Hej-rup!

Ta scéna, kde p. Voskovec mluví rusky, tak ta mu asi ležela v hlavě, když ho trénovaly U.S. úřady na výsleších, jestli není komunista. A krajani k tomu dodávali podněty. Přitom je to film o sociálním problému (nezaměstnanost) a s kolektivními scénami, ale idea je tam mírumilovná, čistě družstevní. Jsem fanoušek hlavně herectví p. Wericha, je zajímavé, jak vyzrálý projev měl už takto mladý. P. Voskovec mi připadá teda jako velký fešák v mládí, vypadá jako elegantní gentleman ještě i skoro o století později; zajímalo by mě, zda si to myslí i divačky. (30.04.2012)

Snímek humoristické dvojice Voskovec & Werich myšlenkově představuje kolektivizaci a boj proti nezaměstnanosti. Dalo by se plně říct, že se jedná o agitku v boji proti kapitalistické nespravedlnosti a těžko posoudit bylo-li tomu skutečně tak. Snímek má stejný námět, jako ruský film ´Generální linie´ (1929), ve které se chudé ženě Marfě po několika neúspěších podařilo přesvědčit zemědělskou komunitu, aby ovlivnili svůj další osud. A vybudovali družstvo, postupně rozšířili výrobu a jak jinak, jejich životní úroveň se náležitě zlepšila. To samé máme tu, jen se jedná o chudé dva nezaměstnané chlapíky, původem z rozdílné sociální vrstvy, právě v podání Voskovce a Wericha, kterým se hned na poprvé podařilo přesvědčit chudé dělníky, aby taktéž ovlivnili svůj další osud. Dostavili nedokončený dům, ve kterém se zabydleli, vybudovali družstvo s postupně se rozšiřující výrobou a i jim se životní úroveň náležitě zlepšovala. Hlavně začal konkurenční boj s úhlavním podnikatelským nepřítelem. Voskovec s Werichem však do celého děje samozřejmě také zakomponovali několik skečů a humorných scének, které pobaví i dnes. Asi nejznámější scénka je o stříhání živého plotu, ale na výběr je toho skutečně hodně. Film má tedy, kromě humoru, moralizační strukturu v době hospodářské krize a velké nezaměstnanosti. Inspirace s výše jmenovaným ruským snímkem je zřejmá, avšak buď jak buď, humoristická dvojice V&W to vzala po svém, očekávaně pobaví a to je hlavní. Kritika doby spojená se satirou je ukázková a ve své podstatě inspirativní i dnes. (12.09.2020)

Komedie o příliš vážných věcech, takže už z podstaty se jí nedá smát. A konkrétně téhle komedii by se nedalo moc smát ani normálně, protože vtipných scének a dialogů tam moc nebylo, spíš poněkud trapných ("nešla nějaká práce okolo..."), ze kterých člověku naskočila husí kůže od krku až tam, kde záda prodělávají změnu pohlaví. Z herců vynikal zejména Werich, který mi připomínal svými filozofickými samomluvami Hugo Haase, František Černý taky dobrý, naopak Voskovec poněkud prkenný (nebo voskový?), a to jak v mluvě, tak v pohybech. Poněkud mě překvapila kritika Sovětského svazu, protože Voskovcův projev nad rozpadajícím se automobilem coby "maslostrojem" pronášený špatnou, přehnanou ruštinou jinak než zesměšňující označit nelze. Z pohledu ekonoma je názory prezentované ve filmu poněkud naivní. Řešením krize nebylo zlevnit výrobky, protože deflace je zhoubná - továrníkovi se nevrátí prostředky, které do výroby investoval. Továrníci nepropouštěli dělníky z plezíru a škodolibosti, ale proto, že pro ně neměli práci, když padal odbyt výrobků. To mohlo V+W taky napadnout, vždyť přeci jedna ze základních komunistických pouček je, že továrníci zaměstnávají dělníky proto, aby je mohli vykořisťovat, aby jim mohli brát nadhodnotu. Čili je v zájmu továrníků co nejvíce vyrábět a zaměstnávat co nejvíce dělníků, neboť tím víc nadhodnoty jim zůstává v kapsách. No a naivní mi připadá také představa, že lze na burze skoupit tolik papírů, aby člověk továrnu ovládl. (14.07.2012)

Kdysi dávno jsem tenhle film jako první dvojice V+W viděl v kině. "Vlezlou" titulní písničku jsem si pak několik dní zpíval a na hudbu Jaroslava Ježka od té doby nedám dopustit. To, že většina umělců předválečné republiky byli příznivci levice, je pravda, a v jejich díle se značné sociální cítění projevovalo. Že k těmto tvůrcům patřili i V+W je taky pravda. A tento film názorně ukazuje, kam až to vede. Spousta vtipných scén (plotostřižna, žehlení parním válcem...) je "navlečena" na poměrně nesmyslný příběh. Karikování velkoprůmyslu a upřednostňování družstevního podníkání dneska působí trochu "out". Působivá je píseň "Den za dnem" s funkční zadní projekcí a celá scéna z levné noclehárny. (14.12.2010)

Je a zůstává veřejným tajemstvím, že meziválečné levicové kulturní avantgardy filmem byly okouzleny, avšak současně s ním s velmi protiřečivým úspěchem zápolily. Uvědomíme-li si, že třicátá léta svou rozmanitostí početní i tématickou jsou zakladatelskou érou naší národní, již plně zakotvené kinematografie, a dobou nástupu první generace velkých režisérských (Machatý,Vávra, Frič, Haas) i hereckých (Štěpničková, Haas, Mandlová, Bárová, Pešek, Pivec,Štěpánek,Nový,Vítová) osobností, budeme lépe rozumět i trnité kinematografické cestě obou klasiků Osvobozeného divadla. Stejně tak lépe budeme chápat Tigridův výrok, že kdo z mladých v třicátých letech necítil levicově, byl považován za zvláštního. V+W již tehdy byli oproštěni od nekritického pohledu na komunisty jednostranně propagovanou sovětskou skutečnost (scéna s masló-strojem). Není pochyb, že tento i dnes živý a nápaditostí hýřící film je zralým výstupem početné filmografie těchto špičkových osobností moderní české kultury. Za zmínku stojí i to, že projekt družstva Hej-Rup! měl svou dobovou paralelu v podobě velkého mediálního koncernu MELANTRICH, vlastněného členskými odborovými svazy národně socialistické odborové ústředny. (25.08.2007)