Láska všemi deseti

Ďatľovanie dvomi prstami nie je pre sekretárku ten pravý spôsob písania na stroji a asi kvôli blond vlasom je prijatá. Hoci nemá ani okuliare, ktoré by podľa filmu mali zvýšiť vážnosť a zabezpečiť diskrétnosť správnej sekretárky. Tak sa rozbieha nezáživný príbeh lásky aj bez všetkých desiatich. Športového súťaženia v strojopise je tam nakoniec až príliš, štýlové retro ružové šaty, ružový stroj, a gýč je kompletný. Neoslní ani príbeh, možno len vzhľad a úsmev Rose, takže dá sa na to nezáväzne pozerať. (14.01.2014)

To je presne to jak tie americké filmy o súťažiach v hláskovaní. Zvyšok sveta tomu nerozumie a len to tolerujú. Frantíci aspoň prišli so súťažou v ktorej češkovia dominujú, film ma obohatil, mal príjemnú emóciu, sympatické postavy, podarený kasting. Samozrejme, presladené jak hovado, s očakávaním záverom, klišoidným zvratom, trochu pretiahnutým úvodom a celkovo prepálenou minutážou. Plusy ale vyhrávajú a nešklbal som si kotlety. 3 z 5 (26.04.2020)

Koho by to napadlo, že taková blbost, jako psaní na stroju, měla svoje mistrovství světa a navíc že měla tolik šílenejch fanynek, co je žerou jak nějakýho Elvise. Protože jsem se učil taky psát na mechanickym psacim, tak z nostalgie to docela oceňuju. Další, co se docela dalo, byl ten vztah mezi ní a ním, ale spěje to do jasnýho závěru, takže žádný překvápko. Ale jinak nuda, protože ty závody byly pořád dokola a už to bylo pak pořád dokola. Jinak teda ale respekt k té rychlosti... (19.10.2013)

Všemi deseti přiznávám, že jsem doopravdy nečekal tak skvělou podívanou! Hodnoťte si, jak uznáte za vhodné, ale nemůžete popřít, že film splňuje všechny podstatné atributy. Zamiloval jsem se do cvakání psacích strojů, oblíbil jsem si obyčejné hrdiny, užíval jsem si vtipný humor, který rozhodně není založený na sprostých slovech, urážkách apod. a ještě víc jsem se vyžíval v podobnosti Déborah François s Audrey Hepburn. Pro mě naprosto excelentní zážitek, kam se hrabou zbytečně přeplácané a všemi vychvalované hity. Doporučuji všem, co si chtějí zpříjemnit nějaký ten večer! (27.01.2014)

Retrokomedie, u které naskakují slova jako "příjemně rozverná" nebo "pohodová". Zápletku má Populaire (značka strojů) poměrně originální, ale je až narážející, jak zpomaleně a líně film působí - a to vypráví o mistryních v rychlopsaní. Duris je šarmantní švihák, Bejo nevyužitá kočka a Francois projde značně schematickou proměnou z šedé myšky do oblíbené hvězdy. Škoda. Kostýmy to však má pěkné a scéna s cha-cha písní nebo dramatické prostřihy (obličej-ruce-stroj-papír) na soutěžích docela baví. [Kino] (14.02.2013)