Čapkovy povídky

Karel Čapek je môj najobľúbenejší český spisovateľ, Martin Frič je asi nejpovolanejším filmovým režisérom medzivojnového obdobia a na stvárnenie výberu piatich poviedok si vybral naozaj tých najlepších hercov, ktorí v danej dobe boli k dispozícii (okrem Lídy Chválovej, pochopiteľne). Zdalo by sa, že s takými vstupnými podmienkami nemôže vzniknúť iný, než vynikajúci film. Hodnotenia tomu i nasvedčujú. Ja si napriek tomu myslím, že Čapkove poviedky síce sú sfilmovateľné, ale mali by radšej ostať iba v tlačenej forme. Film im podľa mňa nedodá žiadnu pridanú hodnotu. Preto som si so záujmom pozrel tento film, potešili ma známi herci v mladšom vydaní, ale viac ako tri hviezdičky nemôžem dať. (14.07.2015)

První polovina filmu, tedy tři úvodní povídky jsou skvělé. Vynikající výkon pana Marvana. Zbylé dvě už tak povedené nejsou. Zejména Theodor Pištěk svou roli v povídce Ukradený spis na můj vkus značně přehrává. Zkrátka pro mě zůstávají naprostou jedničkou Čapkovy povídky ve filmu O věcech nadpřirozených. (27.11.2008)

Adaptace Čapka jak má být, pětice výborných povídek, která je každá tak trochu z jiného soudku, takže divákova pozornost nijak nepolevuje. Hned první povídka zaujme civilními výkony, slovním humorem a velmi zajímavým použitím vnitřního monologu, druhá je ze všech nejvtipnější a nejroztomilejší, další je vrcholem filmu co se atmosféry a obrazového zpracování týče, netradiční exkurze do zapadlých končin slovenských hor je opravdu působivá, čtvrtá povídka mi přišla nejslabší, taková klasický humorný detektivní příklad, který stojí zato hlavně díky politováníhodnému Pišťkovi a jedné z pozdních rolí Nedošínské. Poslední, nejfantastičtější mi přišla velmi smutná, přímo se dotýká samotné lidskosti a její poslední záběr se ztracenou kuličkou je jednou z nejkrásnějších teček, kterou se může náš film pochlubit. A aby toho nebylo málo, vše je propojeno originální linií komisaře ve ztvárnění Marvana, který se mermomocí snaží dostat na dovolenou, leč marně. Frič i po válce zůstal jedním z nejzajímavější, tvůrců, kterého nespravedlivě zastínila mladší generace, když si jen vzpomenu na filmy 13. revír, Varúj, Návrat domů, Pytlákova schovanka, Past, Císařův Pekař a Pekařův císař, Tajemství krve, Dnes naposled a Hvězda zvaná Pelyněk, připadá mi adekvátní ho zařadit po bok nejvýznamnějších tvůrců poválečného dvacetiletí, které mnohdy převyšuje i neotřelým ztvárněním vhodně vybraných látek. (03.03.2010)

Jeden z nejlepších povídkových filmů vůbec, i když mi připadá že je dnes tak trochu nedoceněný, snad nejčapkovitější a zároveň i nejlepší zfilmovaný Čapek. 5 veru poutavě lidských příběhů, sugestivní herecké výkony, velice zdařila atmosféra (třeba ve třetí povídce sněhová vichřice a hudba jak z nějakého historického biblického filmu). Povídka první "Propuštěný" (dovededete si představit být v takové to situaci tenkrát?) v hlavní roli s Jaroslavem Průchou členem ND se mi líbila nejvíce, nejzdařilejší a umělecky nejhodnotnější je pak zcela jistě Baladu o Juraju Čupovi. ddt: Poslední role Antonie Nedošínské (62. let). 5.mini filmů v hodině a půl, unikátní a mistrovské stejně jako výkony Marvana, Smolíka nebo Bielika. (11.05.2006)

Povídky šikovně vybrané, hezky poskládané, famózně obsazené a provedené, ale hlavně velice hřejivé. Pocit lidskosti (ale rozhodně ne podbízivé) z filmu sálal dlouho před poslední povídkou, která už se v sentimentu přibližuje Caprovu Krásnému životu. Jednoznačným vrcholem filmu je Balada o Juraji Čupovi, ale žádná vyloženě nezaostává. Pan Čapek by snad měl radost... Já ji měl rozhodně. (23.11.2008)