Mishima: A Life in Four Chapters

Skôr jeden malý experiment velikánov Nového Hollywoodu ( Schrader, Coppola, Lucas ), než plnohodnotný celovečerák. Nudiť sa budete náramne, ale mňa aspoň obklopoval pocit, že chlapci sa chceli zahrať na umeleckejšom piesočku, než ten na ktorom vyrastali a na ktorom ukuchtili najväčšie trháky svetových dejín. (12.07.2024)

Motivy. Kapitoly. Dlouho jsem se tomuhle filmu vyhýbal... stejně jako Mišimovi v literatuře. Ale když mu konečně loni vydali 'Zpoveď masky' u Rubata, neváhal jsem. Pokud jste od Mišimy, nebo o něm, něco četli, tak víte, že i v Japonsku je to dost rozporuplná postava, stal se ve velmi mladém věku úspěšným autorem, svého času možná nejslavnějším v Japonsku. Dobrou ochutnávkou je tahle syntéza, kterou předvádí Paul Schrader v jednom ze svých nejlepších filmů - motivy prolínající se napříč jeho tvorbou, přesné, nápadité a klasicky japonsky podivně pošahané. Mišima je fascinující. A stejně tak to, čím se na pozadí svých knih zabývá. A jeho konec je samozřejmě ikonický. (26.04.2020)

Prehnane ochraniteľskú babičku z detstva, ktorá ho nepúšťala von, v dospelom veku nahradila staršia vládkyňa. Veriteľka jeho matky, ktorá si mladého spisovateľa kúpila výmenou za odpustenie dlhu. Rozkazy, rezanie, vyväzovanie. Nečudo, že psychicky poznačený spisovateľ si potrebuje nájsť za tieto vládkyne náhradu. Veliteľa, ktorému sa bezvýhradne podriadi, ochotný za neho položiť aj život. A našiel ho. V japonskom cisárovi. Spisovateľ zriadi súkromnú armádu, by slúžil i chránil vládcu krajiny vychádzajúceho Slnka. Popritom tvorbou snaží dokázať svoje prvenstvo a majstrovstvo vládnutia slovom. No nestačí to. Podivuhodné myslenie pokrivenej duše vo farebne experimentujúcom filme. Strieda čb a farebné obrazy, divadelné kulisy i reálnu drámu. Zaujímavé, no zďaleka nie tak fascinujúce, akými sú japonské filmy, spracúvajúce napr. kwaidanové mystické príbehy. Obsahujú tiež fantaskné obrazové prvky, no oveľa viac priliehajú deju i japonskej mentalite. Nestotožnenosť so spracovaním súvisí aj s tým, že snové obrazy nesúvisia s prírodnými znameniami a úkazmi. Okrem toho, príroda, tak typická pre Japonsko, je prítomná, no málo a zvláštne. Napr. v pohľade na horu Fudži, obklopenú hmlou. (19.11.2020)

Zajímavě natočená biografie Jukia Mišimy. Líbil se mi nápad propojit Mišimův příběh vyprávěný paralelně v někola časových linkách se střípky příběhů z jeho děl, které jsou adaptovány vizuálně velmi nápaditou divadelní formou. Škoda že mi snímek nedokázal osvětit, proč byl Mišima ve své době, tak uznávaným autorem. Na mě působil jako silně nevyrovnaný muž, jehož fascinace smrtí je mi absolutně cizí.  Rozhodně mě to ale motivovalo přečíst si nějaký Mišimův román, abych se mu dokázal dostat více pod kůži. BTW: Ten soundtrack je špička! (15.04.2023)

Trochu nečekaně, ale o to silněji film Schradera zapůsobil. Zde nemohu šetřit superlativy, tak je raději psát nebudu a zmíním, že lépe životopis snad ani natočit nelze. Život, nebo spíše okamžik, je zachycen prolnutý s díly Mišimy zcela přirozeně a výsledný dojem tak nemůže býti moc lepší (zvláště ,když každá jednotlivá složka - Ogata, Glass, kamera, scenérie - splňuje to co má). (20.06.2015)