Divoká stvoření jižních krajin

Divoká stvoření jsou vlastně epickým vyprávěním nejen o tom, že každý má na světě místo, kam patří. Zeitlin vše snímá s překvapivou lehkostí a obrovskou dávkou imaginace, nikoliv nepodobné té, kterou mají děti. Scény, kdy malá Hushpuppy vypráví o divokých zvířatech, která unikla z rozpuštěných ledovců, jsou toho krásným příkladem. Dovolím si tvrdit, že nějak podobně mohlo dopadnout ke "Stvořením" přirovnávané Where the wild things are, kdyby jej natáčel Terrence Malick. Vnímáním okolního světa prostřednictvím hlavní představitelky – tedy malé Hushpuppy – se totiž Zeitlin hodně přibližuje tomu, jak jej právě Malick předvedl ve svém posledním spektáklu, Stromu života. A hudební doprovod, vytvořený z části samotným režisérem a z části Danem Romerem, celou tu melancholickou náladu pouze podtrhuje chytlavými smyčcovými skladbami. (25.07.2012)

O divokém stvoření se již napsalo mnoho a jeho uvedení ve Varech předcházelo očekávání a do posledního místa na schodech zaplněný velký sál. Sílou filmu je nejen scénář, ale především autentické herecké výkony v čele s Quvenzhane Wallis v roli Hushpuppy, jenž ve svém výkonu ztvárnila charakter plný čistoty s důrazem na nevinné zkoumání okolního světa. Pohled na lidi, kteří musejí opustit své domovy kvůli ničivému hurikánu Katrina je podáván bez šokujících a depresivních záběrů. Jde o poetický debut, vyprávěný spíše jako pohádka ve které jsou světlé i tmavé chvíle stejně magické. FFKV (03.07.2012)

Krásný příběh, dobré prostředí a i obsazení. Drama, nad kterým se divák zamyslí, jenže mě osobně nechytilo za srdíčko, tak jak by mělo. Civilizovaní lidé jim nabízejí lepší život, jenže pro ně je nejhezčí život právě v divočině. Upřímně se takovým lidem nedivím, protože co by je hezkého čekalo? I když nemají co jíst, tak si něco uloví, neznají techniku, tím pádem jim nechybí a žijí si život, který je pro ně krásný. Za to lidé, kteří žijí civilizovaný život musí makat na to, aby se uživili a pořád si na něco stěžují. Co je nakonec lepší? Vše stojí za zamyšlení a já mám jasno.. 6/10 = 69% (01.12.2012)

Nevyhýbam sa nízkorozpočtovým, festivalovým filmom, no v tomto prípade ma neskonale irituje okatá snaha tvorcov nakrútiť čo najintelektuálnejšie vyznievajúcu artovku, ale pritom ju nakrútia takým nezmyselným spôsobom, že bežný divák sa unudí k smrti. Môže tento film niekomu niečo povedať? Čo scéna, to patetické monológy hlavnej hrdinky, nezaujímavé dejové línie a nepatrné ekologické záchvevy a náznaky ma nechali absolútne chladnou. Keď budem mať chuť posúdiť naše životné prostredie a zamýšľať sa nad vzájomnou prepojenosťou všetkých živých organizmov, pustím si dokument tomu zodpovedajúci. Od filmu však očakávam najmä príbeh, emocionálne silný, vypätý, odzbrojujúci, dejovo stabilný. A tie drobné fantasy prvky absurdnosť celej snímky len korunujú. Ako sa toto mohlo, preboha, dostať do zoznamu nominovaných filmov? Americká akadémia stráca súdnosť. (29.01.2013)

Nejasná zpráva o konci světa, ale velmi jasná zpráva o smutném dětství, v němž schází objetí a haptika. Nádherný magický realismus, režisérova (ale možná spíš celé skupiny Court 13) až dětská představivost (vtělená do dívčí hrdinky), tu ovšem není oslavována, nýbrž ukázána jako únik před skutečným světem, se kterým je potřeba se vyrovnat. Víceméně nízkorozpočtový snímek se silnou jižanskou příchutí. Předzvěst i reakce na Apokalypsu (tady konkrétně hurikán, globálně ovšem oteplováním způsobené tání ledovců a tím zase fatální zvyšování mořské hladiny), která je překonána sentimentálně podbarveným magickým realismem. Střet civilizací, v němž není ta euroatlantická chápána jako ta apriori vidoucí, spíše je oslepena svým mesiášským komplexem. Sdělný obsah, ale i skutečně mimořádně účinná forma. Opravdu silný a osobitý celovečerní debut. (09.12.2012)