Babovřesky

Komický potenciál dějové skladby tady je, ale hodně prostoduchý, což samozřejmě nemusí být špatně, za podmínek, že to je opravdu vtipné. Malou poznámku si neodpustím, ať se to někomu líbí nebo ne, měřítkem určité hodnoty je i vysoká návštěvnost filmu, což potvrzuje fakt zhlédnutí. Možná, že ve skutečnosti ani některé postavy nejsou až tak vzdáleny reálnému životu na vesnici. Tak tím ale neříkám, že by se mi všecky primitivní situace líbily, nicméně kromě zmíněného pár momentů grotesknosti pro rozezvučení bránice zde určitě bylo. (26.10.2014)

Zdeněk Troška je rozporuplná postavička československej filmovej tvorby. Režisér, ktorý má svoj charakteristický rukopis, ktorý však mnohým filmovým kritikom nesmierne vadí, ale na druhej strane si získal pomerne výrazné sympatie bežného, jednoduchého diváka. Ja som ku jeho tvorbe hodne zhovievavý, nezatracujem jeho snímky, vždy sa snažím im dať šancu a v kľude si ich pozriem. Väčšinou však zostanem sklamaný. Tak tomu bolo i v prípade snímku "Babovřesky", ktorý pán Troška natočil v roku 2013. No nebol som len sklamaný, ale aj doslova znechutený z tých trapností, ktoré som tam videl. Celé to bolo absolútne pod úroveň diváka, ktorý má IQ aspoň sedemdesiat. Človek musí byť fakt idiot, aby sa pri tomto dokázal pobaviť. Je to nestráviteľný odpad! (15.10.2023)

Po mnohých letech jsem se podívala na Troškovinu, abych zjistila, že, i když tvrdí opak, pořád neumí točit komedie. Humor je násilný a školácký, často i rasistický a prostě zlý. Příběh nedává smysl a navíc Troška vykrádá sám sebe. Časté citace jeho Slunce, sena …byly protivné. Je to institucializované buranství, na kterém je nejhorší, že v jeho filmech není zdrojem posměchu, ale něčím, na co bychom měli být hrdí. (06.09.2016)

Snad proto, že po právu nebývám svým milým okolím vnímán jako nějaký třeskutý interleguán, a navíc netrpím příliš kousavým svědomím, tedy ukradl jsem v dnešní den kapii trOskarového díla, abych (jak jsem již někde zmínil) se potrestal za svůj nezřízený život, svou uvadající morálku, a tak nějak srovnal vesmírnou rovnováhu. V ten okamžik jsem zdaleka netušil, že právě vesmír mně bude nakonec nápomocen alespoň zčásti pochopit strašlivých 37 minut, které jsem absolvoval a můžu s jistotou tvrdit, že čas si s námi umí pekelně zahrávat a teorie, které tvrdí, že čas je velice relativní a ne vždy plyne stejně jako v našem běžném životě, jsou pravdivé. Za to strčím s ledovým klidem prdel do ohně. V Troškově Universu, které již má po Velkém plesku a obsahuje pár celkem neškodných planetek, se zjevila Neutronová hvězda… tedy, ne doslova. O běžnou hvězdu se nejedná. Děkuji ti milá wykypédyje, že společně s Tebou, drahouši, dokáži lehce nastínit fakta, která by mně byla navždy skrytá. Tento vesmírný a záhadný objekt má svá určitá specifika, takže musíte zapojit svou fantazii a představit si nevelkou kouli, na které je tak silná gravitace, že veškerá hovna, která obsahuje, jsou pod tak neskutečným tlakem, až se jejich elektrony vmáčknou do atomových jader hoven, a v ten okamžik přemění protony v neutrony. Odborně řečeno, hustota takto vzniklé exkrementové hvězdy činí 8×10^13 až 2×10^15 g/cm³, tedy se nejedná jen o ledajaký či běžný vagón sraček. Díky zmíněnému tlaku a superhusté hmotě, kterou nazýváme degenerovaný plyn, je už nad Slunce jasnější, o jakou zábavu se jedná. Tento objekt je velice vzácné, nebo spíše nemožné sledovat jako solitér a vyskytují se ve formě dvojhvězd. To zní hrozivě! Ovšem ještě děsivější je však zpráva, že se nebude Troškařit a přibude i naprosto bezprecedentní trojhvězda… dovolím si tvrdit, že staří Máyové měli nejspíš špatně seřízené digi, neboť konec světa se teprve blíží. Slibuji, že pokud někdy v budoucnu provedu něco obzvláště zavrženíhodného, pak si opět za trest naordinuji několik minut se supratekutou hmotou skládající se z kvarků down. Jak příznačné pojmenování. V tomto kontextu se obávám myšlenky, že by se jednou mohlo dostat i na pulsar se smrtelnou radiací. Jsem přesvědčený, že pokud by pan Troška a spol vypustil ve svém vesmíru soukromý Voyager 1, v němž by na zlaté desce jako poselství pro jiné inteligentní bytosti, byla byť jen sekvence z tohoto filmu, pak by nás případní emzáci museli vyhladit, či jako nemyslící tvory ignorovat. (02.03.2014)

Legrace sledovat, jak místní intelektuální "B"elita chrlí síru a oheň a do kina zatím i půl roku od premiéry proudí davy... Troška trošku točit vždycky uměl, takže když by se vykašlal na psaní a spolupracoval s trošku normálním scénáristou a vyhodil toho línýho kameramana (Břesky jsou plný kamerových nájezdů a klidně bych se vsadil, že to celé sesmolili s jedinou kolejnicí a jeřábem, všimněte si scény, kdy kamera otrocky objíždí schody Trudina domu, jaká nápaditost...), mohl by si kromě kasovních úspěchů vysloužit i mírnější reakce kritiky. Babovřesky (jakkoliv jsem deklamoval, že je nikdy vidět nechci, a taky jsem rád, že jsem nepřispěl přímo a nebýt workprintu, asi bych si to na Nově s nádavkem padesáti minut reklam nikdy nepustil) se nedokázaly a hlavně Troška asi ani nechtěl, když zaběhlý formát pro masy fungoval, vymanit z Kameňácké šablony. Takže epizodická osovost po dnech, opakovačky kokrhání kohouta na špalku točené naráz a pak rozstříhané, rodinný formát táta veřejný činitel, máma frustrovaná tátovou klesající potencí, mladší a starší dítě (tentokrát se Zdeněk pochlapil, obě holky a hlavně jejich spolužačky, jejichž primárním účelem je polapit mladé mužské diváky, stojí docela za to). Sice Kikinčukovi v komediálnosti chybí do Vydry asi jako Varům do Košic a Žilková nemá sexappelu ani desetinu Paulové, ale jinak jsou paralely zřejmé. Pár ubohých vtipů na okraj jako nostalgické vzpomínání na Kameňákov a kupodivu dost málo products placements. V zásadě bych vytknul jediné - NEVKUSNOST. Zdeněk Troška není žádný amatér, a právě jako ostřílený filmař by se měl od někoho naučit alespoň rámcově rozlišovat co ještě vtipné je a co připadá vtipné jen (a kdoví jestli) jemu. (10.07.2013)