Princezna se zlatou hvězdou

Tak bez téhle pohádky si osobně snad ani nedokážu Štědrovečerní podvečer představit. Každý rok se celá rodina rádi sesedneme a užíváme si mladého fešáckého prince Pepíčka Zímu (ano, už je to vážně dávno..), krále Kazisvěta VI. s jeho pravou rukou (Růžek + Effa), jednorázovou překrásnou princeznu Ladu (Kyselková) nebo zmateného kuchaře (Neumann), který během necelé hodiny nafasuje dokonce 3 různé řády :o) Vyprávění formou rýmů se mi v tomto případě líbilo a rovněž účinkování panů Pištěka, Smolíka, Kohouta a Vinkláře je pro mě víc než velké plus. Princeznu Florindellu bych i dneska bral všema deseti (všechna čest tehdejší kráse Květy Fialové). Zkrátka pokud bych si měl vybrat jednu jedinou pohádku a označit jí jako tu NEJ, byla by to určitě tahle. (25.12.2013)

nostalgické +3* tak jsem si všimnul, že nemám ohodnocenou jednu z nejznámějších českých pohádek. Je to klasika, kterou snad musel každý aspoň jednou vidět a nevím, jestli počet repríz jí pomáhá k lepší známce ... spíš naopak. Pro mě je to milá naivní pohádka s nezapomenutelnou rolí Stanislava Neumanna a hezkým veršováním. Naštěstí si ji připomenu tak jednou za pět, či deset let, tak si ze sentimentality ještě lepší tři hvězdičky udržela. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.01.2021)

Padesátá léta končí a ideologie v české filmové pohádce prochází proměnou – už žádné prvoplánové kolektivistické juchání, jen tu a tam prostřih na mnicha slizce hledícího na polonahou tanečnici, trocha kvazinacistické symboliky kolem hlavního padoucha nebo princezna nacházející oporu a úkryt mezi proletariátem. Nenápadné a o to účinnější. Jinak se Frič snaží hlavně uklohnit pořádný velkofilm hollywoodského střihu, což se v praxi projevuje přebohatou výpravou s takovou spoustou barviček, až z toho bolí oči, velkoryse (a poněkud těžkopádně) prokomponovanou muzikou a především přepečlivou choreografií všeho, co se hýbe – nejen baletních výstupů, ale i švihlé salutáže Kazisvětovy armády, kuchařova šermování vařečkami nebo oduševnělých gest princezny Lady. Vedlejší motivy s Kazisvětem a kuchyňským hemžením vycházejí výborně a člověku se zaryjí do paměti; horší je to s hlavním příběhem, s „uměleckými“ vložkami a se Zímovým princem, z kterého jsem už jako malé děcko cítil divnou faleš (jak třeba ten rádoby dobrý princ jen tak pro zábavu pouští hrůzu na chudáka kuchaře…), zrovna jako z pění o létavicích, hvězdných vodopádech a lásce, co je žár i hořký chlad. A tak nějak podobně bych to shrnul i dnes – snad až příliš ambiciózní pohádka s pár velice povedenými místy k zapamatování, ale s divnou falší a nosem hodně nahoru. (02.10.2014)

Chlieb a hry. Chleba bolo aj na konci päťdesiatych rokov málo, tak bolo treba viac hier. A rozprávky sa k tomu hodia najlepšie. Návod je jednoduchý: Vezme sa rozprávka od Boženy Němcovej a nechá sa napospas kultpropčikom, ideológom, cenzorom a celej tej cháske, ktorá chráni pospolitý ľud pred škodlivými vplyvmi. Tí prešpikujú rozprávku ideovými symbolmi a všetko zjednodušia tak, aby aj malé dieťa poznalo, odkiaľ prichádza dobro a odkiaľ zlo. Vyberú sa vhodní herci, text sa zveršuje, doplnia sa spevy a tance a je z toho "legenda". Výsledkom je, že viacerí dospelí si dodnes vybavujú pri spomienke na film príjemné pocity, ktoré jeho sledovanie v detstve sprevádzali. Bolševici dobre vedeli, že vymývať mozog je potrebné už od najútlejšieho detstva. (21.01.2021)

Klasická česká pohádka ze zlatého filmového fondu. Princezna se zlatou hvězdou je sice ještě produktem konzervativní filmové éry, kdy se především sázelo na umění a vše vně se podřizovalo umělecké složce. Všechny dialogy jsou tedy psány ve verších, herci a herečky z dnešního pohledu mile přehrávají a vznosně gestikulují, skvostné herecké obsazení a režie nestora Martina Friče nedovoluje slabý herecký výkon... Co ale rozhodně povznáší celou tuto pohádku je přítomnost roztomilého humoru a z mého subjektivního pohledu role krále Kazisvěta v podání Martina Růžka (sice nepokrytě vulgarizujícího tehdejšího německého ideového nepřítele jasnou stylizací do germánské rituality a symboliky, ale přesto zahraného rozkošně a karikovaného spíše k úsměšku než k ostouzení). Milá a nekonfliktní pohádka... (29.06.2007)