Bitva roku: Tým snů

Taky chci po vzoru Joshe Hollowaye sestavit Dream Team a být nejlepší B-Boy. Afroamerický hiphopový pracháč Dante se rozpomenul na to, jak v mládí vynikal v breakdance. Při té příležitosti si vzal do hlavy, že na blížící se mistrovství světa v této jeho zamilované disciplíně vyšle crew (rozuměj tým), který celý ten šampionát vyhraje. K tomu, aby měl šance v soutěži se umístit, musí sestavit dobrý tým (rozuměj špičkový) pod vedením schopného (rozuměj mimořádného) trenéra. Za tímto účelem angažuje za kauče svého kamaráda, se kterým v mládí válel basket, a v němž po jeho předchozích trenérských zkušenostech u basketbalového týmu, spatřuje naprosto ideální volbu na trenérský post. A hlavně potřebuje, aby trenér (potají)pořád nechlastal. Jenže trenér nám drobátko nasává truchlíc nad tragickou ztrátou své rodiny a zpočátku se zdráhá tak zodpovědnou funkci přijmout. Slovo dá slovo, Dante mu dá volnou ruku pro výběr adeptů - tzv.b-boys a má se stát Zázrak. Přísnému a v jeho metodách nekompromisnímu trenérovi, jenž po svých svěřencích vyžaduje kromě maximální kázně a disciplíny, aby také navíc vystupovali jako jeden tým a leštění ega jednotlivců nestrpí, se tak opravdu přezdívá. "Zázrak" Blake má sestavit neporazitelný tým, se kterým má zanedlouho odletět do Francie na proslulý Battle of the Year a prachatý majitel se pochopitelně zlobit nebude, stane-li s ním na bedně. Schematickému pojetí se film rozhodně od úvodních (nepřekvapivých) minut nevyhýbá. "Zázrak" chlastá, a jako zázrakem chlastat přestane, kluci, kteří se předtím nemohli vystát, jsou rázem kamarádi, co táhnou za jeden provaz, nejlepší člen týmu se těsně před odletem zraní a zbylá parta chce i pro něj urvat trofej (proč s nimi na soutěž neletěl alespon jako divák, ví jen scénáristé), plné huby keců typu "já chci být nejlepší", nebo "my to dokážeme", počáteční neochota trenéra doplněná o chladný přístup s postupnou proměnou na vlídnou a chápající personu atd. To vše už bylo ve spřízněných filmech nesčetněkrát k vidění. Zpočátku je film vedle napěchovaného klišé také slušnou koncentrací pravděpodobně těch nejhorších hereckých výkonů, jaké si divák dovede představit. Někteří herci se do rolí, které ztvárnili, ani příliš nehodili, ale překvapivě tento pocit postupem času odezněl. Jediný, kdo se však herecky nevzpamatoval, byl zoufalý Josh Peck, kterého si trenér ve slabé chvilce vybral za svého poradce. Nejpřísnější měřítko snesla choreografie breakdance sestav, které patřily k těm náročným a film dokázaly rozpohybovat tím správným směrem. Zamrzelo, že Chris Brown, který sem nejvíce zapadal, byl oním členem týmu, který vlivem zranění vypadl z týmu, a místo předvádění breakdance kreací ve Francii, dostal po zbytek filmu francouzské hole. Další neméně zajímavou akvizici filmu představovala pohledná Caity Lotz v roli snaživé choreografky týmu. A Josh Holloway v hlavní roli pochopitelně také naláká nejednu divačku. Filmu velmi zachránila zadek skutečnost, že o breakdance moc filmů nevzniklo a mladým divákům, kteří nezažili jeho vlnu popularity, může tento netradiční taneční styl připadat atraktivní a vzbudit u nich zájem. Režisér a dokumentarista Benson Lee to měl ve svých rukou, a aby taky ne, když film natočil podle svého autorského dokumentu. Pravda, scénář, na kterém se už však nepodílel, nepřinel nic extra závratného, ale i přes určitou dějovou ohranost a předvídatelnost, dá film v závěru vyhýbku a zdařila choreografická čísla také nesou nemalý podíl na tom, že tenhle film neodpískáte, i když v úvodu si o to dost říká. Chcete přece být podle hesla filmu B-Boy, at už si význam tohoto slova vyložíte po svém a jakkoliv. Mé hodnocení: 60% (21.03.2014) (méně) (více)