Girls

Komedie? Ale kdeže, celkově bych to přirovnal k IASIP nebo Seinfeld (morální povahou postav aka Páni, tolik narcisů (či spíše narcisek), že i některá květinářství blednou závistí. ), jen místo humoru jsou tu vztahová dramata (což lze v případě Seinfelda přičíst přítomnosti, resp. absence laugh tracku). Girls? Ale kdeže, spíš One main character girl, two side character girls, one guest star girl , sometimes guys. One main character girl neboli Hannah byla občas dost nesnesitelná, na druhou stranu občas až komicky a absurdně. Je však otázka, která mě napadla po několika rozhovorech, a to - kde končí Hannah a začíná Lena? A na kolika osobách se to projevilo? Aspoň, že tam byl ten vtipný meta komentář při tom čtenářském kroužku v Iowě. Reakce na kritiku formou self-aware strefování se do vlastní řady je sice fajn a asi to i bere munici lidem, kteří si stěžují, jádro problému to však neřeší. Two side character girls neboli Marnie a Jessa - ta byla zajímavou dekonstrukcí tropy manic pixie dream girl, kde sice ano, všechno klasické obsahuje, ale taky je úplný blázen (pokud si dobře vzpomínám, tak sociopat). Český dabing, ač většinu času dobrý měl několik much. Byl okleštěný, přičemž v tom původním se to jen hemží sprostými slovy - to je nejvíc vidět například v epizodě Triggering, kdy Hannah nadává Jesse a Marnie do blbých krav, originál sem raději přepisovat nebudu, řekněme však, že se rýmuje se slovy brotherducking runts, což je podle mě úplně jiná liga vulgarismů. Dále se tam dabéři často opakovali, napočítal jsem tam vždy minimálně 2-3 "Raye" za řadu, jestli za to může ořezaný rozpočet na dabing nebo neschopnost dabéru mít hlasový rozptyl je jedno, neboť výsledek je stejný. Největší provokace v té druhé kategorii byl člověk v autě v posledním díle, když Hannah ve vzteku odešla z domu. Už už jsem doufal po tom, co se vrátila před kamery máma Hanny, že by se vrátil Ray, ale nestalo se tak. Z čehož se dá vyčíst, že má oblíbená postava byl Ray. A Shosh. U té mě mrzí, že dostala v závěru seriálu tak málo prostoru (dějově z pochopitelných důvodů), její scény jako např. když byla opilá v Beach House či na večírku k zasnoubení v Goodbye Tour byly vynikající. Závěr seriálu z tohoto a jiných důvodů byl proto pro mě jeden z těch slabších. Adam a Jessa byl takový divný pairing. Chytal jsem z toho dojmy Joeyho a Rachel v Přátelích. Ale i Adam s Jessou byli méně otravný pár než nekonečné drama Marnie/Desi. Naopak mi tam chyběla Shosh (a Ray). Na úplný konec nám pak scénáristé naservírovali jejich slovy epilog, spíše však začátek nové kapitoly. Co se týče původních postav však hodně okleštěný. A sice ano, bylo fajn, že to neskončilo klasicky tak, že se všichni udobřili, nalezli happy end jako ve většině seriálů. Místo toho to skočinlo klasicky tak, že skutečný happy end a jak se stát dospělou ženou je mít dítě - jako většina seriálů. (30.03.2021)

Na Sex ve městě jsem nikdy nekoukal, ba jsem na něj ani jakživ nezamrkal. Příslib teen verze už mě zlákal a nelituju. Girls se snažej bejt aktuální, uměj bejt trefný, nestyděj se, nebojej se. Pro mě jedině příjemný překvapení. A epizodky pro oblíbence Vanessu Ray a Chrise O'Dowda taky jenom potěšily. Edit k druhý sérii: Klidně jdu na plnej počet, tralalá. Ještě vytříbenější dialogy, Chris O'Dowd se vrátil a uchytil. Párádá! Edit k třetí sérii: Girls ubraly na samoúčelnym sexu a ještě přidaly na tý brutální sebeironii, jakou si už doteď mohly nechat patentovat. Proto zdvihejte hodnocení, hergot, zdvihejte!! (Jessa je učiněná bohyně a Marnie všechny válcuje v sympatiích.) --- Finále pátý série = vrchol televizní tvorby jara 2016? Demolice bytu takříkajíc ve jménu Hannah byla úsměvná a silně emotivní zároveň. Klan Kirke boduje. (17.08.2012)

...aneb jak Gilmorova děvčata přišla o iluze. Stylově jde o prakticky stejně ulítlou konverzační vztahovou komedii plnou vztahů, ale zároveň s tím se autorce a hlavní postavě v jedné osobě podařilo obsazením i typově namalovat snad nejuvěřitelnější a realitě nejbližší obrázek malého kroužku podivných přátel jedné generace, který se kdy na televizních obrazovkách objevil. Na to vše je navíc navršena vrchovatá porce nekonvenčního humoru, který si nebere servítky prakticky s ničím, a zároveň díky těm skvěle napsaným a zahraným charakterům nepůsobí nijak nepatřičně a umožňuje jim se díl od dílu rozvíjet. V tomto zavrávorala pouze druhá série, kde se vztahy dostaly do bludného kruhu a zároveň s tím se exhibice Leny Dunham (ať už autorská nebo herecká) vymkla jakékoli kontrole, ale ke třetí řadě se vracelo o to líp, že se v ní ta lehkost a nadnesenost vrátila zpátky na planetu New York. Hlavně proto jsem si po nadšení z premiérové řady konečně dokázal připustit, že v celém seriálu vlastně není ani jedna bezvýhradně sympatická postava (spíš naopak, ale není to tak s většinou lidí, které dobře známe?), takže jsem se konečně sžil i s tou do té doby často až krajně otravnou Hannah. Čtvrtá série je nicméně zase o kousek jinde. Uvěřitelný vývoj postav i vtip si zachovává, ale přestože baví stále stejně dobře, nové pojetí epizod mi úplně nesedlo. Protože se toho na omezeném prostoru desíti půlhodinek rozjíždí opravdu hodně, ať už s původními nebo novými postavami, nejednou se zdá, že by současnému scénáři sedla odlišná forma. Kvůli té aktuální totiž nejednou historky z New Yorku a Iowy vypadají jako náhodně poslepované epizody různých sitcomů. Zábava to je vždy bezezbytku perfektní, a ulítlostí pořád jede v duchu celého seriálu, jenže vzhledem k počtu postav a příběhů začíná být patrné, že si autoři buď ukousli příliš velkého sousta, nebo je omezený prostor začíná brzdit. Každopádně stále platí že jde o v současné podobě rozhodně jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší projekt HBO. "...and then he started dating you and I realized his issues were way more complicated than being gay." (10.10.2013)

Velice vtipně vymyšlený koncept "přechytralé" mladé autorky, který svojí (v rámci prezentovaného sociálního statusu protagonistek) všedností dráždí (nejen) konzumenty běžných magazine-glimmer vztahovek. Řeší se podvratná témata jako nechuť k ekonomickému osamostatnění, lidé svým vzezřením nezapadající do konzumního estetického kánonu zde beze všech skurpulí provozují sex. Lena Dunham ví co chce a ačkoliv ještě není zcela autorsky vyzrálá, dokáže se zhostit úlohy - slovy své postavy "hlasu své generace" - poměrně přesvědčivě. Pokud Sex and the CIty s určitou licencí vezmeme jako rozpustilý deníček dnešní buržoazie (bez pejorativního nádechu), Girls jsou takový společenský střed, koketující s realitou dejme tomu "stříbrné" mládeže. Samozřejmě se seriál v rámci intencí formátu nezbavuje veškeré povrchnosti, ale nazvat ho plytkým by byla chyba: reflexe přeci nemůže být o mnoho vznosnější, než její předobraz. (16.03.2013)

Tento seriál určitě vybočuje z normy, je chytrý, má zajímavé postavy, které jsou plastické a mají vlastní vývojový oblouk. Hlavní problém je postava Hany Horváthové - autorčino alterego -, která chce být "hlasem této generace" (v anglické slovní hře k k tomu dodá "nebo alespoň jedním z hlasů", což ilustruje autorčin sebeuvědomělý ostrovtip; v druhé sérii Hana pronese větu “I’m planning to expose all my vulnerabilities to the entire internet"). Kritiky byla pro své sebezaujetí dokonce přirovnaná k Philipu Rothovi (Howard Megdal, The Coffin Factory). Seriálu tedy nejde jenom vykreslení obrazu ze života party mladých lidí, ale i o jakousi přímou osobní výpověď, která mně zatím není úplně jasná, nebo mi některé její části připadají trochu jalové. Jinak ale mladé autorce - které navíc nedělá problémy ukázat v každém díle své dnešním estetickým ideálům propagovaných módními časopisy nepříliš konformní tělo - samozřejmě fandím.___ Seriál je forma obzvlášť vhodná k reflektování aktuálních společenských témat či morálních otázek. Největší hity z produkce HBO jako The Sopranos řeší klinickou depresi, stav současné klinické psychiatrie, hédonizmus let boomu kapitalismu "flexibilní akumulace", napětí mezi stavem, v němž se člověk nachází a jeho ideály, samotu, izolovanot; Oz řeší otázky okolo justičního systému založeném na předpokladu common law o nestrannosti soudců, rasismus; Odpočívej v pokoji boj malých podniků v oligopolním prostředí, The Wire řeší problémy vyloučených komunit... Dunnhamová se takovýchto témat nutně taky dotýká (pracovní trh a uplatnění vysokoškoláků v stagnující ekonomice), ale je to pohled přece jenom povrchnější a subjektivnější než ve zmíněných seriálech. Možná že více staromodního sociálního realismu by Girls prospěl. (23.03.2013)