Když utichly trumpety

Další válečný film z roku 1998. Rozhodně lepší než tenká červená linie, ale zase slabší než zachraňte vojína Ryana. Celou dobu jsem čekal ve filmu na nějakou scénu, ze které by mi spadla čelist podobně jako u Ryana. Ta ale bohužel nepřišla tak dávám solidní tři hvězdy s malým pluskem za mojí oblíbenou filmovou tématiku.. (08.09.2009)

Vojak Manning z 28. pešej divízie dokáže v nasadení pri Hurtgenskom lese prežiť ako jediný z celej čaty "až" 3 dni a hneď si za to zaslúži povýšenie. Moc hrdý na to neni, najradšej by z tohto pekla vypadol domov, nie je totiž žiadny hrdina, skôr sa snaží len prežiť. Film sa na nič nehrá, John Irvin (režíroval už aj skvelé vojnovky Hamburger Hill, alebo Žoldáci) ukazuje pravú (veľakrát špinavú) tvár vojny, a vôľu obyčajných vojakov prežiť. Film vznikal v tom istom roku ako "Tenká červená linie", alebo "Zachraňte vojína Ryana" a režisér vsadil na neopozerané herecké tváre, za čo som ja osobne vďačný. V mojich očiach to prispieva k realistickejšiemu zobrazeniu vojnového besnenia. Vzhľadom na to, že filmov s tématikou bojov v Hürtgenskom lese neni moc, (amíci sa asi zbabranou taktikou moc chváliť nechcú), doporučujem. (08.09.2009)

Televizní film, který se svou kvalitou, když ne vyrovná, tak velmi blíží populárnímu seriálu Bratrstvo neohrožených. Podobná je neokázalost, absence patosu, glorifikace války a amerického patriotismu. Válka v podání režiséra je o špíně v zákopech, stresu, strachu, snaze přežít, o nedostatku proviantu a někdy i docela přízemní zbabělosti. Ten pocit reality je sice cenný, ale pokud bych měl mít nějaké kritické výhrady, pak by směřovaly spíš k faktu, že ani takhle poctivě odvedená práce nevypovídá mnoho o celkovém charakteru války na západní frontě. Ta se ze své podstaty hodně lišila od toho, co zažívali vojáci na východní frontě nebo na bojových liniích na asijském kontinentu. Podobné krvavé bitvy vedené na ostří nože byly z hlediska Američanů vyloženě vzácností. Američtí velitelé s ohledem na veřejné mínění ve Spojených státech dbali na minimalizaci ztrát a nevyhledávali osobní kontakt svých jednotek s nepřítelem. Válku rozhodovala materiální a technická převaha, fronta se hýbala kupředu jen zvolna poté, co systematickým bombardováním a ostřelováním byl protivník dostatečně zdecimován. Tam, kde Američané narazili na houževnatého a dobře motivovaného protivníka, jako byli např. Kesselringovy jednotky v Itálii, tam se postup spojeneckých sil přes výraznou převahu zastavil. Po herecké a režijní stránce nemám k filmu připomínek, bylo by fajn, kdyby se podobně pečlivý přístup dal brát v kinematografii za průměr. Celkový dojem: 95 %. (23.09.2009)

Takhle se má točit pro televizi. John Irvin, který stvořil nevyrovnaný, ale realistický Hamburger Hill, se vrací do válečného pole tentokrát druhé světové války. Co potřebuje voják, aby přežil? Nejen fyzicky, ale i psychicky? Válka se podle mě nedá v obrazech pochopit, pouze lze všechnu tu hrůzu přiblížit a doufat, že dokážete zprostředkovat, co nejvíce emocí a vrstev války. To se rozhodně filmu povedlo, protože od beznaděje, až po nenávist k těm, co rozhodují od stolu a kafíčka svých teplých kanceláří, film funguje a děsivě jednoduše upozorňuje na většinu důležitého, co každý o válce má znát (od cukru a biče až po její absurditu). Tady nikdo nepotřebuje slavné hvězdy ani obrovské peníze, tady se dá kafe a cíga a jde se na popravu... Jednoduše zprostředkovaná syrová realita války. (27.07.2010)

Režijní styl Johna Irvina mi moc nevyhovuje, přeci jen si myslím, že americké jednotky za 2.světové nebyly plné samých zbabělců a neschopných důstojníků. Film samotný je však udělaný slušně, bez servítků, bez salutování a řečnění, jen válka a každodenní boj o život. Snímek popisuje surový válečný mlýnek na maso v lesích na belgicko - německé hranici 1944. A speciálně příběh zbabělého a nedisciplovaného vojína, který se postupně stává poručíkem a velitelem čety. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=qGJ9l2gPWIo (29.08.2010)