Roztomilý člověk

Když postava Jaroslava Marvana pronese při přípitku na svatební hostině Prosit, zavane náhle svým mrazivým dechem duch doby. Je logické, že v hrůzném roce 1941 se z podstaty věci točily tyhle uměle pozitivní veselohry, národ prostě potřeboval unikat z neveselé protektorátní reality, v kontextu doby jistě pochopitelný film, z pohledu dnešního diváka ale tahle uměle veselá crazy komedie nepřináší vůbec nic zajímavého... Naivita je zakódována nejen u čtenářek červené knihovny, ale i u milovníků estetiky prvorepublikových a protektorátních komedií...a podle vysokého hodnocení tohoto filmu je zřejmé, že i dnes existuje velká potřeba někam unikat... (05.01.2014)

moja zajímavosť-najskôr uznaná,neskôr znárodnená:14.5.2013 10:27 Milý uživateli, tebou zaslaná zajímavost k filmu Roztomilý člověk (1941) byla právě schválena. Děkujeme za přispění. Text tebou zaslané zajímavosti: Nataša Gollová získala za tento film Národnú cenu . Zdroj:Kniha:Otomar Korbelář vzpomína... z roku 1999 strana 147 (28.09.2014)

Některé staré české filmy mají jednu - nikoli nepodstatnou - chybku a to naprosto stupidní scénáře. Roztomilý člověk je zrovna ten případ. Oldřich Nový zde tropí spoustu veselých nedorozumnění. "Pamatuj si jednou provždy, že já nikdy nelžu. Lež se mně hnusí. Dělám pouze roztomilé žerty." Třeba když všem nabulíkoval, že Molenda má úchylku, která ho nutí cvičit na gymnastických kruzích a ty mu pak namontoval do ložnice. Óóó to byla moc veselá legrace :-( (16.03.2012)

''Každý z nás je trochu takový Roztomilý člověk.'' Pravda to je, to bez debat, to si ani podobně jako hlavní postava tohohle majstrštyku nemusím vymýšlet, teda pardon, lehce upravovat a dělat takové ''neškodné'' žertíky :-) Na tohohle Roztomilého človíčka jsem se chtěl už nějakou dobu podívat, a to hlavně kvůli skvělému Oldřichu Novému. No a když už si myslíte, že nemůžete přijít na žádný další důvod proč se na nějaký film podívat, tak bleskovým způsobem zjistíte, že jste si herecké obsazení přečetli stejně rychle, špatně a s nulovou pozorností jako výstražný nápis s nechutným obrázkem černočerných hnusných plící na krabičce od cigaret, protože to bych přece jenom nebyl já, kdybych se nevyjádřil také k nějaké té ženě ;-) A tou je samozřejmě překrásná a roztomilá, ale jako ve většině jejích rolí i totálně praštěná Nataša Gollová. Hehe. A to je vše. Mimochodem, Vitališ a jeho maminka s nízkofrekvenčním ultrazvukovým hlasem jsou jednoduše nejlepší duo. 5/5 (09.12.2022)

"Mám rád vzruch! Nemohu vystát lidi s obličejem, který nic nepovídá. Ti mně připadají jako... mrtvý rybník. Znáš takovou pěkně stojící hladinu, která tě láká vzít kámen a hodit jej do vody? Voda se čeří, dělají se kola, vlnky, no zkrátka něco se děje! ...A když vidím takový obličej, tak mám tisíc chutí vzít kámen a..." Pro řadu lidí asi jedna z mnoha vzájemně si podobných pamětnických veseloher. Ale já v ní vidím daleko víc. Je to film o triumfálním vítězství fantazie nad realitou, humoru nad vážností a recese nad tzv. spořádaným životem. V době protektorátu musel Roztomilý člověk působit velmi konejšivě a pro mě je dodnes spolehlivým analgetikem. A vždycky mě potěší potkat někoho, kdo to cítí stejně. Viktor Bláha a Polda Krušinová jsou postavy podle mého gusta. Kde je nuda, zasáhne jeden nebo druhý svým živelným způsobem do konverzace a v tu ránu se ona voda čeří, obočí stoupají ke stropu a brady padají k zemi. Nejsou to žádní podloudní lháři, neklamou okolí za účelem zisku nebo z cynismu, ale z jakési vnitřní povinnosti. :o) Mystifikace je pro ně vášní, filosofií, sebeobranou a způsobem, jak naplno žít. Kdo to nemá, nepochopí. A nejkrásnější je, že přes ddrobná zakolísání se Viktor ani Polda nezačnou napravovat, jak si žádá konvence. Že naopak způsobem, jak čelit přízemnosti světa, se ukáže spojit své samostatné fantasmagorie v jednu společnou. Scénu ve vlakovém kupé, kde se Oldřich Nový a Nataša Gollová - poprvé sami, bez diváků - doplňují a jakoby testují ve vymýšlení historky o šperkovnici, považuju za jednu z nejromantičtějších v českém filmu. Dokonce i ve větě "Už nikdy si nebudeme lhát" jaksi cítíte, že to spíš znamená "Budeme lhát jako tým". :o) Moje nejoblíbenější komedie celé pamětnické éry. 100% (19.09.2006)