlavní hrdinky, kde ve střídavých flashbacích odhalujeme ve víru tehdejší syrové etnické války celý příběh. První třetina nezáživná, pak se to už pomalu rozjížďí a konec překvapivý. Opět si dovolím pro zájemce tohoto smutného tématu na konci 20.století doporučit filmy jako Válečníci, Vítejte v Sarajevu, Zásah do srdce, Harrisonovy květy, Savior nebo novější V zemi krve a medu. (22.08.2013)

,,DÍKY! - PRO MĚ JE NEJKRÁSNĚJŠÍ SLOVO NA SVĚTĚ "DÍKY"!“...... /// Úvodní romantika nebere konce. Prej – ty nejpodivnější příběhy lásky jsou ty nejlepší! … ale je to zralý na rychloposuv. Když budu svýmu frackovi povídat o svým mládí, kterak jsem mámu (jeho vole…) potkal – no co by vás na tom asi tak zajímalo? Ale kdybych tam flákl Bosnu a válku…, tak stejně byste chtěli, abych to zkrátil, já vím (a ty zas víc krve, takže to taky budeš mít těžký…). Po romantice přichází drama dvou lidí (na pozadí smrti přátel) a Penelópe se konečně rozehrává, aby i film, v závěrečný půlhodince příběhově i dramaticky sympaticky vygradoval. Vydržíte to? (čekat tak dlouho…?) Jako, asi se to vyplatí. Nejen fandům Hirsche, ale (hlavně) těm, co toužej uronit ,,kroupu“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem zvědavej na počátek války v Sarajevu za zvuků Nirvany. 2.) Už jsem se dlouho nestyděl, že patřím k lidský rase. 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (05.05.2013)

Twice Born je ohromně nevyrovnaným snímkem. Prvních čtyřicet minut je svou laciností s místy až telenovelsky vedenými dialogy a scénářem k nevydržení "The weirdest love stories are always the best.", navíc podpořené nesnesitelným "hereckým" výronem Emila Hirsche. Milostná scéna nasvícená hřbitovními svícemi, je až za hranou nevkusu a maximálně otravného kýče, nehledě na fakt, že odpudivý Hirsch a nádherná Penelope se k sobě trestuhodně nehodí a chemie tragické lásky mezi nimi zoufale nefunguje. Určitý zlom v kvalitativním posunu snímku kupředu, přinese uhrančivá Turkyně Saadet Aksoy, která vyniká nejen hereckou přirozeností díky níž převyšuje hlavní herecké hvězdy o parník, ale právě k její postavě se pojí drtivá většina zásadních zvratů a emocionálně vyhrocených scén, které snímek později přinese a také ta Nirvana. V samotném závěru mě navíc nepotěšil vše doslovně vysvětlující konec pro přitroublého diváka. Nakonec tudíž váhám mezi 3-4*, ale mám pocit, že ženy mě tentokrát nepřesvědčí a zůstanu na třech. A to především proto, že nemám rád, když film podceňuje svého diváka doslovností a lacinou podbízovostí ve spoustě scén. (19.05.2013)

Příběh mého syna je mým oříškem k rozlousknutí, co se týká hodnocení, protože moje pocity byly hodně sinusoidové. I když příběh sám o sobě je velmi zajímavý na zpracování a i to spojení se Sarajevem tomu přidává na uvěřitelnosti, tak se nemůžu ani po pár dnech po zhlédnutí zbavit dojmu, že Sergio Casttellito chtěl až příliš donutit moje slzopudné kanálky k činnosti a to se mně dost příčí. Ani mě moc nechytlo to rádoby chvílemi umělecké pojetí, které bylo nejvýraznější v té střední části. Každopádně nejpůsobivější scény byly s Askou, kterou výborně hrála Saadet Aksoy. Takže ve výsledku je to opravdu velmi slabá trojka a zase platí, že méně někdy může znamenat víc. (07.09.2013)

je to silný příběh.nenechte se odradit některými komentáři zde.Penelope Cruz by dokázala svým talentem roztočit větrnou elektrárnu, ukázala celou škálu emocí ,byla jak větrná smršť.Tak jak se ona dokáže ponořit do role to dokáže málokterá herečka.K filmu :od začátku jsem si říkala po kom ten kluk má modré oči??????????????Plně se ztotožňuji s názorem lubici1995.A jen dodám ať jdou všechny války do prdele!!!!!!!!!!! (17.03.2015)