Tři barvy: Bílá

Tentokráte bílou (prostřední) částí francouzské vlajky inspirované druhé, taktéž prostřední, pokračování Kieslowského volné ,,barevné" trilogie Tři barvy. Alegorický význam bílé barvy ve francouzské zástavě je rovnost, tedy opět prostřední slovo hesla francouzské revoluce ,,Svoboda - rovnost - bratrství." Asociací s příběhem je vícero - hypotetická rovnost západu (Francie) a východu (Polska), rovnost mužského a ženského pohlaví, rovnost šancí... Bílá tu však symbolizuje i pomstu, smrt, orgasmus, chlad vychládajícího manželství... Symbolismus barev je zvláště pro polského režiséra příznačný - v křesťanství je bílá symbolem úřadů a poct (tedy zbohatnutí Karola a jeho podnikatelská éra), také ale pro půst a modlitbu, svědčící o čistotě a posvátnosti jeho citu... Je to také významový opak černé, symbolu hanebnosti a hříchu, tedy jednání, s kterým je Karol neustále v peripetiích příběhu konfrontován. Krzysztof Kieslowski tu koncipuje velké evropské podobenství na základě historické kulturní sounáležitosti polsko-francouzské... Velký film, místy však až příliš akademicky strohý a chladný...možná však, opět symbolicky, jako ona barva, jíž se honosí v názvu... (27.04.2007)

Predposledný film Kieslowského sa nesie v nezvyčajnom duchu. na jednej strane máme typickú Poľskú člapkanicu a na druhej strane Parížsky Art realizmus. Medzi týmito dvoma prostrediami alebo lokáciami ako chcete panuje určitá rozdielnosť, ktorá sa odráža aj v charaktera hlavných postav Dominique a Karola. Hneď na začiatku je ale potrebné povedať že Zamachowski je strašný sympaťák, na jeho hereckom prejave vlastne stojí celý film a je radosť sledovať jeho prerod z obyčajného človeka , ktorému sa nič nedarí na NIEKOHO. Jeho pomsta je o to v závere sladšia pretože ako to už býva z lásky sú tie najväčšie zločiny a všetci určite vieme že ženy sú často kruté. Keď ale na konci plakal nejak som s ním súcitil. Takisto keď hovoril po francúzky nemohol som sa ubrániť pocitu určitého realizmu. Jedna fantastická scéna strieda druhú, a je tu aj určitá retrospektíva, ktorá odkazuje na Kieslowskéhi diela- babička s flašou - tri farby modrá a väzenie z krátky film o zabíjaní. (20.05.2008)

Tak vážně nevím - když pročítám ty vychvalující pozitivní komentáře, přiznám se, že můj zážitek z Bílé byl o poznání slabší, i když film nepochybně obsahuje řadu filmařsky brilantních scén. Kieslowski by zasloužil postavit pomník za své starší filmy, jako byl Krátký film o zabíjení, Krátký film o lásce nebo Dekalog, které mi přišly mnohem celistvější a funkčnější. V Kieslowského pozdní tvorbě 90. let z mého pohledu převládá foma nad obsahem. Mám jednoduše problém se scénářem, který řadu motivů i posatv řeší pohádkovým způsobem kde se vzaly, tu se vzaly. Nevadí mi, že Kieslowski o řadě svých hrdinů (např. o Mikolaji) prozrazuje jen minimum. To považuju za součást režisérovy hry s divákem. Vadí mi ale, že postavy procházejí těžko uvěřitelným vývojem. Karel, který na počátku příběhu je naprosto bezradný, slabošský a neschopný vyrovnat se se svým pařížským pobytem, se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění ve všeho schopného manipulátora a úspěšného byznysmena, byť je pouhým vyučeným kadeřníkem. No a motiv pomsty své bývalé manželce, byť musel hlavního hrdinu stát obrovské úsilí a financí, je evidentně krkolomný, překombinovaný a nefunkční. Kieslowski si umí vybrat herce, umí je vést a některé jeho pohledy na polskou společnost počátku 90. let jsou opravdu půvabné, přes to všechno jsem z filmu jako celku hodně rozpačitý. Celkový dojem: 55 %. (31.01.2009)

Druhá část volné trilogie Tři barvy. Inspirována bílou částí francouzské vlajky, rovností. Paříž. Rozvedli se. On to nechtěl. Ona ano, prý k němu již nic necítí. I když, kdo ví? Vzala mu vše a on skončil na ulici. Přesto ji dál beznadějně miloval. Po "menších" peripetiích se vrátil domů, do Polska. Podařilo se mu rychle zbohatnout. Vypracoval se. Rozhodl se jí pomstít. Vymyslel "lstivý" plán. Chtěl si s ní být roven... Láska prý překoná všechny nástrahy života. Ale co ta jejich, existuje mezi nimi ještě nějaké pouto? Má jejich "vztah" nějakou budoucnost? Naději? Některými označována za nejslabší část trilogie. Dovolím si nesouhlasit. Skvěle jsem se bavil a to mi v dané chvíli přišlo nejdůležitější. (06.01.2007)

Holub, který Poláku Karlovi Karlovi v úvodu označí jeho kabát, jakoby také naznačoval, kudy se bude druhý díl Kieślowského Tří barev ubírat. Karel se fascinovaně dívá na ptáka, který vzlétl ze schodů vedoucích k soudu, holub se mu očividně líbí, ovšem když se na Polákovo rameno vykálí, je po úžasu. Karel se ale nenaštve – je zklamaný, že mu něco tak krásného provedlo něco tak hnusného. Dost možná přemýšlí, proč to ten pitomý krásný pták udělal a jak by se mu mohl pomstít, ale nakonec stejně vytáhne kapesník, utře se a jde k soudu. Nechat se rozvést s krásnou Francouzkou, jejíž chování nechápe stejně tak, neboť on ji miluje a je si jistý, že ona jeho taky. Bílá je hořká (skoro)komedie, která rýpe do poměrů panujících v Polsku (kde se děj po Karlovu návratu do rodné země odehrává) i do lidských vztahů a citů. Na mušku si bere především lásku, zklamání, pomstu a odpuštění, které přijít sice může, ale taky nemusí. Opět skvěle zahráno, zrežírováno o ohudebněno, ovšem místy (stejně jako Modrá) poněkud zbytečně rozvláčné. (20.11.2011)