Je to jen vítr

Po rumunskej "nadhere" menom Gadzo Dillo zas dalsi film zo zivota Ciganov, tentokrat vsak ako -tak usporiadanej. Reziser Benedek Fliegauf mi fakt nic nehovori. Prva polka filmu Csak a Szel je priserne nudna, dohromady nic sa nedeje, poriadny dej sa rozbehne az v druhej polke. Herecke vykony slabe a mdle, a samotny Fliegaulf odviedol len zrucnu rutinu. Remeselne dobre natocenu, to ano, ale stale len rutinu. 52 % (28.01.2014)

Fliegauf našel správný klíč k pohledu na citlivou problematiku a tím nabídnout nezkreslený pohled na romskou komunitu v ohrožení. Film jsem bohužel neviděl v kině, tudíž na mě možná nepůsobil s takovou uhrančivostí a podpovrchovým napětím. Jeho nekompromisně nevzrušivé vyprávění si i tak zaslouží úctu, jelikož vytváří velmi otevřený efekt přístupu k postavám, jejich vztahu k hrozbě a k samotnému útoku. Maďaři opět dokazují, že jejich kinematografie ani po nedávných problémech nehyne na úbytě a jsem velmi zvědav jak si v sousedství tohoto díla povede Petr Václav s filmem Cesta ven, který rovněž cílí na každodenní život romské rodiny. (17.02.2013)

Roztřesená neustále rozostřená ruční kamera sleduje jeden den života maďarské cikánské rodiny. Jejím vedením zásadně blízko postav a absencí jiných než autentických zvuků se neocitáme před obrazem, ale v něm. Přestože lektorský úvod nabádá diváka k přemýšlení, ve skutečnosti moc není o čem, vkrádá se totiž jediná otázka a tu už položil v roce 1987 Karel Smyczek. Apropo, námětem k filmu se staly série rasově motivovaných útoků proti maďarským Romům. kult pro Cinema Mundi, 2013. (28.02.2013)

Suchá, vyprázdnená neutrálna sonda doprostred démonizovaného etnika s citom pre odosobnený zmáhavo-sugestívny hyperrealizmus a toľko potrebný objektivisticky nezaujatý uhol pohľadu. V časovom ohraničení jedného dňa ponára sa Fliegauf so zrnitou ručnou kamerou do atmosféry strachu a neistoty. Divák je vohnaný do ohrádky zdanlivého bezpečia a monotónne plynúceho pokojného toku času až do chvíle, než si uvedomí, že len čaká na porážku. ////////// Fyzicky bolestivý pľuvanec ako esencia odkazu nacizmu a súčasného extrémizmu, ktorý sa neskrýva za prikrášlené rečičky a vypaľuje paralyzujúci poznatok o skutočnosti hlboko do mozgu. I keď sa takmer celý dej dá zhrnúť do frázy "ticho pred búrkou", pri sledovaní vás to pod tlakom jeho surovej nespracovanosti a doliehajúcej neštylizovanej autenticity ani nenapadne. ////////// Monochromatický temporytmus sa ku koncu dňa mení s presunom kamery z všedne "prenasledujúcej" na hororovo "pozorovaciu" (divák tuší, že postavy už v tomto momente ktosi sleduje). Zatlačenie zvukovej zložky do úzadia v závere absolutizuje zvrchovanú desivú trýznivosť momentu. ////////// Prekvapivo veľa slov vo filme, ktorý veľa vraví už mizanscénou a mimikou postáv, rozhodne však nie na úkor filmu samotného. 90% (13.12.2014)

Mohl bych teď nastudovat filmovou teorii, přihodit pro mě několik nesrozumitelných vět, či názvů, abych ze sebe udělal filmového, erudovaného kritika, když tak čtu některé komentáře pod sebou, které jsou pro mě naprostá španělská vesnice... ale na to dneska dlabu, až jindy, takže to zkusím popsat tak, jaký na mě film udělal dojem. A ten byl rozhodně velice silný, ke konci možná až moc, nicméně to nic nemění na faktu, že pod pět hvězd nepůjdu ani náhodou. Sice tu nehrají žádní herci, není tu žádný vymakaný scénář, nicméně tohle všechno působí s velmi reálně odvyprávěným příběhem, jako nepatrný detail. Příběhem, o jednom jediném dni, romské rodiny, který se (bohužel) v některých evropských zemích už stal a nad kterým, mně osobně zůstává rozum stát. Snad se tohoto pocitu, co nejrychleji zbavím.... (14.10.2014)