Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (více)Obsahy(2)
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (44)
- Na otázku, jak je možné, že se dva tak odlišní lidé mohli stát blízkými přáteli, jak je zachyceno i ve filmu, Philippe odpovídá, že tolik odlišní zase nebyli. Měli stejný smysl pro humor a hlavně se oba vymykali většinové společnosti. I díky tomu mohlo jejich přátelství vydržet doposud, kdy sice Abdel už pro Philippeho nepracuje a každý bydlí v jiné zemi, minimálně jednou ročně se ale navštěvují a pravidelně si telefonují. (pornogrind)
- Philippe označuje Abdela za svého strážného ďábla, který mu zachránil život. „Když moje žena zemřela, Abdel viděl, že jsem se zhroutil. Vzal mě za ruku, byl pořád se mnou, donutil mě jít za dívkami, jezdili jsme bláznivě Rolls-Roycem (ve filmu Maserati), ve 48 letech mě naučil kouřit trávu a obtěžoval moje zaměstnankyně.“ Většina z toho je ve filmu zachycena. (pornogrind)
- První setkání obou protagonistů se v realitě odehrálo v podobně absurdním duchu jako v Nedotknutelných. Abdel se přišel ucházet o místo z jediného důvodu, a to, aby mohl dál pobírat sociální dávky. Na Philippeho působil jako „malý, netolerantní, povrchní, arogantní mužíček“. Ale něco na Abdelovi ho přesto upoutalo. Byla to prý jistá bláznivost, neohroženost, smysl pro humor a hlavně – Abdel Philippeho nelitoval. S ním si začal Philippe znovu užívat života a vzrušení z toho, že neví, co přijde příští minutu, jak sám popisuje v rozhovorech s médii. Dalších 90 uchazečů tedy odmítl a přijal Abdela na zkušební období. Největší zlom v jejich vztahu nastal až po smrti Philippeho ženy. Zhruba v těchto chvílích se mezi muži rozvinulo nečekané přátelství, které, i když je to k neuvěření, probíhalo podle interview a vydaných knih velmi podobně tomu, jak bylo zobrazeno ve filmu. (pornogrind)
- Charakteristika Abdela s Drissem (Omar Sy) se až na pár výjimek víceméně shoduje. Oba se živili zlodějinami a strávili nějakou dobu ve vězení, oba se ucházeli o zaměstnání jen proto, aby mohli dál pobírat dávky. Podle novinářů, kteří se s Abdelem setkali, dokonce i jedná podobně jako jeho filmová verze – přátelsky, drze, upovídaně a nebojácně. A také jsou oba nenapravitelní sukničkáři. (pornogrind)
- Ve filmu jsou lehce změněny i rodinné reálie – skutečný Philippe má dvě adoptované děti – kromě dcery má i syna. Odlišnost najdeme i v případě jeho druhé ženy, Khadiji, se kterou ho neseznámil Abdel, jak bylo ukázáno ve filmu. S druhou manželkou se setkal při svém pobytu v Maroku, kde se do mladé svobodné matky zamiloval. (pornogrind)
- Skutečný Philippe Pozzo di Borgo, stejně jako v Nedotknutelných, trpí fantomovou bolestí, která se pro něj stává často nesnesitelnou. V tomto ohledu filmaři lehce uzpůsobili realitu potřebám snímku. V něm je sice nastíněno, jaké stavy ochrnutý aristokrat musí prožívat, v jeho autobiografii je nicméně skutečnost vykreslena o dost hrůzněji a bolestivěji. (pornogrind)
- Celosvětová premiéra proběhla 23. září 2011 na MFF San Sebastian. (Varan)
- Soundtrack tvoří mj. klavírní skladba „Fly“ od Ludovica Einaudiho. (pethrik)
- Natáčelo se ve stejném domě v Paříži, ve kterém bydlel Vogel (Jean-Pierre Malo) z Drž hubu (2003). (Pendula)
- Scény, kdy se Driss (Omar Sy) s Philippem (François Cluzet) řítí šílenou rychlostí městem a zastaví je policista a dvojice se vymluví na Phillipův záchvat, jsou pravdivé. Zrovna tak část, kdy Drisse napadne upravit Philippeho kolečkové křeslo tak, aby bylo schopné vyšší rychlosti a dalo se s ním závodit. Naproti tomu například reálný Abdel nikdy nepolil Philippovi nohy vařící vodou, aby zjistil, jestli dokáže cítit bolest. Také nikdy neoholil aristokratův knírek do hitlerovské podoby. „Ale je to přesně ten typ věcí, co by Abdel určitě rád udělal," komentuje Philippe. (oje)
- Film byl vyslán za Francii jako návrh na nominaci na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Samotnou nominaci však film nezískal. (JoranProvenzano)
- Na rozdíl od nadšeného evropského publika se v USA film setkal s rozporuplným, ba dokonce negativním přijetím. Například recenzent Jay Weissberg ve svém článku na webu Variety obvinil snímek z rasismu v duchu příběhu strýčka Toma a označil Drisse (Omar Sy) za předvádějící se opici se všemi rasistickými souvislostmi tohoto termínu. (Aelita)
- Pro úspěch filmu obdrželi tvůrci v prosinci 2011 pozvání na večeři do Elysejského paláce od tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. (Sufferer)
- Ludovico Einaudi, který k filmu skládal hudbu, je podepsán i pod hudbou ke snímku Doktor Živago (2002), jehož ústřední melodie „Writting Poems“ ve filmu Intouchables dvakrát zazní. (Mijagi)
- Inspirací pro film byla autobiografie, která byla sepsána na základě osudu někdejšího obchodníka se šampaňským Philippa Pozzo di Borgo. V roce 1993 si při paraglidingu poranil páteř, díky čemuž mu ochrnuly horní i dolní končetiny. V roce 1996 mu na rakovinu zemřela manželka. O schopnostech jeho 21letého pečovatele Selloua, krátce před přijetím propuštěného z vězení, pochybovali mnozí, ale právě on pomohl Philippu z depresí. Na společné cestě v Maroku dokonce oba našli své budoucí manželky, založili rodiny a zůstali přáteli. Jedinou nepravdou oproti reálným postavám je, že skutečný pečovatel Philippa nebyl černoch. (Sufferer)
- Ve filmu jezdí ve skutečnosti dva vozy Maserati Quattroporte. Prvním je v té době nejnovější model Quattroporte GTS S se 441 koni po faceliftu, druhým pak model Quattroporte před faceliftem se 400 koní, používaný pouze pro honičky. Nejpatrnějšími rozdíly jsou odlišná koncová světla, zkosené svislé pruhy u novějšího modelu a jiné koncovky výfuku, které má nový model dva větší a oválné, zatímco starší čtyři kulaté. (ČSFD)
- Omar Sy změnil historii, když mu jeho výkon jako prvnímu herci černé pleti vynesl Césara pro nejlepšího herce. Cenou byl ověnčen 24. února roku 2012 na 37. slavnostním ceremoniálu. (Roman.Ticka)
- Ve francouzských kinech se stal snímek s více než 19 miliony diváky 16 týdnů od uvedení druhým nejnavštěvovanějším francouzským filmem všech dob. Při porovnání návštěvnosti snímků z celého světa pak titul stanul na třetí pozici. V sousedním Německu se komedie držela na první příčce v návštěvnosti celých osm týdnů a vidělo ji přes osm miliónů diváků. Celosvětově se pak se ziskem 426,6 milionů amerických dolarů stal snímek do té doby nejúspěšnějším evropským filmem roku a nejúspěšnějším neanglicky mluveným filmem v historii. (Pesosek)
- Philippe Pozzo di Borgo zomrel 1. júna 2023. (lemonova)
- Film sa stal v Kanade kultovou záležitosťou. Od roku 2012 hrá každý rok na medzinárodnom filmovom festivale vo Windsore. (Arsenal83)