Cesta do hlubin študákovy duše

Klasická, nestárnoucí a kultovní komedie z konce třicátých let. Kulík zahraný Ladislavem Peškem má prostě neskutečný grády!!! Nebo R.A.Strejka v roli žáka Peterky a jeho hláška, když se ho profesor Matulka v podání Jindřicha Plachty ptá, co je to mimikry - " Mimikry je, když se ztratí motýl ". To je fakt nářez!! :D (07.03.2012)

Mě tyhle starý komedie nějak nedokážou rozesmát, takže se jim vyhejbám, ale tohle je tak provařený, že jsem tomu neuniknul. Já sice chápu, že někdy před 70-ti lety se u toho lidi nejspíš váleli smíchy, ale mně to prostě v dnešní době nic neřiká. Ve filmu se našlo opravdu jen několik málo momentů, který bych považoval tak za lehce zábavný. Navíc na mě působí dost blbě to, že 30-ti letý herci, hrajou pubertální študentíky. Celkově mě ten film spíš dost nudil a navíc mi nějak dohromady splývá s filmem Škola, základ života. (25.10.2006)

"Kozinova věta zní: Lomikare, Lomikare, zvu tě na boží súd ... hin se hukáže." Studenti zkrátka byli, jsou a budou hrozná verbež, takže zakopnout ve škole o srandu není vůbec žádné umění. Každý tak má vzpomínky na nějakou tu lotrovinu a proto septimánům rozumí. Mne tedy pobavil přísný učitelský sbor, Kulíkova francouzština, šejk Peterka, prchající Mazánek i nevědomě zkoušený profesor Matulka, ale párkrát jsem přitom zakopnul o nějakou tu přestávku v zábavě, což mi může dosvědčit i Žlutý ďábel po dvaceti letech. (24.10.2016)

Odborná přírodopisná studie, jak s ironií sobě vlastní charakterizoval ve svých humoristických povídkách profesor Jaroslav Žák prostředí středoškolského gymnázia, je vlastně něco jako terminus technicus. Postřehy z každodenní praxe jsou s hravou lehkostí zanášeny do pomyslného zápisníku, z něhož potom vystupují nesmrtelní hrdinové ze školních škamen a profesorských stupínků, aby i dnes, po více jak sedmdesáti letech, připomněli svým následovníkům jejich chyby, slabůstky, alotria i absurditu některých situací. Popularita Žákovy osobnosti rozhodně nebyla malá a neomezovala se pouze na studentský humor, kterým se Žák proslavil především u široké čtenářské veřejnosti. Jeho upřímný zájem o film jej záhy přivedl do blízkosti režiséra Martina Friče, s nímž navázal úspěšnou spolupráci i blízké osobní přátelství. V Cestě do hlubin ustoupil volně poskládaný kaleidoskop studentských šprýmů dramatické linii nesmělého profesora přírodopisu v neodolatelné interpretaci Jindřicha Plachty, jehož dosud neuskutečněná zkouška znalostí se stane vhodnou záminkou ke společnému usmíření mezi oběma tábory. Nekomplikovanost a jakési naivní "neherectví", s jakým Plachta rozehrává jeden ze svých neopakovatelných koncertů, nabývá na vážnosti zejména v souladu s typickým klaunstvím mladších, zejména Ladislava Peška a Richarda A. Strejky, získávajících zaslouženou pozornost zase v jiném směru. Střet hereckých generací na pomyslném kolbišti do svého středu pak také přivádí Rudolfa Hrušínského, tehdy teprve devatenáctiletého benjamínka, Miloše Nedbala v roli sarkastického francouzštináře, Ference Futuristu, který zas a znova na minimálním prostoru přesvědčuje o svém mimořádném klaunství a mnohé další. Škola a školní prostředí, téma známé všem bez rozdílu věku, patří k těm okamžikům lidského života, k nimž se budeme neustále vracet a vzpomínat na ně s určitou nostalgií, ale také s patřičnou hrdostí jako na léta vlastního zrání. A také na léta bezstarostné zábavy, drzých odpovědí a ještě drzejších poťouchlostí schystaných jako náležitá pomsta jemné učitelské diktatuře. Mazánku, pročpak zde okouníte? – Prosím, pane profesore, já nemám slečnu. – Tričko jste neměl vyprané, trenýrky nenosíte, slečnu nemáte a chcete ode mě chvalitebnou z tělocviku? Jděte tančit valčík! – Prosím, pane profesore, já valčík ještě neovládám. Já jsem se připravoval na polku. – To vás neomlouvá, chopte se slečny a nastupte! (04.10.2008)

profesor Tuřík: „Mazánku, pročpak zde okouníte?“ Mazánek: „Prosím, pane profesore, já nemám slečnu.“ profesor Tuřík: „Tričko jste neměl vyprané. Trenýrky nenosíte, slečnu nemáte a chcete ode mě chvalitebnou z tělocviku. Jděte tančit valčík!“ Mazánek: „Prosím, pane profesore, já valčík ještě neovládám. Já jsem se připravoval na polku.“ profesor Tuřík: „To vás neomlouvá. Chopte se slečny a nastupte!“ __________Nezapomenutelná klasika, co nikdy nezestárne. Vzácné chvíle radosti a bezstarostnosti, které se zjevily na filmovém plátně v dobách těžké lidské beznaděje. (29.11.2016)