Wrong

7:59…7:60. Vitajte v nevyspytateľnom labyrinte latentných metafor, pôsobivo prapodivného humoru a frivoľného naratívneho skotačenia Quentina Dupieux. Kto už tohto zanieteného maníka ako tak pozná, tak v podstate vie, čo ho čaká a tento ďalší meta-absurdistán ho potom nemôže prekvapiť, ale skôr opakovane rozjariť. Po hulvátskom/narcistickom gangu Chivers ("Steak") a vraždiacej pneumatike s telekinetickými schopnosťami Róbertovi ("Rubber"), tu máme - opäť len na prvý pohľad - triviálnu premisu o postrádajúcom psovi Paulovi, ktorá je neskôr rozvedená do relevantného apelu na dôležitosť hodnotového rebríčka a napokon sa dotýka až otázok bytostného charakteru...síce okrajovo a nepohodlne, ale dotýka. Priamych odpovedí či ľahko dešifrovateľnej filmovej artikulácie sa však nedočkáme, na to je Q.D. až moc sčítaný a preto sa radšej spolieha na dve dovednosti pozorného diváka, (1.) nepovyšovať logiku nad poetiku a (2.) vedieť abstraktne čítať. Ak to dotyčný nedokáže, "Wrong" bude preňho s najväčšou pravdepodobnosťou wrong skúsenosť po ktorej sa obohatený, asi moc cítiť nebude. U mňa nadmerná spokojnosť a zároveň ujistenie, že Q.D. má čo povedať a jeho rukopis je naozaj jedinečný; a to aj napriek priznanej inšpirácií svetoznámymi režisérmi. Tam je Buñuel, Kaufman, Lynch, ale aj Resnais alebo Coenovci. Žiadne zbabelé vykrádačky či plagiátorské prasačiny sa však nekonajú, jednotlivé analogizmy sú zasadené do autorského, podľa vlastných pravidiel fungujúceho fikčného sveta, skrz ktorý Q.D. tieto tvorivé aspekty šlendriánsky necituje, ale šikovne parafrázuje…aby nakoniec obhájil to, v čo sám verí - svojbytnosť svojej imanentnej a "na hlavu postavenej" vízie. Záverom treba dodať, že audio-vizuálna zložka je výborne zosúladená, casting presne sedí do zvoleného príbehového mustru prestriedavajúceho motívy (dez)ilúzie, sebazaprenia, naivity, úniku, nonsensovosti ale aj dobra a zla (uradujú hlbokomyseľný Master Chang, hotentotský sused Mike, lajbavý detektív Ronnie a samozrejme utrápený nešťastník Dolph) a momenty spadajúce do neoficiálnej kategórie WTF stoja zas raz za to. Takže merci beaucoup a čoskoro sa, Marilyn, vidíme. (07.12.2013)

Quentin se zase předvedl. Po Rubber je tu další naprosto absurdní film o hledání jednoho psa. Tolik WTF momentů jsem snad ještě neviděl. Celej film je jedna velká haluz, která rozhodně nesedne každému. Je strašně těžké hodnotit něco, co je tak strašně hloupý a o ničem a na druhou stranu to pobaví, ale přitom to neni nějaký blbá komedie. Zasmál jsem se a hodněkrát jsem kroutil hlavou nad tim, co se tam vlastně stalo a chvílema jsem vůbec netušil, co se vlastně děje. Prostě to byl haluz na kterej se dá koukat. Rozmýšlel jsem se mezi 3* a 4 * ale zůstanu asi u třech. Zatím kouknu na to ještě jednou abych pochytil zase něco víc. SPOILER!To že zjistil detektiv, že maj psí hovna vzpomínky ze kterých jde dát do počítače obraz a vidět jak hovno putovalo psím ústrojím, dopadlo na trávu a tím zjistili, co se se psem stalo. A přitom už to všichni dávno věděli. A ten záchvat vzteku.KONEC SPOILERU U toho jsem se pobavil nejvíc. Zní to hloupě, ale je to dobrý film. Podstatně jako Rubber. Update: Musim to hodnocení zvýšit, protože si pamatuju tolik scén, že si to prostě zaslouží vyšší hodnocení, než to má. (06.04.2013)

Zřejmě nejsem schopen snést všechno. Zřejmě také proto, že nemusím. Těžko byste hledali v nedávné době nějaký film, kterému by tak MOC seděl název. těžko byste také hledali v nedávné době film, který by mohl z fleku aspirovat na cenu za nejzbytečnější art-film. Film naprosto o ničem, tvářící se jako film o honbě za uneseně-ztraceným psem, navíc se maskující za jako komedii, možná s tak velkými a přehlubokými pokusy o zpodobnění čehosi v naprosto mou mysl míjejících nesmyslech, že při pohledu na Paula zevnitř díky zpřístupnění paměti jeho výkalů jsem to vypl a anihiloval každý jeden bit informací tohoto filmu, usadivších se na mém disku. Autorům doporučuji se na půl dne posadit do své vysněné kanceláře se 100% vlhkostí s teplotami kapalin blížícím se bodu mrazu. Tak vysoko totiž skončil můj zájem o... tohle. (28.03.2013)

Ano, přesně v sedm šedesát jsem potřebovala vidět něco inspirativního, něco, co mě vytrhne z letargie končícího roku a nakopne do novoroční aktivity... a tak jsem se rozhodla, že začnu být stejně otravná, jako náš hlavní hrdina a začnu se vyptávat na nesmysly vedoucí k hlubšímu zamyšlení, neboť jsem objevila, že na dotazech, které Dolph vznáší, není vlastně nic nepatřičného, jen jsme všichni podlehli obavám nevypadat jako hlupáci... a tak kdybychom se víckrát nesetkali, sbohem a šáteček. (12.01.2015)

Od prvních minut s vtipem s hodinami, kde místo celé hodiny naskočí šedesátka mě film chytnul. Sympatický hlavní hrdina hledá svého ztraceného psa a přitom se odehraje tolik krásně nesmyslných scének, při kterých se plácám do stehen smíchy a říkám si při tom, na co se to dívám :). Viz scénka s kanceláří, ve které musí zaměstnanci snášet neustálý déšť a tváří se jako by to bylo normální. Tenhle styl ala David Lynch prostě miluji a po filmu Rubber Dupieux nezklamal, ba naopak. (21.10.2014)