Zvuky temna

Rozhodně se jedná o naprosto precizně ztvárněný Fulciho počin, herecký výkon hlavní hrdinky, kamera, střih, výtvarná stránka a ústřední hudební motiv jsou naprostou perlou a pastvou pro oči. Nic proti "mistrovi", ale chvílemi se mi ani nechtělo věřit, že to točil celé Fulci ... Každopádně se jedná spíše o kriminálku, málo vražd, velmi pokulhávající scénář, atmosféra mne kromě závěru nijak zvlášť nedostala. Závěr je pak docela perličkou, to je paráda. Film hodnotím podle toho, jak se mi líbil a jak na mne svojí větší částí působil. Technicky se jedná o naprostou špičku a pro příznivce italské kinematografie jistě také. Mě tam prostě chyběla ta "vyhřezlá střeva a usekané hlavy", asi jsem již trochu deformován ... Každopádně vražd a napětí mohlo být prostě víc a první hodina více srozumitelná, aby divák vlastně pochopil, co po nás mistr vlastně chce a co nám předkládá. Jinak ale doporučuju všema deseti ... (02.10.2009)

Velmi slušný mysteriózní thriller, s lehkou, ale opravdu lehkou příměsí gialla, dokazující, že i v rámci horrorového žánru dokázal být mistr pestrý a zvládal více než jen jeho klasické gore. Jednoduchý, ale velmi záživný příběh o ženě stižené viděním, kterému velmi pomáhá doba a kulisy, v nichž byl natočen. Sedmdesátky prostě podobným příběhům přály a poskytovaly jim patřičnou atmosféru. Hlavní hrdinka v podání Jennifer O'Neill velmi sympatická, v roli její švagrové pravděpodobně (samozřejmě to je nadsázka, ale ta podoba je až obdivuhodná) starší sestra Claudie Shiffer. Je to tajemné, napínavé, snad pevná součást pětice nejlepších mistrových filmů. (13.04.2014)

Vyborne giallo, ktere by mohlo presvedcit Fulciho odpurce, ze jeho filmy nejsou jen o vecnem gore. Pribeh, tocici se kolem zeny, ktera ma schopnost videt do minulosti je skvele postaveny a zaverecna pulhodinka neuveritelne graduje. Temna atmosfera, tak prizracna pro mistrovi pozdejsi kousky, uz vystrkuje ruzky a nektere sceny si nezadaji s temi v jeho nejlepsich filmech. Svou zasluhu na tom ma fakt, ze u Sette note in nero uz byli pritomni prakticky vsichni vyznacni Fulciho spolupracovnici - scenarista Sacchetii, na hudbe se podilel Fabio Frizzi, a nejvic je to znat na kamere Sergia Salvatiho, detaily se nesetri a spravny Fulciho fanousek si chrochta blahem. (06.06.2005)

Inteligentne napísané a inteligentne nakrútené giallo, ktorým Fulci presvedčil publikum, že je vynikajúci tradicionálny režisér, aby vzápätí provokatívne stavil na iné kvality s inými hodnotiacimi kritériami. Po tomto "dokonalom" filme sa totiž vybral cestou archetypálnej hrôzy (1979-81), kde na rozdiel od gialla nie je dôležitá ani totožnosť vraha ani vrah samotný. Jednou z podstatných rekvizít pri dešifrovaní zápletky v "Sette note" je Vermeerov obraz "Ľúbostný list", ktorý výrazne určuje i vizuálne riešenie viacerých scén. Vermeer ako majster sústredenej kontemplácie deizujúci to, čo je všedné, nepodstatné alebo kvázi nepodstatné sa zdá byť v príkrom kontraste s filmovým dielom, pri sledovaní ktorého tepová frekvencia diváka často vyskakuje nad 75. To sa však len naozaj zdá. Fulci totiž takisto používa veľavravné obrazy v obraze, indiskrétne pohľady do cudzieho súkromia, vstupy z prítmia do svetla a naopak, geometrickú štylizáciu (v poslednom zábere dovedenú do čistej abstrakcie) a zrejme i mnoho ďalšieho. Majstrovsky je zrežírovaná scéna v obrazárni, kde čierne siluety hlavných hrdinov korešpondujú s jediným čiernobielym obrazom medzi farebnými - reprodukciou spomínaného Vermeera. "Sette note" je brilantné psycho, ale na najlepšie Argentove mystériá nemá. (24.11.2009)

Pěkný Fulciho kousek ještě z dob před jeho vrcholným obdobím. Zvuky temna jsou čirým giallem, které mi oponovalo zejména svým nevšedním příběhem o ženě, co vidí do minulosti. Trefa do černého (v tomhle případě lépe řečeno do žlutého) byla hlavní hrdinka: krásná a smyslná, bohužel trochu hloupá a s darem upozornit na sebe samotného vraha v ten nejnevhodnější okamžik. Pak je tu optimální stopáž, hodně červeného nasvícení, povědomá Frizziho hudba a špetka gore, i když krev se tu objevuje spíše sporadicky. Film v poslední třetině hezky vrcholí, přestože pointa byla už dopředu jasná. Každopádně příjemný detektivní horor, bavil jsem se. A pak že to bez vnitřností a vypíchnutých očí nejde... (02.07.2011)