Grace, kněžna monacká

Grace of Monaco není rozhodně špatným filmem.Bohužel je ale dalším ze soudobé módní vlny (ne)životoipsů,které zaznamenávají pouze určitý úsek života.U Hitchcocka se to celkem povedlo,u Diany moc ne a Grace je někde na pomezí.Osobně bych u podobných osobností (tím spíš,že mají co nabídnout) uvítal klasický životopisný film se vším všudy.Ve finále by takový obyčejný životopis mohl být mnohem zajímavějším...60% (05.08.2014)

Věřím a vůbec nepochybuji, že to převtělení či přerod úspěšné a oblíbené herečky v noblesní monackou kněžnu muselo bolet.. Vdala se z lásky a netušila, do čeho jde.. Stala se matkou a pro své děti a jejich ochranu se rozhodla setrvat a bojovat ze všech sil.. Moc pěkný životopisný snímek, sice je to jen výsek několika let, zřejmě to však jsou roky nejdůležitější.. (25.02.2024)

Grace, kněžna země bez charakterů. Nicole Kidman dře na dokonalosti své postavy tak urputně, až to odírá kůži, zato Tim Roth se ani nepokouší předstírat, že by jeho Rainier měl nějakou osobnost. Charles „mám-Francii-kdo-je-víc“ De Gaule, Aristote „mám-prachy-kdo-je-víc“ Onassis i Alfred „mám-kameru-kdo-je-víc“ Hitchcock jsou ploší jak kuchyňská prkýnka a charismatičtí jako záchodová. Mírný potenciál má jen Graciin duchovní vůdce Tucker, ten ale brzy vyklidí pole. Zjistí totiž, že jeho ovečky jsou zcela bezduché. Nedivím se, že rodina kněžny, která vyměnila štěstí za Monaco, nebyla z filmu moc odvázaná. (30.08.2016)

Nicole se mi jevila fajn. Její Grace byla to ptáčátko obalené luxusem, duše snila o něčem jiném a přitom milovala toho malého, paťatého knížete, který se mi v podání Tima Rotha, kterého jsem nikdy moc nemusela, opravdu líbil. Langella a Jacobi, kdo by se na ně netěšil . Nutno přiznat, o jejím zásahu do politického dění s Francií jsem skoro nic nevěděla, vlastně se všude řeší jen její smrt, obklopená malým tajemstvím. Pakliže se Grace takto dokázala prezentovat, lze jen smeknout, co pro Monaco a manžela dala všanc. Sama sebe. (01.02.2022)

Princeznovský sen je ve skutečnosti docela nudný opruz. Jediné, co jsem Grace Kelly opravdu záviděla, byly ty úchvatné šaty. Začátek šedesátých let byl pro ženy požehnáním. Mravy se lehce uvolňovaly, takže odhalené nohy a dekolty byly v kurzu, přičemž styl a střihy nevulgárně podtrhující ženskost, eleganci a půvab už žádná jiná módní vlna takovým způsobem nebyla schopná zdůraznit. Bohužel kostýmy a výprava byly vlastně na tom filmu to jediné zajímavé a strhující. Nevtáhl mě ani snaživý a pečlivý výkon Nikol Kidman. Pohádka o tom, jak blondýna s dobrým srdcem zachránila Monako před francouzskou invazí společenským večírkem? Tak to jsem jim prostě neuvěřila. A kromě obětavosti k rodině se z filmu o Grace Kelly už nic zajímavého nedozvím. Tudíž to ani nijak neovlivnilo moji neschopnost vnímat osobu Grace Kelly jako oběť tragického osudu. Páč když někdo imrvere řídí na silnicích vhodných leda tak pro pomalejší osly jak splašená menstruace, co naděláš.. (02.08.2014)