Dvojí život Veroniky

Krzysztof Kieślowski mi víc seděl v sérii "Dekalog", která tak nějak byla dostatečně realistická, aby ty emoce, které chtěl prezentovat, vyzněly. V případě více experimentálního filmu, kterým "Dvojí život Veroniky" je, už mi jeho pojetí tolik nesedlo. Je to pořád dobrý film, ale prostě mě neohromil, jak jsem doufal. (26.02.2016)

Název filmu je výmluvný sám o sobě, protože příběh je vyprávěním životů dvou vzhledově totožných dívek, ale s jiným původem - Polka a Francouzka. Ačkoliv o sobě nevědí a v jedné ze scén se náhodně minou, spojuje je jakési pouto a každou z nich doprovází zvláštní pocit, že nejsou na světě sami. Působivé že? Obzvlášť nejvíce zajímavá je krásná herečka Irène Jacob, která si tuto intimní dvojroli střihla naprosto přirozeně a uvěřitelně. Celkem vzato je to zadumané, meditativní, poetické a hezky romantické, ale na druhou stranu to působilo velmi chladně, odtažitě a bez jiskry, po které jsem celý snímek lačnil a doufal, že mi probleskne kolem. Ten film prostě jen tak plyne a bylo v něm pro mě opravdu málo scén, při kterých by mě napadaly všemožné interpretace a vtáhly mě do světa Veroniky. Možná se tak stane až při dalších projekcích, zatím to se mnou tolik nepohnulo. (18.04.2014)

veľmi zaujímavá práca s farbami a svietením, pozoruhodné polodokumentaristické a jemne bizarné epizódy dotvárajúce kolorit filmového sveta a podfarbujúce dej/náladu, neotrelý film á la téz s pomerne originálnou premisou a rozprávaný viac zahaľujúco a záhadne, umelecký film, ktorý ide do hĺbky a ktorý má svoje nesporné kvality; jedine sa mi nepáčila štylizácia hlavnej hrdinky - prejemnelá a neprirodzene pózujúca nymfa; a nie som si istý, či som celé kieslowskeho myšlienkové panoramatické veľdielo rozlúskol k mojej dokonalej spokojnosti; rozhodne ma čaká ešte jedno pozretie; (29.06.2008)

Rád rozumím viděnému. Krzysztof Kieslowski však svým divákům zřetelná poselství nedopřává. Proč jen mi to v jeho případě tolik nevadí? Snad, že ukazuje svět, jako místo nevšední a záhadné, jako tajemný propletenec souvislostí, v němž lze najít mnoho dokladů o tom, že náhody nejsou tak docela náhodné. Je však přetěžké z událostí jejich vyčíst jejich skutečný význam. A to platí nejen v Kieslowského filmech. Pan režisér mi tedy nedopřává rozumět, ale právě takovým užaslým způsobem jako někdy sám nerozumím podivným setkáním a podivným shodám okolností ve vlastním životě. Vždy když se nějaká taková zvláštní synchronicita přihodí, usmívám se pak zeširoka, že nejsem ponechán soukolí mechanické nutnosti, nýbrž že jsou tam nahoře i mé vlasy jistě spočítány. Ale v tom, co se přihází, přece číst nedokážu... (24.05.2006)

Skutočne úžasný zážitok. Forma nezaostáva v ničom za obsahom a obraz spolu s nádhernou hudbou oškriabali nánosy zo všetkých kútov mojej duše. Maryla vystihla najzákladnejší pocit z toho kotla, ktorý preteká. Každí z nás občas umiera a zároveň dostáva druhú šancu. Je škoda si to neuvedomiť. A tiež vraždí, čo tu hlavným mottom nie je, napriek tomu to spomína inde. Myslím , že smútok duše režiséra je pozbieraný z mnohých životov a aj tak ešte nechal pre mňa, či pre Teba. Milujem jeho ohľaduplný žiaľ, pozbavený nánosu teatrálnosti, tak skutočný a trvácny, ako len melanchólia môže byť. Ďakujem. (06.07.2006)