Dvojí život Veroniky

Od tohoto jsem si sliboval trochu víc. Námět je výborný a za začátku jsem byl spokojen ale poté se pro mě tento film stával čím dál tím víc těžko uchopitelným. Kritizovat ale budu snad jen hudbu ze které jsem opravdu nadšený nebyl jinak nic, protože to je určitě kvalitně natočený snímek do kterého jsem se jen těžko vžíval a to není až taková chyba filmu ale moje. Nakonec poděkování kvůli zřejmé inspiraci jak už tu někteří píšete pro Amélii z Montmartru, která je pro mě mnohem snadněji uchopitelnější a celkově hodně oblíbený film. (18.11.2012)

Krzysztof Kieślowski mi víc seděl v sérii "Dekalog", která tak nějak byla dostatečně realistická, aby ty emoce, které chtěl prezentovat, vyzněly. V případě více experimentálního filmu, kterým "Dvojí život Veroniky" je, už mi jeho pojetí tolik nesedlo. Je to pořád dobrý film, ale prostě mě neohromil, jak jsem doufal. (26.02.2016)

Nebudu předstírat, že jsem Dvojí život Veroniky pochopil. Vůbec ne. Naopak, kdyby to tak bylo, nejspíš by mě vůbec nebavil. Právě hledání souvislostí, smyslu a symbolik je to, co dělá z Dvojího života Veroniky výjimečný zážitek... ale zároveň ho tím kvalifikuje jako jeden z nejméně vhodných filmů pro školní představení, kde jsem ho shlédnul. Z filmů, které jsme s naším gymnáziem viděli, byl zdaleka nejlepší - jenže si toho skoro nikdo nevšimnul. Já naštěstí ano, a tak jsem se nechal unést... Co divák, to výklad, dá se říct. Ale zatímco u Mulholland Drive mi to dost vadilo, tady se mi to naopak velice líbí. Božská Irene Jacob ve filmu, který je náročný na svého diváka, ale nezklame ani nejnáročnějšího diváka. Dobře, pokud tenhle komentář nedává smysl a působí roztříštěně...o to šlo;oD. Nemá smysl psát analýzu, protože názor si musí každý udělat sám a tady to platí dvojnásob. (29.06.2006)

Rád rozumím viděnému. Krzysztof Kieslowski však svým divákům zřetelná poselství nedopřává. Proč jen mi to v jeho případě tolik nevadí? Snad, že ukazuje svět, jako místo nevšední a záhadné, jako tajemný propletenec souvislostí, v němž lze najít mnoho dokladů o tom, že náhody nejsou tak docela náhodné. Je však přetěžké z událostí jejich vyčíst jejich skutečný význam. A to platí nejen v Kieslowského filmech. Pan režisér mi tedy nedopřává rozumět, ale právě takovým užaslým způsobem jako někdy sám nerozumím podivným setkáním a podivným shodám okolností ve vlastním životě. Vždy když se nějaká taková zvláštní synchronicita přihodí, usmívám se pak zeširoka, že nejsem ponechán soukolí mechanické nutnosti, nýbrž že jsou tam nahoře i mé vlasy jistě spočítány. Ale v tom, co se přihází, přece číst nedokážu... (24.05.2006)

Nerád plávam proti prúdu, ale tu jednoducho nemám na výber! Mám rád metaforické vyjadrenia, viacvýznamovosť a náznaky, ale toto bol predsa len obyčajný dvojpríbeh istej Veroniky, ktorej každá polovička je iná, žije niekde inde za iných podmienok. Spája ich niečo, čo s úvahou možno pochopiť a to možno odkláňa film od obyčjnosti a robí ho iným. Pre niekoho viac, pre mňa menej. Prvá, poľská súčasť Veroniky ma vzala viac, rozbehlo sa to sľubne, no tým, že to bola časť kratšia, bol zvyšok len takým dožívaním. 55%. (06.12.2007)