42

"Jackie is definitely brunet." U životopisných snímků, pokud sami o jejich životech nemáte páru, težko hodnotit, do jaké míry jsou autentické. Tento se mi ale líbil a docela i pozdával, že si snad moc nevymýšlel. Rozhodně tu platí jako u většiny sportovních filmů, že si tu najde své i nesportovec, tady konkrétně dobře rozvinutou reakci okolí na černochy v 50. letech. Velmi "krásný" byl takový malý okamžik, kdy tam seděl v tribuně otec se synem a otec začal pořvávat, ať ten černoch vypadne z hřiště. Syn nevěděl, co se děje, ale viděl, že bučí všichni, tak se začal opičit po dospělých, protože si myslel, že je to správné. No a takhle je to vždycky se vším i celým tímto filmem.. Předsudky, škaredá to věc. Rasismus ještě horší. Každopádně herecké výkony na výbornou, nějaký ten humor pro mě tam byl taky, přikápli tam trošku romantiky, trošku rebelantství, starého H. Forda, mladého Ch. Bosemana a krásnou N. Beharie a máte z toho parádní snímek na 4*. "Come on, take a shower with me, Jackie. I didn't mean it..." (14.05.2014)

Sportovní filmy mi nejsou díky limonádovým happyendům blízké. Stejně jako romantické komedie jde o stále stejné scénáře dokola. Zde ale cítím něco víc. Sice má film také dobrý konec, ale ten není v mých očích tak proklamovaný jako obvykle a důraz je kladený spíše na emoce, pocity postav a historický mezník golfu. Film jsem viděl na dvě půlky. První jsem si pustil už dost dávno, a jelikož první polovina neslibovala nic jiného, než obtíže jednoho hráče, který opět v závěru zazáří, jsem film vypnul a k druhé polovině jsem se odhodlal až po delší době. Je faktem, že druhá polovina filmu je mnohem lepší a emočně zvládnutější. Rozhodně film také vděčí hodně Harrisonu Fordovi, který dal do své role duši. Na druhou stranu mi nesedí Chadwick Boseman, který se nějak neumí ponořit a emočně je dost chladný. Je ale fakt, že jeho podoba se skutečným Jackie Robinsonem (který byl ukázán v závěrečných dodatcích) je dokonalá. Za emoce (hlavně v závěru), historický odkaz filmu a výkon Harrisona Forda, dávám tři hvězdy, na víc to dle mého pohledu nemá :-) (09.11.2013)

Nenechte si nalhat, že "42" Briana Helgelanda mě zklamal převážně svou předvídatelností - tím, že vůbec ničím nepřekvapuje, tím, že je jeho vývoj je naprosto očekávatelný (příběh Jackie Robinsona, prvního černošského hráče v MBL, v sobě spojuje dva momenty, pro které je na sebe Amerika nejvíc hrdá a kterými se tak ráda prezentuje navenek - a to tak, že je tato syntéza zřejmě jejím nejúspěšnějším vývozním artiklem: představu, že všichni lidé jsou si před Bohem/Ústavou rovni a představu, že tvrdá práce vždy nese zasloužené ovoce - a tak bez ohledu na pohlaví, rasu, zdravotní stav, sexuální orientaci, náboženské vyznání..., každému, kdo svou věc vezme správně do rukou, se splní i nejtajnější přání), největší mrzení mám beztak z toho, že od odpovědi na základní otázku života, vesmíru a vůbec jsem očekával mnohem více! ;-) 65 % (06.08.2024)

Rozhodně ne to typické ubulené patetické drámo a statečném černochovi. Tohle je prostě profesionálně odvedená práce po všech stránkách, postavy fungují na jedničku, silný scén je tu také dost a žádného laciného ždímání emocí se nedočkáme. Navíc už hodně dlouhou dobu jsem neviděl Harrisona Forda, aby si nějakou roli tak strašně užíval. Brian Helgeland to má pořád v ruce. (01.08.2013)

Meh. Kýček o tom, jak černoch s dobrým srdcem hrál baseball i když ho bílí neměli rádi. Když Jackie dobře odpálí míček, hraje u toho taková ta triumfální hudba a občas zpomaleně běhá. Řemeslně je to hezké, ale celkově to jde hrozně po povrchu. Postavy jsou ploché, ty hodné se stanou slavné a ty zlé jsou potrestány. Když se tam objeví náznak tématu ("jste z jihu, vy jste pil předsudky s mateřským mlékem"), během věty, dvou zmizí. Pokud film o baseballu, tak radši stokrát znovu geniální Moneyball. (11.07.2014)