Hotel Modrá hvězda

Jů já tak miluju Natašu Gollovou! Nekonečné kouzlo Oldřicha Nového, česká klasika, u které jsem se smála jako dítě a baví mě to pořád stejně. Určitě doporučuji, z filmů pro pamětníky je to určitě to zábavnější, kdo ty černobílé filmy nemusí a chce nějaký zkusit, spolu s Eva tropí hlouposti je tato kvalitní komedie vhodná! Mimochodem, Slunečnice mi zní v hlavě vždy několik dní :-D (13.04.2013)

Stává se mi stále častěji, že první polovina filmu je mnohem lepší než ta druhá. Je to dost možná způsobeno mnou samým a neschopností udržet se v pozoru po celou dobu, nebo skutečně takové spoustě snímků zkrátka docházejí baterky. Po vynikající první půlce se v jednu chvíli film stává skoro otrokem písně Slunečnice a poté až do konce to již zdaleka není tak zábavné jako na začátku. (01.05.2006)

V komediích vždy naivně očekávám humor. V tomto případě jej Martin Frič jaksi pozapomněl do filmu přimíchat. Taktéž je mi záhadou, proč se vůbec někdo rozhodne zfilmovat tak krajně nezajímavý příběh. Šíleně nudná romantická naháněčka s naprosto krajně otravně napsanými postavami. Od Friče už jsem podobný film viděl padesátkrát. Hlavně, že umí kluk sám svoje filmy zparodovat. Obrovský omyl a naprosto nesmyslně vysoké hodnocení. Jestli se mi během stopáže dvakrát zvedly koutky, tak přeháním. (28.08.2018)

Hotel Modrá hvězda je neodolatelnou komedií z mnoha důvodů. Vedle skvělého obsazení a vtipného scénáře i díky tomu, jak utváří filmový prostor onoho titulního místa. To na rozdíl od hotelu ve druhém okresu působí na první pohled jako kulisy (a také oproti slavnějšímu jmenovci bylo skutečně vystavěno v ateliéru) – tedy jako jakýsi divadelní, vysněný svět rozkročený mezi minulostí a přítomností či snem a skutečností, v němž je možné osvobodit se od zábran, očekávání i předpojatostí… a začít skutečně žít. Jeho dvojznačnost posiluje zvláště to, jak integruje vnitřní s vnějším a interiér (se skrytým, nitru podobným ohniskem v tetiččině budoáru) s exteriérem. Právě v tomto filmu – mimochodem tři roky před Caprovými mistrnými Jezinkami a bezinkami – propojil Frič smysluplně a stylotvorně okolí domu s jeho vnitřkem. Útulnost a stabilita vzrůstá venkovním mrazem. Zasněžené město se zdá být snesitelné jen z oken vyhřátých pokojů, obývaných lidmi, kteří rezignovali na starosti a mění-li si mezi sebou své osudy, napovídají, že karneval neskončí před Popeleční středou. – Právě to je ovšem pochopitelně určitá slabina filmu: příběh sám působí nepravděpodobně a masopustní zábava je příliš povrchní, aby nechala to, co v jejím podloží vzklíčí, vzrůst a plodit. Kdyby se byl příběh odehrával mezi Vánoci a Silvestrem, tedy v delším časovém období, mohl by režisér do filmu integrovat další kvality a sujet rozvinout a ukotvit ve věrohodnějších vztazích a s životnějšími perspektivami, jak to může ilustrovat například rámec pozdějšího Wilderova Bytu… (28.12.2023)

Nestárnoucí klenot českého filmu zrozený v těžkých časech okupace. Razantní rozjezd sice po propuštění z psychiatrie trošku ztrácí tempo, ale jen proto, aby ho více než plnohodnotně nahradil jiskřivými dialogy a zábavně netradiční romancí. Co role, to nezapomenutelný herecký klenot, ať už jde o hlavní trojici Gollová–Nový–Mandlová nebo epizodky, jaké si střihnul třeba skvělý Ferenc Futurista. Stejně zapomenutelní jsou i Jan Pivec s Ladislavem Peškem v jejichž stínu zůstává méně výrazný Antonín Novotný. Jeden z těch filmů, které nestárnou a i po sedmdesáti letech jsou stále stejně svěží, zábavné a milé. (17.05.2015)