42

Meh. Kýček o tom, jak černoch s dobrým srdcem hrál baseball i když ho bílí neměli rádi. Když Jackie dobře odpálí míček, hraje u toho taková ta triumfální hudba a občas zpomaleně běhá. Řemeslně je to hezké, ale celkově to jde hrozně po povrchu. Postavy jsou ploché, ty hodné se stanou slavné a ty zlé jsou potrestány. Když se tam objeví náznak tématu ("jste z jihu, vy jste pil předsudky s mateřským mlékem"), během věty, dvou zmizí. Pokud film o baseballu, tak radši stokrát znovu geniální Moneyball. (11.07.2014)

Film o rasovej revolúcii v americkej bassebalovej súťaži ponúkol silný príbeh, v podobne zameraných dielach to viacmenej býva pravidlom. 42 však pokrivkáva na vyrozprávaní príbehu, kde sa striedajú silné momenty s menej nezáživnými či prvoplánovými, ktoré zhodili moje hodnotenie a výsledkom sú, aj napriek výbornému výkonu Harrisona Forda a krásnemu obrazu, len tri hviezdy. (29.07.2013)

Čím jsem starší, tím víc mě štve, jak je bělochům házena na hrb veškerá špína světa a oni si ještě za pomoci menší, ovšem hlasité části dobroserů ochotně sypou hlavy popelem. Taky jsem si tou fází prošla, když jsem byla mladá a blbá, nikoliv černobílá realita však časem utloukla mou naivní část a dala vzniknout cynické čůze. Co se snažím sdělit: já k tomuhle filmu přistupovala s tím, že se budu šklebit: "No jó, chudinky černé, všichni jsou tak hodní, inteligentní, skvělí lidičkové a ti zlí, hnusní běloši jim pořád ubližují." Přesně na tuhle notu "42" brnkalo, ale kupodivu jsem sledovala bez šklebení: Jackie Robinson, jeden ze dvou basebalistů, jejichž jména mi za život uvízla v paměti, měl totiž mé plné sympatie a s nimi respekt. Ono to chce mamutí koule, aby byl člověk v něčem první, čelil hlouposti, primitivismu, nesmyslné zášti, nadávkám, výhrůžkám a omezování, kamkoliv se hne. A co je nejdůležitější, musel všechny ústrky snášet mlčky, nenechat se vytočit, nezavdat médiím žádnou záminku k pranýřování. Jedině tak mohl Jackie Robinson prošlapat cestičku pro ostatní černochy: nedopustit skandál, spolknout hrdost a vytřít všem zrak na hřišti. Palec nahoru pro Helgelanda a jeho tým za dobrý film, všechny palce nahoru pro Robinsona, jak důstojně ustál tlak, který by většinu lidí zlomil. (03.05.2019)

Je to pár týdnů, co se tady na csfd objevil uživatel, který nás chtěl učit komentovat filmy podle jeho jakés takés šablony..... Je to pár dní, co zrušil svou diskuzi a i svůj účet...... Asi mu došlo, že si do toho komentování prostě nenecháme kecat. Podívejte se na mě, místo toho abych okomentoval tohle sportovní životopisné drama, které bylo dle mého názoru opravdu skvěle udělané a parádně zahrané, melu tady o jednom uživateli, který už ani neexistuje. Má to ale své důvody... Kdybych měl totiž použít jeho slavnou šablonku, nebyl by to můj koment, byly by to pouze vykleštěné zvratky. Takhle si sem mohu napsat: Skvělý Harrison Ford a ještě lepší Alen Tudyk! Miluju Sportovní filmy, a není nic lepšího, když se zakládají na skutečných událostech. Za mě 5 sluní a 90% (19.08.2013)

Tyhle životopisný filmy a kort ze sportovního směru, kdy se člověk dostane ze dna až na vrchol, prostě maj něco do sebe. Ale musej co nejdřív zaujmout. V tomhle případě se dokonce jednalo o prvního černocha v baseballu v době obrovskýho rasismu. Je tu pěkně vidět, jakejm překážkám musel čelit díky svý barvě. Ale je to sympaťák, ono snad ani nejde mu to nepřát, aby se prosadil. Pravděpodobně kvůli tomu, co vytrpěl, dneska hrajou baseball a ostatní sporty obě rasy společně. Navíc ani není třeba baseballu rozumět, aby se na to dalo koukat, je to hlavně o tý lidský rovině. Mimo to se ale stejně na konci dozvíme zajímavý věci o čísle 42, o kterejch sem v životě neslyšel. Jestli opravdu takhle proběhla první sezona Jackieho Robinsona ve skutečnosti, tak klobouk dolu. (25.06.2015)