Anton Špelec, ostrostrelec
Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrají:
Vlasta Burian, Růžena Šlemrová, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jiří Dréman, Ella Nollová, Karel Postranecký, František Kreuzmann st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nejzdařilejší ze série burianovských komedií, natočených v třicátých letech, pojednává o tom, co způsobila urážka císařského majestátu, a o snaze vyhnout se trestu. Postava majitele dílny na výrobu hudebních nástrojů a neprávem nevyznamenaného člena městské domobrany patří k nejslavnějším rolím mistra českých komiků Vlasty Buriana. Stejnojmenná píseň z tohoto filmu nabyla obecné proslulosti. Růžena Šlemrová zde výjimečně ztvárnila jinou roli než obvyklou dámu z lepší společnosti. Výborný a netypický je i Jindřich Plachta. Podle jevištní frašky E. A. Longena "Už mne vezou" natočil nestárnoucí komedii, která je nadšeně vítána už několikátou generací diváků, režisér Martin Frič v roce 1932. (Česká televize)
(více)Recenze (193)
Vlasta Burian se mi v roli Toníka moc líbil, upřímné těšení na medaili, následné zklamání a potupa, poté pijatika likérů, urážka majestátu, hospodská pranice, soudní řízení, vyhýbání se trestu - to vše jsem mu uvěřila a bavil mě.. A ač má skvělé spoluhráče - Jaroslav Marvan, Jindřich Plachta, Theodor Pištěk, strhává na sebe pozornost a krade si film pro sebe.. Bylo mi opakovaně potěšením.. ()
Vlastně jediné vtipné chvíle jsou ty v hospodě, když se Burian opije. Marvan je tady takový nedomrlý a věčně umravňující protějšek a jako přicmrndávač nijaký. Zápletka s tím, kdo vlastně umřel ve vězení, je sice originální, ale nakonec z ní kromě skrývání a snahy o bratra - dvojče nic moc dalšího vtipného nevyplyne. Ale je fakt, že Burianovo "liguééére", je stále slavný citát. ()
Obávám se, že tento velice oblíbený Burian mi nikdy nepřišel tak zásadně dokonalý jako například předchozí burianovky v Lamač-Fričově stylu. A jedinkráte jsem byla též zklamána z kamery operatéra Otto Hellera, což se mi také nestává. Což o to, obsazení by bylo, humor by byl, ale téma je dosti kostrbaté a po několika předešlích variacích C. a k. už i lehce opotřebované... ()
Nepůjdu s davem, mám oblíbenější Burianovy filmy. Zde neřádí tolik jako v jiných filmech. Možná je to tím, že snímek trochu trpí interiéry, protože se odehrává vlastně v hospodě, doma a na ulici. A také Burian nemá zase moc prostoru to rozjet. Nicméně když ho dostane, tak předvádí ze sebe to nejlepší. A hlavně ho nedoplňují ostatní, což v jiných filmech je. A já prostě z osobního hlediska nemůžu postavit na stejnou úroveň tenhle snímek a třeba u Pokladny stál nebo Přednostu stanice. ()
Asi nejslavnější film Vlasty Buriana, i když podle mého náhledu nejlepší není. Ačkoli kdybych měl vybrat tři nej, tak by tam jistě tento snímeček patřil. Není moc filmů, které jsem od pana Friče jako režiséra neviděl, a proto si myslím mohu dovolit hodnotit, že toto je jeden z jeho mistrovských kousků. 90 % ()
Galerie (26)
Zajímavosti (14)
- V epizodě si Špelec (Vlasta Burian) objednává kořalku slovy „liqueure“. Toto slovo se píše „liqueur“ a pochází z francouzštiny a jeho správná výslovnost zní „liké“ s neznělým „r“ na konci. Likér je sladký alkoholický nápoj, často ochucený ovocem, bylinkami, kořením. Slovo kořalka, které ve filmu také zazní, má původ v Polsku, tam to ovšem nebyla kořalka, ale gorzałka a toto slovo bylo v polštině odvozeno ze slova „gorzeć“, což znamená „hořeti“. Dříve, když se alkohol pálil po domácku, používal se jako test jeho kvality i míry množství jedovatého metylalkoholu právě test zapálením a sledováním barvy plamene. (sator)
- Anton Špelec (Vlasta Burian) používá v rozhovoru s Kukačkou (Jindřich Plachta) pro slovo kriminál slovo „orláb“. Jedná se o zkomoleninu německého „urlaub“, tedy „dovolená“. (sator)
- Skladba „Už to máme hotový“ vyšla v tištěném provedení v edici „Sbírka lidových popěvků“ pod číslem 160, jejímž vydavatelem byl nakladatel Ferry Kovařík. Ryla a tiskla Průmyslová tiskárna v Praze. Zajímavostí rovněž je, že zde byl film uveden jako „Tonda Špelec - ostroštřelec“. (Dymnik)
Reklama