Režie:
László NemesKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
László MelisHrají:
Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn, Todd Charmont, Jerzy Walczak, Balázs Farkas, Gergő Farkas, Sándor Zsótér, Marcin Czarnik, Levente Orbán (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (405)
Maďari zaskočili celý svet. Oscar bez debaty zaslúžený. Nehovorím o tom, že každý, kto film videl z neho bude na vetvy, možno bude veľa takých, čo budú tvrdiť, ža na ňom nič výnimočné nie je, že to nemá dej a zo záberov sa im točí hlava. Na druhej strane musíte uznať, že taký film tu ešte nebol. Film z takého pohľadu, s takou šialenou atmosférou, všadeprítomným chaosom a až hmatateľnou realitou tu skutočne ešte nebol. To snímanie "od chrbta" , s minimálnym strihom, skutočne niektoré zábery idú na jeden záťah aj niekoľko minút, to je fakticky ojedinelý a účinný spôsob. Neviem koľko peňazí film stál, ale aj keď je väčšina záberov zámerne rozmazaná, museli byť reálne natočené a to znamená, že film zas tak lacný nemohol byť. Dej vo filme mohol byť o čosi priamočarejší, dlho nebolo jasné aký vzťah má Saul k nájdenej mŕtvole chlapca, aj keď to názov prezrádza. Ocenil by som i trocha dialógov navyše. Inak som veľmi spokojný. Záver v lese úplne super. Film je max. vážny, ale i tak som sa dobre zasmial pri scéne, kde Saula pristihli u doktora nemeckí dôstojníci. Jeho slovo "Putzen" a veľavravné gesto rukami k tomu jednoducho nemalo chybu. Rýchlo som si to osvojil. Manželka sa ma pýta- "čo si robil v kuchyni?" A ja na to , že "putzen". A jej reakcia? "Tebe už z tých vojnových filmov načisto hrabe". A to je pravda, o tom nepochybujte. Film 90%. ()
Sledoval som pred časom rozruch, ktorý sa spustil okolo Saulovho syna, ale až teraz som sa dostal k jeho sledovaniu. Možno viesť diskusie o tom, či má ešte aj v súčasnosti význam nakrúcať filmy z II. svetovej vojny. Ak je odpoveďou áno, treba trvať na to, aby ich forma bola odlišná od dosiaľ nakrúteného. To je v Saulovom synovi splnené. Dokonca až tak, že novátorská forma zatlačila do úzadia všetko ostatné. Výsledkom je zaujímavý, dokumentárne ladený film, ktorého málo pravdepodobný dej sa do reality vrátil až v úplnom závere. Vnímal som ho, ako istý druh experimentu, ktorý ma nedokázal trvalejšie zaujať počas premietania. ()
║Rozpočet $1,650,000║Tržby USA $1,764,755║Tržby Celosvetovo $5,300,000▐ dejovo takmer do prázdnoty, ťažko pochopiť zmyselnosť tohto príbehu, pohnutky hlavného predstaviteľa, ktoré neustále sníma kamera (tie priamo od chrbta sú dosť na figu, nepomôžem si, chýba mi tu lepší účel poňatia, prednesu), pre mňa osobne bolo zaujímavejšie, čo sa dialo naokolo, aj keď prevažná časť záberov sa šikovne doslova ignoruje (z pohľadu Saula neguje), keď si ide Saul stále za svojím cieľom za každú cenu zohnať rabína aby mohol vyriecť kázeň nad nejakým neznámym chlapcom, škoda že to je tak ploché bez skutočného afektu, len sledujeme a takmer nič k hlavnému predstaviteľovi nepociťujeme, pre mňa sklamanie /40%/ ()
Saulův syn dokazuje, že i tak otřepaný filmový námět, jakým holocaust bezesporu je, může pořád ještě překvapit něčím novým. V tomto případě jsou to hned dvě věci. První je netradiční kamera, která neustále ocasníkuje hlavnímu hrdinovi, takže si divák může zblízka nastudovat herpes clonu Thomase Janea a Belmonda. Proč ne, originalitě se meze nekladou, i když puntičkáři a milovníci skálopevné lubezkiovské kamery potěšeni nebudou. Po spielbergově dostatečně explicitním Schindlerovu seznamu by člověk nečekal, že se někdo bude pouštět do vod ještě hlubších. Neříkám, že je zde nějaké torture běsnění, ale dvouhodinový pohled do pravého jádra továrny na smrt mi připadá jako posunutí hranic ještě dál. Kdyby tvůrci hodili do placu pár normotvorných tabulek, celý film začal balancovat na hraně zákona. Až doposavaď problém nemám, zvažoval bych i pětku, bohužel jádro příběhu a pohnutky, které vedou hlavního hrdinu k jeho konání, pochopí, obávám se, jen semita, resp. neznaboh a cynik jako já jen těžko. Poslední poznámkou budiž, že je to asi tak 10 let, co jsem naposled viděl v kině film ve formátu 4:3. Dá se doporučit. 80% Edit: Ten film mám i po půl roce pořád v hlavě, takže zvyšuju na plnej. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (10)
- Aby sa dosiahol ideálny efekt zaostrenia, celý film bol natočený 40 mm objektívom. (figliar)
- Film není natočen z pohledu první osoby, ale třetí, přičemž kamera je u hlavního hrdiny přilepená tak, jak to známe jen z počítačových her. (ČSFD)
- Aby sa vo filme zvýraznilo úzke zorné pole, bol natočený v súčasnosti neobvyklým pomerom strán 1.375:1. (figliar)
Pár slov o tom, proč je tenhle film po formální i obsahové stránce podprůměr a proč je špatné tomuhle podprůměru propadat a dávat Oscary. ____ Co se formální stránky týče, tak někteří filmaři zjevně pořád žijí v iluzi, že dlouhými záběry vtáhnou diváka víc do děje. To platí možná tak v nějaký FPS hře, ale ve filmech tyhle dlouhý záběry nevedou k větší sugestivitě, autenticitě či realističnosti, ale naopak diváka ruší, protože je to nepřirozený a protože jak známo ve filmech to je spíš tak, že se realističnosti dosahuje zcela nerealistickými prostředky. Příkladem jsou zvuky (nikdy se nenechává zaznít vše, ale jen to potřebný), anebo střih (režiséři jako Scorsese nechají sjet scénu třeba desetkrát a poté tu scénu ve střižně seskládají ze záběrů ze všech těch deseti jetí, čímž ovšem dosáhnou větší působivosti). Tudíž představa, že když mám závažný téma jako holocaust, tak ho podpořím dlouhými záběry, kterými vtáhnu diváka přímo do děje, je iluzorní. Dlouhý záběry fungují pouze jako výjimka z pravidla, když je použiju párkrát jako třeba Cuarón, ale když se z toho stane koncept celýho filmu jako v případě Hitchova Provazu nebo dramatu Victoria (2015), je to skoro vždycky průšvih. Bohužel diváci i kritici mají dlouhodobě pocit, že každý film s dlouhými záběry je automaticky kvalitní, zatímco každý rychleji stříhaný film je automaticky míň kvalitní. Tak to samozřejmě není. Je nutný to posuzovat vždy individuálně film od filmu. Že si někdo nandá holinky naruby, z něj jednoduše nedělá punkera, jak víme, stejně jako nedělají dlouhý záběry z filmu umění. Kdo to neví, tomu třeba připomenout, že nejdelší záběry jsou de facto v pornu. Samozřejmě se tu nabízí protiargument, že v případě Saulova syna mají dlouhé záběry ilustrovat a zprostředkovat to, že když jste se octli v koncentráku, měli jste jen velmi omezené množství informací o celém prostoru a fungování tábora. Faktem rovněž je, že zprostředkovat jeden příběh hlavní postavy, jejího vnímání a chování tak, jak to činí Saulův syn, je dobrá myšlenka, ale to provedení je zkrátka nedostatečný. Mimo to členové Sonderkommanda jako relativně privilegovaná vrstva v koncentračních táborech byli sice už dopředu odsouzení po cca 4 měsíčních k smrti, nicméně měli rozhodně větší přehled o celé situaci v táboře než běžní vězni, tudíž přisuzovat hlavní postavě nějaký extra rozostřený vnímání okolní reality není přesný. Hlavně mám ale pocit, že ten film není nijak extra zrežírovaný a že těží zejména ze silnýho tématu nakroucenýho (pivo se čepuje, zmrzlina točí, filmy kroutí) rádoby sugestivním stylem dlouhých záběrů. Laszlo Nemes prostě není ani nový Béla Tarr ani nový István Szabó. Je to mladý kluk, který za sebou nic nemá a soudě podle tohohle filmu nemá nic ani před sebou, aniž mu teda přeju něco špatnýho. Ale to si povíme za 15 let. O kšeft nebude mít určitě nouzi, protože festivalový filmy jsou stejný byznys jako ty komerční a v radách a různých fondech seděj povětšinou nekompetentní jedinci, co na filmy jako Saůluv syn peníze rádi odklepnou, než aby podpořili něco smysluplnýho a skutečně odvážnýho. Na závěr podotýkám, že kdyby někdo namítal, že Saulův syn vyjma dlouhých záběrů pracuje přece i velmi důmyslně se zvukem, tak s vědomím toho, jak mimořádně důležitá je ve filmech audiální stránka (hudba, zvuk, mix), říkám, že film je pořád primárně vizuální umění. Říkáme pohyblivé obrázky, jdu zhlédnout (nikoli shlédnout, please). Neříkám jdu si poslechnout film. ____ Co se problémů s obsahem tohohle filmu, tak jednak podkladem pro scénář je jakýsi sborník textů seskládaný ze zápisků různých členů Sonderkommanda, tedy celkem věrohodný, ovšem pořád velmi problematický zdroj nesourodých textů. Za další hlavní postava se chová doslova jako šílenec, jako nějaký rambo, kterému by SS-áci ve skutečnosti nejméně desetkrát prohnali kulku hlavou za to, co ve filmu provádí a jak neobezřetně si počíná. Rozumím tomu, že hlavní postava je vlastně mrtvá, jinak řečeno že ten otec opustil živé kvůli mrtvým, respektive kvůli svému synovi, takže je mu už všechno jedno. Stejně tak lze asi kvitovat, že tu máme příběh nikoli přeživšího hrdiny, nýbrž bezejmenného mrtvého, nicméně i tak je chování hlavní postavy iritující, zvlášť když si tvůrci dali očividně záležet na historické věrohodnosti kulis a povinných klišé scén, jako jsou sprchy, zabíjení židů u vyhloubených příkopů či pořizování skutečně dochovaných fotek. Faktem ovšem je, že kdyby chtěli být tvůrci skutečně originální, neumístí film do nejprofláknutějšího symbolu holocaustu, Osvětimi, když daleko vice židů pochodovalo do plynu v jiných německých továrnách na smrt a ještě víc židů bylo zastřeleno v okupovaném Polsku, Lotyšsku, Litvě či v Sovětském svazu. () (méně) (více)