Derek

Znova niekde úplne inde ako by sa od Gervaisa, alebo obyčajného seriálu čakalo. Derek je vo svojej podstate veľmi smutný príbeh o stroskotancoch a starcoch, ktorý si udržiavajú pozitivizmus v tej najčistejšej podobe a ktorý sú vo svojom úzkom okruhu sebe navzájom veľmi dôležitý. Seriál je hlavne úsmevný a aj keď úmyselne hrá na city, hrá na nich v tej najčistejšej podobe. Od začiatku priznáva aký je to seriál. Nehrá sa na prekvapivé zvraty ani na umenie. Snaží sa ukázať ľudskosť a snaží sa to robiť ľudsky. To je asi najväčšia devíza seriálu. Plus konečne úloha pre Karla Pilkingtona, ukázať svetu, že má aj herecký talent, aj keď jeho postava nie je až tak odlišná od jeho skutočného prejavu. Ale keď sa to tak vezme, ktorá v Gervaisovom seriály je? Gervais sám vytvoril novú postavu, ktorá sa nedá nezapamätať. Jeho Derek je láskavý, mentálny postihnutý, ale v konečnom dôsledku neuveriteľný dobrák, ktorý vás chytí za srdce a ak ste si seriál užívali tak ako ja tak v poslednej epizóde príde aj na slzy. Pre mňa znova príjemné prekvapenie a úžasný zážitok. 1 séria -100%, Veľká škoda odchodu Karla Pilkingtona. Na druhú stranu je to znova prekvapenie, pretože jeden z najkontroverznejších komikov natočil ďalších 6 dieľov, aké pohladia dušu a sú manifestáciou ľudskosti a šťastia v nedobrých podmienkach spoločnosti. 2. séria 100%. Konečne po dlhom zháňaní pozretý aj finálny diel. Na Gervaisových dielach zbožňujem to, že ma vedia dojať a pobaviť. Derek je krásna postavička a zase raz mu pripravil Gervais krásne finále. (17.05.2013)

Velmi přelomová věc v oblasti televizních komediálních seriálů. Zatímco většina humoru v současnosti staví na drsnosti, hrubosti a necitelnosti a nikdy se nedostane dál než k politické nekorektnosti, Derek je zřejmě první seriál "nového typu" (tedy v zásadě plný brutálního humoru), který nakonec probouzí to lepší v nás. Kombinace smíchu a slz v tom nejvyhrocenějším balení. Připustí všechno to špatné, co na světě existuje, své postavy si nijak neidealizuje, ale přitom nás nenásilně učí objevit a vyznávat neoddiskutovatelně správné hodnoty. Jde také o silné gesto odporu vůči současné kultuře a kultu mládí. Derek by se dal by se brát dokonce i jako jakýsi etický manifest ateismu - aneb jak být dobrým člověkem bez víry v Boha. Je ovšem příznačné, že tak činí skrze postavu "prosťáčka božího". Většina lidí tu hodnotí pravděpodobně jen první díl a nedala si čas sledovat všech šest. Unikl jim nejen vývoj postav, ale i to, že Ricky Gervais nehraje divně autistu, ale věrohodně představuje divného autistu, na jehož povahu je třeba si zvykat. (Je to každopádě obří skok oproti postavám co Gervais ztvárńoval dřív.) Zatím poslední (šestý) díl patří k tomu nejdojemnějšímu, co se kdy v televizní tvorbě objevilo a přese všechnu emocionální nálož se vyhýbá kýčovitosti. (10.03.2013)

Ricky a Karl jsou mí velcí oblíbenci ale toto se mi nějak nezdá. Hlavně Ricky to trochu přehnal a dělá ze sebe přehnaného šaša, způsob jakým chodí (či cupitá), vystrčená spodní čelist. Prostě to není moc vtipné a zároveň ani vážné chvíle jim nějak nemůžu věřit. Uznávám ale, že Karl se docela povedl:)) (23.09.2012)

Můj muž tvrdí, že Derek je důkazem že Rick Geravis již ztrací své ostří. Kdo ví, možná má pravdu ... Nicméně, doznávám, že mně se Derek líbil. Myslím, že je zajímavý díky schopnosti autora přejít po Kanclu a Extras zase s něčím novým a zároveň neztratit to, co bylo na tom zajímavé a novátorské na tom strarém. / Vnímám Dereka jako takový crossover mezi Ricky Gervaisem a Frankem Caprou. Je tu přítomna ona caprovská ideologie, která praví, že vztahy mezi lidmi jsou v konečném důsledku tím jediným důležitým a ti, kteří si je budují, mají v nich ukrytý ten největší kapitál. Přesto je to stále i Gervais, který si lidi níkdy přehnaně neidealizoval a ukazuje je až s nepříjemnou realističností a upřímností takové jací jsou. Nepamatuji si, že by si kdo troufl v hraném formátu ukázat staré nebo duševně nemocné lidi s menší mírou idealizace než s jakou se setkáte zde. Není to zaražející, že mě Gervais přiměl cítit sympatii k lidem kteří občas vedou nechutně oplzlé řeči nebo neudrží ve správnou chvli extrementy v těle. Možná že právě tohle je ten pravý humanismus. (28.03.2013)

Dokonalý protipól Office. Zatímco David Brent byl skrytý parazit na společnosti, který udělá vše pro to, aby ho všichni hodnotili jako nejlepšího, Derekovi o nic takového nejde. Jako "parazit" může být vnímán jen z velmi povrchního pohledu (např. v první epizodě, když přijde státní úředník a zjišťuje kdo má co na práci), přitom jeho podstata je naprosto upřímná a přející. Zatímco v Office se postavy urážely, šmírovaly se, vyšetřovaly se atp., v Derekovi si všichni snaží vzájemně pomáhat. Není tu smích na úkor druhých. Oba seriály jsou tak jakýmisi protipóly, které poukazují na dualitu našeho světa. Ten lze vnímat cynicky jako konstantní boj o přežití, ale i skrz přátele a pomoc druhým. (02.09.2013)