Královský víkend

Kde nic tu nic a bohužel zde to platí na 95%. Jediné dva světlé momenty má tenhle film v obsazení Murrayho a pak asi 5 minutová rozmluva krále s am. prezidentem, kde jde opravdu na co koukat. Jinak jen nuda a šeď a půlka filmu je úplně o něčem jiném než by člověk předpokládal a o to hůř ta část je mnou vnímána. Skoro nic zde nefunguje, připomíná mi to jako kdybych rozestavěli dům a v půlce se na to vykašlali a šli bychom bydlet do toho polotovaru. Už vícekrát nechci tento film vidět. (07.11.2015)

F.D Roosevelta mám zafixovaného jako respektovanou ikonu a vůdce amerického lidu. Ikonu, která po napadení USA Japonskem, vyhlásila Japonsku válku a která provedla USA prakticky celou válkou včetně vzdálených oblastí Tichomoří. Stejně tak mám zafixovaného britského krále Jiřího VI. I on provedl svůj lid válkou se ctí a neopustil Londýn ani v době, kdy jej ještě zle pustošila Luftwaffe. Samozřejmě tito muži na to nebyli sami, ale tíže některých závažných rozhodnutí na nich ležela... O Bertim už bylo lecos naznačeno v Králově řeči, která mi jej trošičku zlidštila. Vždy jsem jej měl zafixovaného hlavně jako velkou návštěvu na letištích v Anglii, když dekoroval naše chlapce v tmavomodrých battledressech. A najednou se mi do ruky dostal tento film. Film vonící Amerikou začínajících čtyřicátých let, vonící létem a klidem... Nikdo si zatím moc neuvědomoval do čeho se svět řítí i když v Evropě už hnědý mor začal bujet a rozpínat se. Obsadit Murraye jako F.D. Roosevelta byl zajímavý počin, byť ta podoba tam ani s brýlemi nebyla moc zřejmá, protože Roosevelt měl protáhlejší obličej. Ale Murraye mám rád a zahrál to dobře. Z čeho jsem byl v šoku, byly jeho pletky. Jenže tento film je vlastně celý o tom, že i nejposvěcenější hlavy jsou jen lidé se všemi potřebami a tužbami jako kdokoliv jiný. Ne, tento film mi rozhodně nijak nepoškodil moje ikony. Naopak jasněji mi je umožnil vnímat i jako lidi. Tenhle královský víkend byl hezký a čím dál více nad ním přemýšlím, líbí se mi víc a víc. Něco málo mi tam ale přeci jen chybělo. Ani nevím pořádně co. Dávám tři hotdogy a s hořčicí, jak to mají Američané rádi. * * * (06.04.2016)

Dost dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jak to vlastně hodnotit. Jestli jako lehkou komedii nebo jako pokus o nějakou výpověď. Nelze totiž zřejmě ani jedno. Bill Murray je sice dokonalý, ale funguje jen sám o sobě. V širší souvislosti příběhu a jiných postav zůstává osamocen. Je to takové panoptikum zvláštních, ale přesto plochých postav. které však nemá moc co, říct. Navíc se sem vloudí až moc poněkud trapných (rádoby uměleckých) gest a záběrů, které spíše vyloudí pousmání než zamyšlení. A tak je to s celým filmem. (08.01.2014)

(můj komentář č. 600) Cinema City Anděl - Po skončení filmu v kině jsem měl rozporuplné pocity. Říkal jsem si, že to nebylo špatné, ale na můj vkus to nemělo vůbec tempo a celý film byl takový "lehký". Po 2 hodinách jsem se ale zamyslel ještě jednou a zjistil jsem, že právě v té "lehkosti" je kouzlo celého snímku. Protože nač vždy vykreslovat vše do nejmenších detailů, když stačí náznak a divák to pochopí? Královský víkend prostě pohodově plyne a Bill Murray vás baví, stejně tak, jako debaty o hot-dogách. Večerní rozhovor mezi králem a prezidentem, kdy poprvé hovořili tváří v tvář, u skleničky dobrého alkoholu, byla podle mého strašně příjemná scéna. 70% (with J.) (27.02.2013)

Koktající anglický král na návštěvě u záletníka na vozíku, v předvečer II. světové války. Roger Michell, režisér skvělého Notting Hill, pravděpodobně začal hulit. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak se mu povedlo natočit nejdivnější film roku, který vás svými znepokojivými výjevy a pseudouměleckými záběry bude děsit v nočních můrách. Už nikdy nechci vidět Billa Murrayho pod vodou v bazénu. Ani Lauru Linney, kterak navléká stařence punčochy. A už vůbec ne tancující indiány a obrovské hotdogy. (06.02.2013)