Hotel Modrá hvězda

Roztomilý film s roztomilou Natašou Gollovou a Oldřichem Novým a samozřejmě Adinou Mandlovou. Zamotaný příběh dědičky hotelu, která se domnívá, že zdědila lukrativní hotel. Když zjistí svůj omyl, že zdědila starou zanedbanou barabiznu, která má shodou okolností stejný název, rozhodne se, že provoz hotelu obnoví stůj co stůj. A od toho nedorozumění se odvíjí celá bláznivá komedie. Pro chladné zimní večery a pobavení doporučuji. (21.09.2007)

Je málo černobílých filmů, který mám rád, ale zrovna tento, ne jenže ho mám rád jako černobílý film pro pamětníky, ale patří do mé top 10. Nataša Gollová a Oldřich Nový jsou skvělá dvojka. Akorát ten song Slunečnice mi lezl na nervy, já bych to osvěžil troškou diska :D. Chtěl by jsem žít v tak pohodovém světě ve kterém se odehrává právě Hotel Modrá hvězda a další tyto povedené snímky... (03.02.2009)

Jedna z nejlepších válečných komedií, která se po právu řadí k dalším skvělým filmům 40. let (Eva tropí hlouposti, Dívka v modrém, Kristián, apod.) je opět postavena na mnoha záměnách, nedorozumění a především kouzlu páru Nový – Gollová. Ti jsou neodolatelní a jejich společné scény, ve kterých přeci jen tentokrát více dominuje Nový, jsou nádhernou ukázkou lidské srdečnosti a slušnosti. Film doprovází geniální píseň Slunečnice v několika scénách a zcela zaslouženě zlidověla, protože je opravdu výborná. Jen je velká škoda (ostatně jako u většiny těchto filmů) poněkud useknutého konce. V posledních scénách se dalo ještě rozehrát slušné divadlo při rozplétání oněch nedorozumění, ale budiž – film je zlatým fondem naší kinematografie a já jej rád hodnotím pěti hvězdičkami. (23.03.2006)

"Tak jako slunečnice každý den otáčí se za sluncem..." Další výborná komedie s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích. Tentokrát se vše točí okolo dědictví hotelu Modrá Hvězda, který Nataša Gollová zdědila. Jenže háček je v tom, že těch hotelů je několik. Jde o stařičký hotel se třemi nájemníky a ne o moderní superhotel. Svěží a přájemná komedie. (09.10.2008)

Hotel Modrá hvězda je neodolatelnou komedií z mnoha důvodů. Vedle skvělého obsazení a vtipného scénáře i díky tomu, jak utváří filmový prostor onoho titulního místa. To na rozdíl od hotelu ve druhém okresu působí na první pohled jako kulisy (a také oproti slavnějšímu jmenovci bylo skutečně vystavěno v ateliéru) – tedy jako jakýsi divadelní, vysněný svět rozkročený mezi minulostí a přítomností či snem a skutečností, v němž je možné osvobodit se od zábran, očekávání i předpojatostí… a začít skutečně žít. Jeho dvojznačnost posiluje zvláště to, jak integruje vnitřní s vnějším a interiér (se skrytým, nitru podobným ohniskem v tetiččině budoáru) s exteriérem. Právě v tomto filmu – mimochodem tři roky před Caprovými mistrnými Jezinkami a bezinkami – propojil Frič smysluplně a stylotvorně okolí domu s jeho vnitřkem. Útulnost a stabilita vzrůstá venkovním mrazem. Zasněžené město se zdá být snesitelné jen z oken vyhřátých pokojů, obývaných lidmi, kteří rezignovali na starosti a mění-li si mezi sebou své osudy, napovídají, že karneval neskončí před Popeleční středou. – Právě to je ovšem pochopitelně určitá slabina filmu: příběh sám působí nepravděpodobně a masopustní zábava je příliš povrchní, aby nechala to, co v jejím podloží vzklíčí, vzrůst a plodit. Kdyby se byl příběh odehrával mezi Vánoci a Silvestrem, tedy v delším časovém období, mohl by režisér do filmu integrovat další kvality a sujet rozvinout a ukotvit ve věrohodnějších vztazích a s životnějšími perspektivami, jak to může ilustrovat například rámec pozdějšího Wilderova Bytu… (28.12.2023)