Černý čtvrtek, Janek Wisńiewski padl

Poláci jsou skuteční muži. Hrdí, sebevědomí, nenechají si dělat na hlavu. Státní mašinerie je sice semlela stejně, ale bojovali. Položili za svou věc i životy, a nebylo jich málo. Totéž platí pro statečné polské ženy. Proto jsou i jejich filmy tak působivé. Na rozdíl od našich současných, velmi často zbytečných filmů, potěmkinových vesnic a pokryteckých blábolů na stříbrném plátně. Takhle se dělá film o totalitě, pánové režiséři CZ ! Jistě není nutné dodávat, že podobný systém manipulace, brutality, demagogie (a zbabělosti) existuje od doby co vznikl stát a jeho mocenský aparát. Liší se jenom občané, kteří mu to dovolí více nebo méně. Krásný a nesmírně silný film. /Pozn. Tímto nechci urazit české muže ani ženy, jen konstatuji, jaký dojem na mě udělal tento polský film a jak odlišný dojem na mě dělají české filmy o komunistické totalitě./ (02.02.2014)

Film precizně odhaluje praktiky mocenského mechanismu. Nelze si dnes jistě dělat iluze, že by se všehoschopní komunisti chovali jinak. Je to film, z něhož jsem neměl pocit dobře stráveného večera, ale naturalističnost faktičnosti scén byla zcela na místě. Nakonec film mobilizuje paměť na odvátý čas, který nelze jen tak škrtnout. V tomto smyslu dalo by se říci, že Černý čtvrtek přesahuje hodně rámec zábavy, ale má hlubší poselství. To byl zřejmě záměr tvůrců filmu. Nikoliv náhodou se tu objevila i zmínka o období okupace Československa sovětskými vojsky v roce 1968. Dobře udělaný (18.01.2014)

Tak tohle se Polákům vážně povedlo. Film rekonstruuje události ze čtvrtka 17. prosince 1970, kdy se zvedla vlna protestů kvůli zdražování potravin. Demonstrace se brzy změnila na boj o holý život, když se na dav lidí vrhla jak armáda, tak polská milice. Toho dne zahynulo celkem 18 lidí a přes 500 jich bylo zraněno. Film je navíc obohacen o autentické záběry z ulic plných demonstrantů, které přidávají filmu na síle. Rozhodně stojí za to vidět. (02.02.2014)

,,S KONTRAREVOLUCÍ SE NEVYJEDNÁVÁ. DO KONTRAREVOLUCE SE STŘÍLÍ....“ /// Začnu kapku jinak – polská filmařina se prostředím i historií příběhů hodně podobá tý naší. Na jednu stránku to je dobře, stejně jako tady, protože tahle parádní historická rekonstrukce událostí, ve kterých se polská strana a vláda – tak nějak po bolševicku – popasovala s dělníky a studenty - mně osloví daleko víc, než rozmrdání davu indiánů někde v Americe. Ten příběh je drsnej. Ani ne tak provedením, jako faktem, že se to fakt stalo. Pohled do zákulisí jednání stranických špiček, magorský kecy plný ideologie, autentický záběry z ulic plných demonstrantů. A do toho příběh Brunona, chlápka co šel ,,zrovna kolem“ a jeho rodiny. Prostě na autentickou událost napasovali neutrální a lehce vydírající příběh, při kterým člověk filmařinu zase tolik neřeší (co taky řešit – atmosféra 70tek ujde a herci jsou v pohodě). Na konci pak člověka nasere, že ty naši umělci uměj natočit akorát tak miliardu sérií Ulic, Ordinací a jinejch píčovin. Poláci – smekám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vysvětlit děckám rozdíl mezi komunistou a fašistou. 2.) Často s chlapama vzpomínáme, jak jsme si v sedmdesátým v Gdyni náramně zabojovali. 3.) Thx za titule ,,KenoL“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (06.09.2012)

Na rovinu zobrazené udalosti zo štvrtka 17. decembra, kedy ľudia vstúpili do štrajku kvôli výraznému zdraženiu potravín. Nečakajte len slzný plyn a obušky ... tam sa do ľudí strieľalo. Poliak do Poliaka. Vianočný čas, na ktorý sa len tak ľahko nezabudne, keďže mŕtvych bolo 18 a ranených 233. A ku tomu ešte aj tie ohromné ideologické žvásty, čo tam vypúšťali tí hlavní pohlavári strany ... natočené to bolo naozaj uveriteľne, skoro skutočne a použitých bolo aj veľa autentických záberov a nahrávok. Určite odporúčam! (27.07.2015)