Láska všemi deseti

Osobně je pro mě francouzská kinematografie trochu nudná. Horory se táhnou jako páchnoucí vzduch, dramatům chybí šťáva a komedie mě nikdy nebavily. Tohle dílko je ale oproti tomu skutečným mistrným pohledem na lásku, na touhy, na životní cíle a na dobové kostýmy a výpravy (které se vskutku zadařily). Ústřední pár působí tak, jak má takový pár působit, a vy už od 20 minuty řvete: "Dej jí, krucinál, pusu!" A ačkoli se nedá říct, že by vás vygradování děje nějak překvapilo, chybí tomu zaplaťpánbůh ty klišovité zrůdné kydy, které tak hojně využívají za mořem, čímž se z toho pro mě stal jeden z nejlepší romantických počinů posledních let! (24.07.2013)

Ťuk ťuk ťuky ťuky a šup nový papír. Venkovská dívka a sebevědomý pojišťovák to společně rozjedou na šampionátech ve psaní na stroji. Nejprve ona projde výběrovým řízením na post sekretářky, on se projeví jako sympaťák, který se ovšem dokáže v nečekanou chvíli chovat jako idiot, společně pak začnou trénovat její rychlost psaní a samozřejmě k sobě začnou mít výrazně blíž. Jenže on je jaksi citově vyprázdněný a ona už nechce být šedým kopytem stojícím v koutě. Retro atmosféra je moc fajn, optimismus na nás vyskakuje, mnohé situace jsou sympaticky vypointované, ovšem dvě hodiny byly přeci jenom krapet moc (což platí i o samotných soutěžích ve psaní na stroji) a kouzlo se postupně vytrácelo. Mezi naším duem to navíc úplně nejiskří. On by totiž občas zasloužil proplesknout, což souvisí i s uměle vyvolaným konfliktem v druhé polovině snímku. Herecky je to solidní, rychlé střihy na koncentrované výrazy a hbité prsty kouzelné. Tři až čtyři hvězdy. (18.12.2018)

Roz(to)milé, skvostně stylizované, sympatické, se správně zvolenou i dávkovanou špetkou nadsázky, kde se speciálně "zápasy" vyvedly. Problém je jeden jediný, ovšem vzhledem k žánru zásadní; mezi ústředním duem to nezajiskří a nezajiskří. Oba tam sednou, ale dohromady jim to štymuje asi jako dvěma leklým rybám v jedné kádi. (23.11.2013)

Retrokomedie, u které naskakují slova jako "příjemně rozverná" nebo "pohodová". Zápletku má Populaire (značka strojů) poměrně originální, ale je až narážející, jak zpomaleně a líně film působí - a to vypráví o mistryních v rychlopsaní. Duris je šarmantní švihák, Bejo nevyužitá kočka a Francois projde značně schematickou proměnou z šedé myšky do oblíbené hvězdy. Škoda. Kostýmy to však má pěkné a scéna s cha-cha písní nebo dramatické prostřihy (obličej-ruce-stroj-papír) na soutěžích docela baví. [Kino] (14.02.2013)

Francouzům se jednou začas podaří trefit se mi do vkusu. Pro retrokomedie mám totiž děsnou slabost a francouzština je příjemným osvěžením po tunách anglicky mluvících filmů. Populaire je milá záležitost, která překvapí zejména netypickou soutěžní disciplínou. Cvakání na stroji, barevné nehty a soutěživé ženy - celému ansámblu ale vládne Romain Duris. I když je tu taky za klamače srdcí (a zejména toho svého), jeho šarm funguje a mezi ním a Déborah chemie uspokojivě pracuje. Pochvalu zaslouží úvodní titulky a vynikající hudba. Populaire je předvídatelná komedie, ale která není? Za mě velká spokojenost a dost možná ke mě poputuje i DVD. (24.02.2013)