Vlčí děti

Krásně civilně podaný příběh s fantasy námětem, který ale netvoří středobod vypravování. Je to vlastně celkem jednoduché rodinné drama o ovdovělé matce, která se snaží postarat o své děti. To, že se dítka mohou docela spontánně měnit ve vlčky můžete zpětně chápat jako metaforu všeho možného. Od politicko-rasové segregace, až po hledání vlastní sexuální identity. Během snímku ale nic takového neřešíte a necháváte se unášet koktejlem krásy a krutosti, lásky a nenávisti, radosti a zoufalství. Prostě život, znáte to... :-) Skvělé 4*. Audiovizuální zpracování je perfektní! (26.03.2014)

Možno nie úplne najlepší anime film aký som videl, ale určite anime film, ktorý som videl najviac krát. Každé pozretie je pre mňa ako výlet za účelom "psychohygieny". Zasmejem sa, som v napätí, uroním slzu a môžem sa vrátiť späť do reálneho sveta. V mojich očiach je Hosoda dôstojný nástupca Mijazakiho. (25.01.2019)

Tolik protichůdných pocitů ve mně konec nějakého filmu už dlouho nevyvolal. Když už je někde smutný konec, často si u něj leda tak smutně povzdychnu a řeknu si "hm, tak to je fakt smutný", přičemž si z toho nějak větší hlavu nedělám a za hodinu už nad oním smutným koncem vůbec nepřemýšlím. Vlčí děti Ame a Juki jsou výjimkou. Tento film má velmi jednoduchý příběh, který bez problémů pochopí i malé děti, ale nevím, zda bych jim jej pustil. Jako vhodné přirovnání se mi nabízí Bridge to Terabithia, k němuž mají Vlčí děti IMHO velmi blízko atmosférou (dějem a motivy nikoliv). Většinu času se film tváří jako taková sluníčková podívaná tvořená útrapami, strastmi a radostmi matky při výchově vlčích dětí, na kterou se dobře kouká (a díky skvělé hudbě i poslouchá), ale než jsem se dostal ke konci, ani náhodou jsem neuvažoval o tom, že bych filmu dal vyšší hodnocení než 4*. Pořád jsem si tak nějak říkal, že se budoucnost dětí vymkne z otěží jejich osudu, že onen do té doby sluníčkový film skončí i sluníčkovým závěrem, že všichni budou žít šťastně až do smrti atd. a já v klidu dám 4*, ale když přišel závěr a já se na film podíval jako na celek, uznal jsem, že kdyby to dopadlo takto sluníčkově, prostě by to nebylo ono a můj zážitek z filmu by byl o nemálo slabší. Nevím, zda film byl úmyslnou alegorií tvůrců na volbu sexuální identity nebo zda mi to jen tak připadalo, každopádně za to, co dokázal Mamoru Hosoda udělat se srdcem sarkastické, cynické, odporné a flegmatické mladé osobnosti, si prostě film i přes mé menší výhrady k chování některých postav ten plný počet zaslouží. U slabších povah je zásoba kapesníků téměř povinností. (07.04.2013)

Ano, souhlasím s Lachtanem, co se týká rozvleklosti děje, při sledování jsem si vzpomněl na "Průvodce", který také tak poklidně plynul. Ony ty dva filmy mají podle mě víc splolečných prvků - vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi manžely, mezi lidmi, kteří jsou "jiní". Váhám mezi 4 a 5* a nakonec jsem se rozhodl pro 5. (08.11.2013)

Ach, to byla nádherná animace, a ta příroda, krása až oči přecházely. Moc povedená byla část kde se vlastně jen vyprávělo obrazem za podpory krásné hudby o vztahu matky a otce. Celá první půlka filmu byla móc roztomilá a zábavná (dětská klinika vs. veterina :-)) a u malých vlčátek jsem se výborně bavil. A scénka s čerstvě napadnutým sněhem s parádním hudebním podkladem byla úchvatná! Jenže pak přišla chvíle kdy vlčata trochu povyrostla, film zvážněl, roztomilost byla pryč, ovšem ta dramatická stránka filmu už nebyla tak působivá. Ale stále se člověk rozhodně nenudil a jen čekal, kam to celé povede. Nicméně na pět hvězdiček to nebude, ačkoli účast Miyazaki Aoi (ač jen zvuková) byla velmi příjemná. (18.04.2015)