Svět patří nám

To, jak pánové blbnou s handgranátem je skutečně nezapomenutelné ale takových scén je v tomhle protiválečném filmu více. Líbí se mi, jak to celé pojali s lehkostí, protože to vyzývání k pacifismu tu není nějaké zásadně drsné, nenutí vás, ale je to celé lidské, no a samozřejmě je to i nesmírně zábavné. Humor s poselstvím, který snadno překonal dlouhé roky. (19.12.2014)

Na konci 30. let si Evropa začíná uvědomovat nebezpečí fašismu a nacismu. A právě toto nebezpečí je hlavním motivem posledního filmu dvojice Voskovec a Werich Svět patří nám (premiéra 30.7. 1937, premiéra v USA 13.8. 1939), jejich nejvážnějšího a nejnaléhavějšího filmového díla, které vychází z divadelní hry Rub a líc. Po příchodu německých okupantů byly všechny kopie filmu zničeny a tak máme dnes k dispozici jen neúplnou verzi. Sledujeme technologa moci Dexlera, původně ředitele Panoptika, který se rozhodne pomocí jím řízeného monstra ovládnout svět. A tak se zrodí Lion, který se za finančního přispění koncernu Noel snaží ovládnout celou společnost, aby mohl snadněji provést protidemokratický puč. Jediní, kdo se mu postaví, jsou dělníci, v čele s Dexlerovým vzbouřeným spolupracovníkem z Panoptika Formanem. Film svou ateliérovostí, tovární architekturou, pohybem v uzavřených prostorech, stinných uličkách a továrních halách asi nejvíc připomíná Metropolis Fritze Langa. Připomíná ho ostatně i svým tématem – průmyslová společnost, ovládaná jedním nebo jen několika mocnými podnikateli, je ideální živná půda nedemokratických režimů. Celkový tísnivý dojem podtrhuje i neosobní, depersonalizovaná povaha moci. Vždyť jak Liona tak Noela v celém filmu ani nezahlédneme, můžeme mít dokonce pochybnosti o jejich existenci. Komická dvojice V a W je tu nejvíc ze všech svých filmů upozaděná. Poprvé se objevují až zhruba ve čtvrtině filmu a jejich scény zabírají jen malou část. Jakoby svým divákům říkali, že tady už opravdu končí legrace. Přesto se však humoru nevzdávají. Zatímco se většina filmu nese ve vážném až pochmurném duchu, scény V a W přinášejí jisté odlehčení (např. úžasný dialog nad ručním granátem „Krupp Essen – jezte kroupy“). Scéna, v níž se Voskovec snaží pomocí obřích strojů zbavit Wericha mříže pak připomíná Chaplinovu Moderní dobu. Vlastně ani oni dva nevybočují z linie kritiky a hrůzy z přetechnizované společnosti (v níž se mění původní fascinace stroji a moderní technikou z počátku 20. století), jen ji uskutečňují z pozice klaunů. Tím však jejich výpověď neztrácí na síle. (14.11.2005)

Jako vždy silný sociální náboj...vadil hysterický projev Šmerala... Legendární scéna z granátem z nápisem Krupp essen, jak si to oba protagonisté přeložili po svém "jezte kroupy"  je v skutečná prominentní 400 let stará dynastie německých průmyslníků z Essenu.Firma fungující dodnes je nechvalně známá aktivním zapojením do druhé světové války. (31.12.2014)

Duo Werich a Voskovec stvořilo za svou společnou kariéru nejen úžasná divadelní představení, ale i několik výtečných filmů, které dnes zcela oprávněně můžeme považovat za zlatý fond - minimálně - tuzemské kinematografie. Svět patří nám do této škatulky bez pochyby patří po každé své stránce. Skvělí herci, dokonalá režie, nadčasový humor. Ač se nacisté pak pokusili celý tento film zničit, zůstalo nám z něj dost na to, aby dával alespoň představu o tom, co v něm dnes chybí. A upřímně, ani to na něm není znát. 75% (28.09.2012)

Ano, je to místy lehce zastaralé (třeba oproti Chaplinovi, který mi přijde stále skvělý), ale za ty některé DOKONALÉ vtípky a neskutečnou nadčasovost (bohužel historie proběhla ne tak snadno) nemůžu hodnotit hůře, i když v kontextu dnešní doby tomuto snímku trochu dochází dech, ale na to sral pes. :) (30.12.2011)