Prstýnek

Upraveno v červnu 2020. Prstýnek, film Martina Friče podle povídky Ivana Olbrachta, je romantickou nezbedností a letním omámením žádostivým sluncem. Prstýnek je anekdotou se zlomyslným záchvěvem oka, s nevinnou tváří si lehce promne vlasy, pronikavě zahvízdá, na mezi s provokativním smíchem odhalí zadnici a chvilku dává pocit víry, že se tomu také říká láska. Ironie si vychutnává kouzlo okamžiku v bezprostřednosti slov a vzájemného pojení i puzení. Parodická zlomyslnost smyslným pohledem naláká na převrácené stavovské role, tělesné touhy a příbuzenský propletenec. Prstýnek rozhodně není romantickou selankou, ale zaujatým sarkasmem krásné poezie. Průvodcem a jedním z původců romantické rošťárny je Jan Sochor (velmi dobrý Otomar Korbelář, též v roli svého tatínka), mužný chalupník a úspěšný pytlák. Život se odvíjí podle tradičních vesnických not, přesto ho nedělitelně spojuje tajuplný závazek k vrchnostenskému bytí. Boží zázraky se stávají dílem porušení nepsaně závazného nařízení stavovské bariéry a letní slunce se na každého hlasitě usmívá. Hlavní ženskou postavou satirického romantizování je kněžna Andresová (pozoruhodná Vlasta Fabianová), Sochorova vrchnost. Je dívkou, hledající útěchu a náhradu fyzické lásky ve sladkém mužském objetí, ale i starostlivou a strachující se matkou mládím rozdivočelého syna. A tajemství by mělo zůstat tajemstvím. Důležitou postavou je Robert (velmi zajímavý Zdeněk Dítě), mladý kníže, uchvácený krásou života prominentního postavení. Je lehkomyslný a z podstaty svého stavu neurvalý, mladík nemá sebemenší tušení o lechtivém tajemství. Významnou postavou je Baruška (velmi příjemná Jana Dítětová), nejstarší Sochorova dcerka. Prostá vesnická dívka v nabývajících vnadách rozkvétajícího mládí trpí závratí z neodbytného panského nadbíhání. Výraznější postavou je baronka (příjemná Růžena Šlemrová), dlouholetá kněžnina společnice. Je jediným přímluvcem rozjívenosti mladého pána. K výraznějším patří také vesnický farář (dobrý Jaroslav Marvan), zděšený ze zapovězeného tajemství největšího místního zázraku svatého Antonína. Z dalších rolí: neduživý a k té povinné tělesné potenci povzbuzovaný kníže Ferdinand Andres (František Smolík), jeho osobní lékař, pokoutně se inspirující bylinkářstvím (Jindřich Plachta), trpělivá Sochorova manželka Baruška (Naděžda Vladyková), ze Sochorovy pytlácké drzosti navztekaný knížecí lesní (Vladimír Řepa), zkušená vesnická baba kořenářka (Ella Nollová), k vrchnosti úslužný starosta obce Marčan (Antonín Soukup), či z tance s mladým knížetem unesená starostova žena (Darja Hajská). Film Prstýnek je nadýchané a nadnášející letní osvěžení se satirickým odlehčením romantické selanky. Rozkošné filmové pobavení! (01.10.2009)

Neuvědomuji si, zda jsem tento film někdy v minulosti viděl. O to víc jsem byl velice překvapen, jak byl (na tu dobu, tehdejší výrazové prostředky a odstup od vzniku) vkusný. Jiná tehdejší tvorba byla snad až povinně „veselá“ (dost často až bláznivě), tento byl umírněně romantický a bez mála reálný. Mac Fič o5 nezklamal. (27.08.2018)

Některé tropy nestárnou. Martin Frič prostě umí a dokazují to i herci a herečky. I když se řeší trochu nepěkná témata typu levobočci, nevěra, incest a podobně (ale přeci jen Surprise Incest není zas tak nenačínaná tropa), vše je s velkou dávkou humoru a spíš se tu rozdávají lekce o správné výchově a panování. Jediným zklamáním fajn filmu pro mě byl konec, kde to všechno tak nějak vyšumělo, asi proto, že by to mohlo celkem rychle sklouznout do dramatu, kdyby se měly zachovat realistické reakce postav jako do té doby ve filmu. Všechno ostatní je i v dnešní době sázka na jistotu, protože některé věci se asi nejspíš nemění a zůstávají stále koukatelné a poslouchatelné. (19.07.2014)

Příběh milostného vzplanutí jinocha - venkovského pytláka a mladé kněžny, od níž se po sňatku se zestárlým šlechticem očekává potomek. Z onoho románku skutečně vzejde kýžený pokračovatel rodu a podaří se utajit, že jde o levobočka. Po letech mladý kníže navštíví panství a zakouká se do pytlákovy dcery. Samozřejmě netuší, že je to jeho sestra... (02.04.2012)

Roztomilá a laskavá klasika s nadčasovým významem. Kdo ho tam chce najít, najde ho. Otomar Korbelář zapadá do role zemitého Jana Sochora dokonale a Vlasta Fabiánová je velmi půvabná a přitažlivá. Martin Frič točil filmy jak na běžícím pásu, ale málokdy sklouzl do pouhé rutiny. A když už uchopil slabší scénář, vyrovnal ho skvělou režií, kamerou a střihem. Ano, Prstýnek je naivní, ale každá doba měla své oddechovky. Obvodní lékař a docent ve fakultní nemocnici - oba jsou doktoři. Zkuste prosím srovnat Prstýnek s dnešními „oddechovkami“ Zkusili jste? Děkuji. (17.05.2008)