Sama v čase normálnosti

Na českou tvorbu velmi povedený film. Nela Boudová je skvělá všude, téma Charty 77 nevyužité. Oceňuji také to, že nedošlo k happyendu :) P.S.: Když jsem si přečetla komentář igi B., byla jsem z toho fakt znechucená a připadala si jako na diskuzích zpravodajských serverů. To na ČSFD, myslím, nepatří. (08.01.2012)

Se špatným scénářem se dobrý film udělat nedá. Motivace postav tady funguje leda jako deus ex machina. Jejich jednání je tak nelogické, že se mění podle toho, jak zrovna scénáristka potřebovala postavit určitou scénu a pak mžikem v další scéně se už zas chovají naprosto jinak. Postavy navíc půsbí značně nepříjemně, až hystericky - to hlavně ženské. Vrchol je rodinný soud, závodní schůze a postava matky. ____ Nemůžu si pomoct, ale kdyby stranické schůze v sedmdesátých letech řešily, že ta a ta sestřička souloží s tím a tím doktorem a co z toho plyne (že by musela opustit pozici vrchní sestry? Ani omylem! I dneska by ji tím spíš získala, natož tehdy), tak by tím zabily tolik času, že by se pacienti museli obrátit pro pomoc k babám kořenářkám a zaříkávačům. /8. 1. 12./ (08.01.2012)

Výjimečně okouzlující Boudová, která, jako by se v roli svůdnice ve středním věku cítila rybou ve vodě. Naprosto vynikající hudba podrhuji emoční zážitek a společně se zajímavým námětem umocňují místy hluboké dojmy. Celé to ale kazí několik vedlejších rolí, jejichž obsazení není zrovna na jedničku...v neposlední řadě jsem čekal i místy lepší scénář, který mohl být díky probíranému tématu rozhodně dotaženější. (09.01.2012)

Téma Charty 77 nebylo dosud veřejnoprávní televizí vytěženo ani z poloviny tak, jak by si to tenhle nesporně důležitý moment naší historie zasloužil, takže už za volbu tématu má Viktor Polesný body navíc. Nejvíce se tenhle nový televizní film blíží Brabcovu PF 77, nemá ale onu naléhavost a hloubku. Šedavost normalizace byla trochu potlačena, nesklouzla ale k podivně pastelovým návratům seriálu Vyprávěj. Hlavně z počátku jsme měl trochu problémy uvěřit některým hercům jejich role, scénáristka ovšem vedla jednotlivé dějové linie tak umně, že mne příběh záhy vtáhl a už nepustil. Hlavně propojení dobového kontextu a ryze osobních problémů vdovy, matky samoživitelky v éře reálného socialismu stojí za pochvalu, stejně jako vykreslení charakterů všehoschopných soudružek a kariérních lékařů. Výborná byla pak rekonstrukce příjezdu Václava Havla a Pavla Landovského k poštovní schránce a jejich pokus poslat chartu prezidentu Husákovi. Dojem autentičnosti podpořilo i použití dobového televizního vysílání a dalších dobových propriet. (Silvestr 1983 mi pak čistě subjektivně připadal, jako by vypadl z nějakého filmu Bohdana Slámy, ti punkeři byli úžasní...) Z hlediska kolektivní paměti je dobře ukazovat právě takovéhle příběhy, aby se na dobu totality u nás jen tak nezapomnělo... Záslužný (veřejnoprávní) počin... (08.01.2012)

Zřejmě z celýho socialismu zbyly na světě poslední dvě embéčka, který produkce někde sehnala a postavila na ulici spolu s moderní ávií, a kolonka "reálie roku 77" se mohla odškrtnout. Nechápu, proč nepřibrali maskérky, co aspoň tu dobu pamatují... Tady ty postavy jsou šmrncovní pomalu jak kdyby je posbírali na Flóře v shoppingu... Příběh celkem ujde, Boudová recituje příšerně (úmyslně neříkám hraje), trochu to zachraňuje Kačer a Ševčíková. Na tu se dá chvilkama i koukat, jako ženská má něco do sebe. Takovej film, co dá řadě lidem obživu, řada jiných se u toho zase pobaví, ale žádnej klenot teda, to ne. (19.01.2012)