Hasta la vista!

Jestliže jsem předchozímu filmu se stejně handicapovanými lidmi a se stejnou nosnou myšlenkou dala pětku, tak tady rozhodně nemůžu jít níž. Je to pech, pokud je mladý člověk postižený a je jedno jakým způsobem. Naučit se s tím žít vyžaduje hromadu vnitřní síly, což si my relativně zdraví lidé neumíme ani představit. Ale pokud to dokáže takový člověk snášet alespoň s malou špetkou humoru, kterou jsme mohli vidět v Hasta la vista, tak je ten život přece jen trochu snesitelnější. Tahle trojice mladíků na cestě do "bor...bungalovu" mně byla moc sympatická a myslím, že se belgičanům skvěle podařilo vše ukočírovat v akorátních mezích, týkajících se tak citlivého tématu. Tak jako konec byl dost předvídatelný, tak jsem ale nepředvídala, že z tak ze začátku protivné Cloude bude nakonec docela fajn sympaťačka. Výborná road movie, kterou budu určitě doporučovat. 90% (02.10.2012)

Road movie s trojkou handicapovaných a supersize řidičem. Tak to můžu! Výlety ve filmu mají smysl pouze tehdy, když je v nich buď hromada hádek a otravných harantů, kteří kazí rodinnou pohodičku, nebo jako zde – partička handicapovaných „komiků“ vyráží zamrdat. Už to samo o sobě je docela sci-fi myšlenka, uvážíme-li, že Phillipe je kvadruplegik, a patrně jediným funkčním orgánem kromě hlavy je právě sexuchtivý genitál. Nebo možná ani to ne, nakonec totiž zjistíme, že o samotný sex v tomto snímku vlastně ani tolik nejde, protože většina toho, co vás pobaví, se děje už na cestě samotné. Mě naprosto dokonale dostal svým bezprostředním humorem a až pitomoučkým laskavým srdcem slepý Joseph, postavička komická vzhledem, hláškami a svými neustálými nehodami. Phillipe je zase sobecký neurvalý cynik a Lars dojemný hezounek s pohnutým osudem. Pro každého něco. Nějaký velký myšlenkový přesah v tom nehledejte, ale jako komedie mě to rozhodně nezklamalo. Navíc je vždycky příjemné vidět, když si handicapovaní lidé umí dělat legraci i sami ze sebe. (05.09.2012)

Užitečný nic. Příběh je velmi prázdný, očekávaný a stoprocentně feelingový. Jenže smysl dívat se má. Kluci jsou perfektně zahraní a velice sympatičtí. A není to o brečení a litování, máte radost, že si to ti borci na vozíčku dávaj v podstatě ve stylu teenage american comedies. A jakožto je užitečný, aby to viděli zdraví lidé pro nasazení jiných brýlí směrem k invalidům, ještě víc to asi udělá radost postiženým. Tak trochu jako mustr, trochu poplácání do zad a hlavně konečně možnost ztotožnění se s cool postavami. A nevadí mi, že to není černohumorný jako Poslední skaut, protože tady jde o uvěřitelnost. A i tak je tady těch haha momentů dost. (08.01.2013)

Kam se hrabe 99% americke produkce na tenhle napadem zcela jednoduchy a bez pochoby velmi levny belgicky skvost, smat se postizenym jiste neni hezke, ale tenhle film je natocen s takovou gracii, ze se u nej smejou i sami postizeni v hledisti a clovek se za svuj smich pak nemusi stydet;). Jedinou nedokonalosti je predvidatelny konec, otazka ale zni, jestli film na tohle tema vubec muze skoncit jinak a jestli by to fungovalo lip. Divaci ve Varech vybrali viteze sve ceny skvele. (14.07.2012)

Střídání emocí, hodně humoru a trochu toho vážného. Vše v citlivě zábavném mixu si nijak nedělá legraci z postižených, jen ukazuje, že mohou prožívat úplně normální pubertu. Parádní road movie, která podle mě měla skončit trochu jinak, jinde. Ale chci to vidět znovu, chci si zopakovat své oblíbené scény. Z obrazů, které mám stále před očima, je na prvním místě chycení otce za ruku. Taková banalita a přitom taková síla. (03.01.2015)