Na druhé straně kopců

Číst Na druhé straně kopců jen jako obžalobu zaostalých církevních praktik je hrozně zjednodušující. Mungiův film, který rekonstruuje skutečně proběhlou kauzu, místo jednoduše vysvětlitelných tezí naopak předkládá komplikovanou analýzu rozličných společenských i osobních vlivů, příčin a následků, v jejichž srdci je láska a lék na ni hledat konvenčními způsoby těžko. Nedaří se to ani klasické medicíně, kterou film nenápadně přirovnává také k jistému druhu dogmatického náboženství. Výborná je třeba scéna, ve které nemocniční lékař předepisuje léky pro Alinu a dává instrukce řádové matce. Doktor sedí v centru rámu a nad ním na stěně visí trio ikonických nebo ryze religiózních výjevů (Panna Marie, nějaký kýčovitý new-age výjev a Mona Lisa), takže když pak podává informace o předepisovaných prášcích (3x denně ten, 1x onen), zní to úplně jako farářovo přikázání po zpovědi (10x Otčenáš atd.). Když bych se měl přesunout na trochu obecnější rovinu, je film mimo jiné o tom, jak si současná společnost neví rady s psychosociálním rozměrem nemocí, protože jejich příčiny se obvykle nedají exaktně zjistit a jít na ně se sáhodlouhým výčtem hříchů a odevzdáním se Bohu je zase druhý extrém. To se mi na těch nejlepších filmech rumunské nové vlny hodně líbí - některá témata explicitně a snad ani implicitně neřeší, ale minimálně se jich nějakým způsobem dotýkají a podávají o nich cenné výpovědi. Zároveň je tento Mungiův film - podobně jako vzpomínané Tenkrát v Anatolii - plnohodnotným uměleckým dílem, které je opravdu nutné vidět na plátně nebo alespoň v dobré kvalitě na velké obrazovce. Ještě komplexněji než v 4 měsících, 3 týdnech a 2 dnech (slavná scéna vánoční návštěvy rodičů a rozpravy u stolu) se tu pracuje s komponováním záběrů do hloubky prostoru, kdy jsou jednotlivé postavy rozloženy (obvykle podle momentální důležitosti) do několika plánů. Nikdy nejde o samoúčelný typ inscenování; vždy se dialogy vedou napříč těmito plány a jednotlivé odbočky mají své opodstatnění. Právě vzájemným kontrastem statických "tableau" záběrů (převažujících v první polovině) a pohyblivé kamery sledující obvykle Voichitu v nějaké dramatičtější situaci (spíše v závěru) film vytváří napětí a přidává akčnějším pasážím na naléhavosti. Neskrývám, že jsem film plně docenil až napodruhé a že je k jeho sledování potřeba větší dávka pozornosti a vnímavosti (navíc téměř dvě a půl hodiny), ale právě v tom tkví jeho síla a potenciál. (10.04.2013)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Dupa dealuri / BEYOND THE HILLS / Na druhé straně kopců) - Takové lehké a nechtěné (a nevím jestli Alinou hrané) vymítání ďábla... - 30. 6. 2012 - kino - Pupp - Karlovy Vary - 65% (17.07.2012)

Možno bude dvojapolhodinová rekonštrukcia skutočných udalostí z roku 2005 niekomu pripadať príliš dlhá, ja som mal naopak pocit, že film v záverečnom akte skutočne nabral na sile a skončil v najlepšom, pričom by som kľudne uvítal ešte ďalšiu hodinu a bol tak svedkom kauzálnych udalostí po udalosti. Lenže Mungiu sa snažil na kladené otázky neodpovedať priamo a nechať riešenia na divákovi, vrátane otázky, čo sa to s Alinou skutočne dialo. Tzv. rumunská nová vlna má svoje nepísané pravidlá a Kopce idú v niektorých ohľadoch (napr. prostredie) svojou vlastnou cestou. Ale samozrejme nesmie chýbať apatický zástupca verejnej zložky ako napríklad necitlivá lekárka. Pripomenuli mi napríklad Exorcistu (vyjadrovanie sa k otázkam cirkvi a medicíny) alebo Piknik na Hanging Rock (nevyjasnená záhada v uzavretom ženskom spoločenstve). (29.05.2018)

Opäť výborne koncepčne vybudované. Každý obraz natočený na jeden záber. Oproti debutu tu režisér častejšie pracuje s hĺbkou mizanscény. Napriek šialenej dĺžke nie sú v scenári hluché alebo okato zbytočné motívy, aj keď je na uváženie, či práve minutáž nezráža napätie a naliehavosť akou sršal Mungiou prvý film. Nakoniec to neskĺzne do moralistickej polohy a autor sa šalamúnsky vyhne adresnému obviňovaniu. Všade odbočky k "realistickým detailom". Je to poctivo urobený film. Napriek tomu mám pocit, že to nemá také gule ako 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni. (25.06.2012)

Pre mňa jednoznačná záležitosť. Duša dievčaťa sa postupne roztrhá po tom, čo zistí, že jediná blízka bytosť v jej živote sa od nej vnútorne odpútava. Jej stav sa zhoršuje. Psychiater nasadzuje lieky. Modloslužobníčkovia v kláštore ale následne pozabudnú na pravidelný dohľad nad užívaním Zyprexy. A tak sa rozhodnú liečiť po svojom. No a tak to aj dopadne. Poznámka ku komentárom: Mizanscéna môže byť prepracovaná ako chce, toto bolo na to, o čom to pojednávalo, pridlhé. (21.11.2012)