Režie:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrají:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Polská kinematografie mě nepřestává v posledních letech překvapovat. Ani ne tak Aněžka Hollandová, ta mě nebaví, ale zato filmy jako Ozvěny (Poklosie), Volyň nebo třeba tohle... to je mazec. Poláci se nebojí zobrazovat věci hodně naturalisticky a tak zatímco u nás máme třeba jako filmovou ozvěnu války Musíme si pomáhat, kde je to nakonec i přes všechny ty těžký věci vlastně v pohodě, u nich se vypichují oči a upalují děti v otepích slámy. No a jako vzpomínku na zlej a hloupej komunistickej režim máme Pelíšky a oni tohle, ()
Copak by asi na tenhle film řekli všichni ti (polo)anonymní hýkalové, kteří se houfně vyrojili na internetových fórech po Českých lvech a unisono (napojeni na stejný mozkový trust) označovali Hořící keř za pravicovou propagandu?! Dobře zrežírované, místy velmi působivé (noční pohřeb) a syrová balada Janek Wisniewski padl v závěrečných titulcích samozřejmě nesměla chybět. ()
Už se v poslední době po několikráté opakuji, ale polská kinematografie opět nezklamala. Jak už bývá častým zvykem u ČT, tento vyjímečný film šel v "atraktivním" nočním čase a bez předešlých upoutávek (ty jsou asi rezervovány pro jiné typy pořadů a hlavní vysílací čas). Ale přesto díky ČT za jeho uvedení, i když s výše uvedenými výhradami (nebýt toho, že jsem měl nastavenou ČSFD upomínku, tak bych film prošvihnul). Velice působivé drama mapující na osudech jedné z rodin události z prosince 1970 v polském trojměstí. O těchto událostech se u nás obecně skoro nevědělo, protože v té době už u nás byla normalizace v plném proudu a celonárodní euforie po srpnu 1968 i pohřbu Jana Palacha už začínala vyprchávat. Film působí syrovou, ale realistickou formou o tom jakým způsobem se tehdejší moc vyrovnávala s těmi, kteří na nedemokratické poměry upozorňovali. Současně působí i na mladou generaci, kteří tu dobu "vytváření světlých zítřků" či komunistickou totalitu (nehodící se škrtněte) nezažili. Ale současně působí i výstražně, protože je obecně známo, že historie se dost často opakuje a mění se jen vůdci a jejich propaganda. Já jsem měl to štěstí, že někdy kolem roku 1975 jsem se do Trojměstí dostal a až tam jsem se dozvěděl bližší informace o tehdejších událostech a známí z univerzity nám postupně ukazovali i různá zajímavá místa (pomník obětem, který se objeví na konci filmu byl samozřejmě mezi nimi). Solidarita byla v té době ještě 5 let na houbách, ale podhoubí bylo už tehdy zaseto. Je škoda, že tento závažný film z historie ne tak dávné šel na okraji pozornosti, protože by si zasloužil důstojnější místo ve vysílacím čase. Tajně doufám, že po zkušenostech z minula, že filmy, týkající se herců či režisérů bývají dost často ve dvojicích, že by ČT jako druhý mohla uvést od stejného režiséra film Smolensk. To jeho hodnocení na ČSFD je asi hodně subjektivní dost pravděpodobně díky výblitkům různých trollů( ()
Silny namet, ktery je vyborne zpracovany. Dobove zabery jsou velice dobre zakomponovane do deje a vytvari tak autentickou atmosferu. Dialogy straniku jsou bezchybne. Film, ktery ma atmosferu a ma co rict! Solidni vyprava. Kdyz opomenu postsovetskou kinematografii, tak mam pocit, ze Polaci natocili vice kvalitnich filmu nez zbytek postkomunistickych statu, vcetne nas. ()
Poláci se nikdy nebáli a to je pár let před tím Rusové převálcovali tanky...(1956) Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem který složil písničku Varhany v Oliwie kterou věnoval těmto událostem. ()
Galerie (13)
Photo © Nordfilm

Zajímavosti (1)
- Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před Vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem, který složil písničku „Varhany v Oliwie“, kterou věnoval těmto událostem. (sator)
Reklama