Ať žije nebožtík

Ať žije nebožtík, kterého to tady nebaví. Tenhle nebožtík nás i po své na hodinu přesně předvídané smrti dokáže bavit ještě po letech. "To jsi ty, Lumpíku? Já jsem se opil a teď nevím, kde jsem. Tak se na mě nezlob, já ti přinesu živýho kanárka. Přijď si pro mě ... kde to jsem? Je to nádraží nebo muzeum? Tak víš co? Přijď k divadlu." Tragédií současné komedie je málo kultivovaných scenáristů s mozkem a smyslem pro humor. (22.10.2011)

"Taková ženská bezhlavost. Si zapomněla ve vlaku, no..., to... jak se drží v ruce. Cihličku, ne. Ho.. housle. Taky ne. No, brz-du... Poklona." Komedie plná omylů. Komedie plná náhod. Komedie s romantickou zápletkou. Komedie až po strop narvaná hláškami, které vám roztrhnou bránici vejpůl. Humor Huga Haase, resp. jeho herecký projev je nesmrtelný a nadčasový ("Drž to pořádně, ty blboune!"). Kdykoliv jen tak mimoděk utrousí nějakou ironickou poznámku, divák padá ze židle, takže by mě fakt zajímalo, jak to vypadalo v kinech v době premiéry. Zdatně mu tu sekunduje Václav Trégl ("To je zajímavý, von píše koňakem.") a jako předmět milostného zájmu slouží krásná Adina Mandlová, která je tu sice trošku prkenná, ale při své kráse a vtipnosti celého filmu si to může dovolit. Ale zrovna ona se tu postarala o jedinou menší vadu na kráse, která ve střižně asi všem ušla. Když jí Hugo Haas říká: "Poslyšte, vy mě máte ráda", nepochopitelně mu odpoví: "Já vás taky", což mi dodnes hlava nebere.Tuhle komedii můžete vidět vážně stokrát (jako já) a nikdy vám nezevšední. Hugo Haas byl fakticky ďábel a tady si svou one-man-show užívá jako nikdy. "Například já každý den tedy ráno cvičím, jo, jezdím na koni, plavu, vesluju, a hlavně tedy nejím polévky a nejím moučníky..." "A jak to dlouho děláte, prosím vás?" "Zítra začnu." P.S. Jedna věc mě ale maličko mrzí. Že ten nebohý starý pán, s nímž si Haas vymění čísla rentgenů, se vlastně nedožil konce filmu. A že nevím, kdy si došli pro chudáka Lumpíka. Takže dvě věci. Ale sranda je to beztak ohromná. (29.12.2017)

Báječná komedie o záměně pořadového lístku u lékaře a zápletka jak hrom rozjede sled událostí nečekaným směrem, ku příkladu k uzavření sňatku s ošetřovatelkou.. Martin Frič a Hugo Haas to senzačně napsali, je to vtipné, milé, zábavné a příjemné pokoukání, k tomu tedy jedním dechem dodávám, že herecká kreace Huga Haase dominuje celému snímku a zvládnul to parádně.. Opakovaně mi bylo potěšením.. (22.06.2023)

Taková jednoduchá, lehce stupidní prvorepubliková komedie s Hugo Haasem, který je mi jako herec celkem sympatický. Aspoň podle toho, co jsem si o něm zatím četl a také tím, že není žádný hezoun, zato má charisma. Zde hraje hlavního hrdinu Petra Suka, který nic nedělá, jen pije, flámuje a hraje karty. Jednoho dne odnese jeho sluha Baltazar do nemocnice rentgenové snímky jeho páteře. Dojde však k záměně, protože jejich skutečný majitel, čekající číslo 16, si odběhne pryč, a tak je Baltazar informován, že jeho pán má 24 hodin života. Petr Suk tak nad ničím neváhá, vyrazí na flám do baru, kde zazpívá pěknou písničku o tom, že už ho to stejně nebaví, a pak skončí na záchytce a v nemocnici. Těsně před smrtí je mu nabídnut sňatek s neznámou dívkou, která se shodou okolností stará o Petrova bohatého strýčka Petra Kornela. Další den se ovšem zjistí, že Petr neumírá, ale jeho strýc je na něj pěkně naštvaný. Petr navštíví s Baltazarem svého strýce, a zamiluje se do jeho pečovatelky Alice Machové. A zábava může začít, strýček je naštvaný a nahání nezbedného synovce, Petr je zamilovaný a chce se nechat rozvést s neznámou dívkou, a také nechat se prohlásit opět za "živého". Nebylo to špatné, párkrát jsem se zasmál, druhá polovina byla celkem napínavá a Haasovy písničky se mi líbily svou lehkou neuspořádaností a spontánností. (22.05.2023)

Staré komedie jsou kolikrát vtipnější než ty novější. Toto je zářný příklad. Dovolte mi, abych to poupravil - ony jsou stejně vtipné jako ty dnešní, ale to je spíš dáno tím, že jsou plné zábavných dialogů, semtam písničky, vypointovaných situací a občas i nějakého toho roztomile nostalgického zpracování. Ale to vem čert, až se někdo bude dívat na současné komedie za pár desítek let, bude se buď smát přežitým trendům anebo bude nechápavě koukat, z čeho si to vlastně tehdy dělali srandu aneb přemíra popkulturních referencí je fajn, ovšem pokud referencovaný materiál zanikne z povědomí, ztrácí se i pointa vtipu. A to je pravý opak nebožtíka - příběh, který by se s hodně přivřenými oky mohl stát i dnes a proto má tento film 82% i když je skoro tak starý jako moje babička. (26.11.2011)